Vídeňská bohemistka Gertraude Zand: Božena Němcová je předchůdkyně undergroundu

Tuto sobotu, 21. ledna, to bude 150 let, kdy v Praze ve svých dvaačtyřiceti letech zemřela Božena Němcová. Jejímu životu a dílu se věnují literární historici nejen v Česku, ale i v zahraničí. Gertraude Zand působí na Institutu slavistiky vídeňské univerzity. Zabývá se hlavně korespondencí Boženy Němcové, její vídeňský "odstup" jí ale umožňuje vidět slavnou autorku Babičky v trochu jiných souvislostech, než jsme my v Česku zvyklí.

Barunka Panklová

Ne každý ví, že nejvýznamnější česká spisovatelka, přímo emblém národního obrození, se narodila ve Vídni. Ve svém křestním listu je uvedena jako Barbora, nemanželská dcera Terezie Novotné. Jméno otce v něm původně uvedeno nebylo. A jak připomíná bohemistka Gertraude Zand, Barbora byla pokřtěna v kostele přímo v sousedství dnešní univerzity:

"Nikdo přeci neví, kdy a kde se narodila. Pokřtěna je ale ve Vídni, nedaleko od nás. My jsme ve staré nemocnici a naproti v Alserstrasse je kostel, ve kterém byla pokřtěna, to je jisté."

O datu narození Boženy Němcové se dosud spekuluje. Oficiální datum je 4. únor 1820, není ale vyloučeno, že ve skutečnosti mohla být až o tři roky starší. Někteří badatelé a publicisté jí přisuzují i šlechtický původ. Mohla by být například dcerou Dorothéy Perigord Talleyrand, mladší sestry proslulé "paní kněžny" z Babičky:

"Pro mne není důležité, jestli je Němcová šlechtického původu, nebo není, spíš je pro mne ale zajímavé, jak s tímto problémem zachází česká společnost. Nebo jak je ta otázka v diskusi palčivá. Já si myslím, že kdyby Němcová byla opravdu nízkého původu, tak by v rámci svého kultu splnila ještě lépe to poslání, být symbolem obrození."

Josef Němec

říká Gertraude Zand. Je ale třeba přiznat, že současná literární věda v Česku šlechtický původ Němcové zpochybňuje a považuje za pouhé spekulace. Němcová se sice ve Vídni narodila, nebo tu byla přinejmenším pokřtěna, vyrůstala ale v Čechách, ve východočeských Ratibořicích, které později tak nezapomenutelným způsobem popsala v Babičce. Zde se ve svých sedmnácti letech seznámila s téměř dvakrát tak starým úředníkem finanční stráže Josefem Němcem, provdala se a začala její cesta po různých místech, kde Němec sloužil. Kostelec, Polná, Domažlice, Nymburk, Liberec, Praha, putování na Slovensko a do Uher... Rodnou Vídeň už navštívila jen asi třikrát, zejména v 50. letech, kdy se snažila u tamních úřadů pomoci svému muži. Ten byl jako státní úředník pronásledován pro své revoluční a panslavistické postoje v roce 1848. Ve Vídni se obracela zejména na velkého zastánce českých zájmů Aloise Šemberu:

"To je možná její největší přítel ve Vídni a pomáhal jí, ale taky ne vždycky. On tu měl špatné postavení, On byl sice v Čechách slavný tím, že odešel do Vídně a dělal tam kariéru, ale měl velmi nízký plat. Několikrát se ucházel o lepší místo, ale nepodařilo se mu to."

Právě Šemberovi v dopise popsala Božena Němcová svou těžkou situaci, kdy po smrti svého nejstaršího syna Hynka žila s třemi dětmi v Praze doslova v bídě.

