Jak tráví Velikonoce čeští sportovci
Blížící se Velikonoce si hodně sportovců opět neužije doma. Buď budou závodit, nebo svátky stráví ve svých zahraničních působištích, v jiném kulturním prostředí. Jak ale zjistil Jan Hloch, některým sportovcům bude přáno teplo domova a jiní zase v cizině mohou srovnávat atmosféru s tou, kterou znají z domova.
Stříbrný medailista z OH v Turíně se ve vzpomínkách do svého dětství nevrací, naopak je zvědavý, jak svátky zapůsobí na jeho syna: "Samozřejmě chceme, aby se syn naučil koledu a spíše mě zajímá, jaký to bude pro něj zážitek."
Ne každý má takové štěstí, jako Lukáš Bauer. Například profesionální cyklista Tomáš Konečný je na Velikonoce prakticky pokaždé mimo domov: "Velikonoce trávím většinou po hotelích na závodech, takže je moc neslavím. Když se vrátím domů, tak vidím, že jsou namalovaná vajíčka. Vzhledem k tomu, že mám dva kluky, tak za mě obstarávají Velikonoce děti."
Možná i proto si Konečný na rozdíl od Bauera zachoval daleko více vzpomínek na dětské velikonoční tradice: "Když jsem byl děcko, tak jsem jako každý jiný dostal prut a chodil po vesnici a vyšmekustroval si vajíčka, čokoládu a další věci."
Někde na půli cesty mezi Bauerem a Konečným je fotbalový trenér Tirolu Innsbruck František Straka. Nemusí sice plnit pracovní povinnosti, ovšem na druhé straně si svátky neužije doma, ale právě ve svém rakouském působišti. Moc se na ně však těší: "Jsou to výjimečné svátky. Jako kluk jsem se na ně vždy těšil, chodili jsme s rákoskama, byly malovaná vajíčka atd. Tady v Rakousku mají Velikonoce obrovskou tradici, tak jsem zvědavý, co se bude dít. Spolu se sousedy musím mít připravenu dobrou slivovičku i špek, protože si tady na to moc potrpí. V tomto jsou tradice podobné jako u nás. Jsem rád, že tady budu mít rodinu včetně dcery, která studuje v Praze, takže budeme slavit v rodiném kruhu."
No a na závěr přichází nevysychající studna humoru - bývalý sáňkařský olympionik a nyní kreslíř Petr Urban: "Velikonoce jsou pro mě rozporuplné svátky. Jako malý jsem hledal vajíčka, které babička různě poschovávala po zahradě a to mě bavilo. Potom mě nutili, abych obcházel baráky po našich kopcích, mlátil do dveří a zpíval. Domů jsem nosil spoustu vajec, které jsem pak měl celý rok na svačinu, takže od té doby vejce moc nemusím."