Alois Vojtěch Šembera

"Muž mi nemůže posílat než patnáct fl. měsíčně, i tam je draho. Je nás pět osob, žijeme co nejskromněji možno, jen aby hlad nebyl a slušně se mohlo mezi lidi jít. A přece to tolik stojí. Prodala jsem, co jen jakous takous cenu mělo. Na podporu od přátel nemohu se spoléhat, když každý má sám se sebou co dělat v těchto těžkých časech. Literatura mne neuživí. Napsala jsem povídku delší, ale knihkupci krčí rameny, že jsou špatné časy, malý odbyt knih, a že by mi napřed nemohli nic dát. Ženskou prací čeho vydělat dokonce nemožno, v některé písárně dostat místo není zde móda. Co počít tedy? Měla jsem jít za společnici k jedné dámě v blázinci. Chtěla jsem jít, ačkoliv by to byl perný kus chleba, celé noci i dny být s ní a mezi blázny, ale lákal mne dobrý plat. Tři floreny denně! Ona ale začala najednou příliš řádit, takže nemohli k ní žádnou společnici dát, jen silné služky. Přeci však musím se po nějaké službě ohlédnout, abych mohla rodinu uživit. Kdybyste věděl o něčem ve Vídni. Já bych šla i tam! To jest, kdyby se mi to vyplatilo. Mnohdy se trefí, že se žádají do domu správkyně nebo společnice k churavým dámám, na cesty a podobné služby. Já bych se žádné práce neštítila, jen kdybych věděla, že vydělám dětem na živobytí. Velice prosím!"

A jak vlastně vypadala ta Vídeň, ve které by byla Němcová ochotna i sloužit? V roce 1856 bylo podle sčítání v půlmilionovém městě zhruba sto tisíc Čechů, Moravanů a Slezanů. Většina z nich patřila k nižším sociálním vrstvám, byli to lokajové, kočí, cihláři, služky a kuchařky. Výjimku tvořilo nemnoho státních úředníků, učitelů a dalších vzdělanců s českými kořeny, jako byl například Šembera. Česká střední třída začala ve Vídni vznikat až v 60. letech 19. století, tedy až po smrti Boženy Němcové.

Vídeň

"Pro mne je zajímavé, jak líčí v dopisech z Vídně, jak je ta Vídeň krásná a bohatá. V povídkách píše spíš o Vídni s resentimenty vůči Čechům. Je to ten všední den vídeňských Čechů. A pak v korespondenci jako by toužila po té velké rezidenci, po tom bohatém životě. Takže přeci jen vnímala Vídeň kladně, což mne překvapilo, protože v povídkách je Vídeň vždycky místo zkázy a místo, kam se nemá chodit,"

A možná překvapí i to, že v té době se ve Vídni už dávno vyučovala čeština i na univerzitě:

"Slavistika je založena v roce 1849 a od té doby je bohemistika. Ale bohemistika nebo čeština se jako obor učila už dřív, už v 18. století. Takže naše vídeňská bohemistika je nejstarší, starší než česká."

Poslední roky života Boženy Němcové byly opravdu velmi těžké, žila v bídě, propukla u ní vážná nemoc, přesto se do posledních dnů pokoušela pracovat. V Litomyšli u nakladatele Augusty chystala k vydání své sebrané spisy. Před Vánoci roku 1861 ji ale Josef Němec už v beznadějném stavu převezl do Prahy, kde v lednu příštího roku zemřela. Ještě pár hodin před smrtí opravovala chyby v novém vydání Babičky. Existenční i zdravotní potíže jí nedovolily naplnit její literární plány, zůstala po ní ale velmi rozsáhlá korespondence. A z ní podle vídeňské bohemistky Zand vyplývá i trochu překvapivý pohled na naši národní spisovatelku:

Božena Němcová

"Moje cesta k Němcové nebyla přes Alserstrasse, ale spíš, což možná zní trochu divně, přes český underground. Já jsem se v poslední době začala zajímat o Němcovou díky postavení, co měla v 50. letech ve společnosti. A díky jejímu osobnímu chování nebo určitým touhám a praktikám, které jsou podle mého názoru dost podobné tomu, co se dělo později v undergroundu."

Gertraude Zand oceňuje i to, čím Božena Němcová přispěla k ženské emancipaci v Čechách:

"Česká literatura byla sice mladá a malá, ale ten ženský pohled na svět byl docela srovnatelný s celou Evropou. A já si myslím, že ani v německé literatuře nebo dalších literaturách se nenachází v této době mnoho žen, které psaly i žily tímto způsobem. Pro mne je Božena Němcová postava, která je i v evropském kontextu zajímavá. Nejenom pro Čechy."