Jaký rok má za sebou a co ji v nejbližší době čeká prozradila sopranistka světového věhlasu Eva Urbanová
Sopranistka dnes už světového věhlasu Eva Urbanová zvedla v minulých dnech ze sedadel spoustu svých příznivců na koncertu nazvaném "Duha času - nad staletími, nad generacemi", při němž v pražském Rudolfinu představila i své mladší kolegy - operního pěvce Aleše Brisceina a nadějného houslistu Jakuba Sedláčka. Ještě předtím zazářila v posledním letošním představení Janáčkova "Osudu" v Národním divadle.
Projekt "Duha času", který Eva Urbanová zaštítila letos svou účastí, už třetím rokem pomáhá mladým umělcům vystoupit po boku zkušených hvězd. Dále ji 1. prosince ve Španělském sále Pražského hradu samostatný koncert v rámci programu Hradní inspirace na mezinárodním hudebním festivalu Struny podzimu. V oddílu Masarykův hudební salón zazpívá národní písně v úpravě Jana Masaryka - "Teče voda, teče" a "Ach synku, synku", výběr z moravské lidové poezie v písni, a samozřejmě i svůjj nejoblíbenější repertoár - árie z českých oper Bedřicha Smetany "Libuše" a "Hubička", z Dvořákovy "Rusalky" a Janáčkovy "Její Pastorkyně". Bezesporu nevymazatelným z její paměti, největším letošním koncertním zážitkem, přestože vedle radosti ji také trochu potrápil, byl kromě nadačního benefičního koncertu v pražském Národním divadle na počest povodňových záchranářů, zářijový koncert v Kremelském sjezdovém paláci v Moskvě, na němž Eva Urbanová vystoupila spolu s Karlem Gottem, Helenou Vondráčkovou, Leo Marianem Vodičkou a ruskou pěvkyní Anastasjou...
"Moskva pro mě byla jeden takový obrovský stres, protože jsem se vrátila vlastně pár dní předtím z edinburghského festivalu, kde zazněla 'Svatá Ludmila', dirigoval ji pan dirigent Jiří Bělohlávek a mezzosopranový part se mnou zpívala paní Dagmar Pecková, a ohlas u Angličanů byl takový, že to nebyl potlesk, ale přímo extáze, takže jsem přijela, dá se říct, dost unavená. Přijela jsem na ten povodňový koncert 1. září rovnou z Edinburghu, pak následovaly dvě zkoušky - jedna na moskevský koncert a druhá na můj galakoncert, který jsem měla hned druhý den po tom moskevském v Českých Budějovicích, který snímala Česká televize na záznam, a byl to závěrečný galakoncert na festivalu Emy Destinnové. Čili jsem do té Moskvy letěla nepředstavitelně unavená, na letišti, když jsem zjistila, jaký je tam smog, a já, starý alergik - no, to bylo hrozné: Na půl metru nebylo vidět, a byl to takový kyselo-hořký do krku spad. Pak teda byla zkouška, druhý den následoval koncert, který byl od 19.00 do 23.15 hod. Já vím, že o mě několik novinářů napsalo, že jsem se neúčastnila ani tiskovky, ani recepce, ale já doopravdy, když jsem nespala, tak jsem stála na jevišti, a to bylo už sedm dní ještě před tímto koncertem. Každý den jsem musela zpívat. Buď jsem tedy spala, anebo zpívala, a už jsem doopravdy nic nemohla. Víte, já nejsem populární zpěvačka, já si nemohu nic pustit z playbacku, já musím pokaždé zpívat. A když jsem věděla, že mě čeká ještě koncert v Budějovicích, který je pro televizi, a mám tam takové árie jako 'Turandot', 'Manon Lescaut', 'Libuše', 'Kostelnička' a další, tak jsem si prostě nemohla dovolit být nezodpovědná. Na to musíte být připravena technicky, musíte přemýšlet o každém tónu. Takže koncert dopadl dobře, já jsem po něm samozřejmě nejkratší cestou jela do hotelu, abych se trochu prospala, v pět ráno jsem musela vstávat, a letěla jsem do Prahy."
Do Budějovic přijela sólistka s hnisavou angínou a teplotami, a okamžitě se musela podrobit léčbě, aby mohla dostát svým závazkům na pódiu a nezklamala své příznivce. Přes zmíněné osobní problémy, které ji od návratu z Edinburghu provázely, nevzpomíná na Moskvu s trpkostí, ba právě naopak...
"Doopravdy si představte, v jakém stresu jsem zpívala, ale musím říct, že Moskva na mě udělala veliký dojem. Jsou tam neuvěřitelní lidé - diváci, a určitě, když už ne kvůli ničemu jinému, tak kvůli divákům se do Moskvy vrátím, buď na samostatný koncert s klavírem nebo do Bolšogo těatra, kde už jsem dvakrát bohužel musela odříct angažmá, protože to nebyly role, které zpívám. Ale teď je v jednání 'Turandot', takže tu bych tam samozřejmě ráda zazpívala, protože jsou tam i vynikající pěvci. Myslím si, že Bolšoj těatr je světová scéna, kde by si člověk měl zazpívat alespoň jednou za život,"
řekla mi Eva Urbanová, která brzy poté - 9. října - zpívala s Petrem Dvorským "Tosku" při Slovenských hudebních slavnostech ve Slovenském národním divadle, hned pak účinkovala v Madridu v Dvořákově "Te Deu", a stejně jako před Moskvou, kdy - jak už jsme o tom hovořili - vystoupila v pražském Národním divadle v benefičním programu "Pocta záchranářům", jehož výtěžek ze vstupného byl určen na pomoc zaplaveným oblastem České republiky, neodmítla svou účast ani v dalších charitativních koncertech. Dokonce některým občanům na nich předala svou osobní finanční pomoc.
"Cítím samozřejmě s těmi lidmi, kteří přišli úplně o všechno, nic nemají, je to prostě hrozné. Celý život něco budovali a najednou na jeho konci jsou zrovna tak, jako jeden pán, s nímž jsem se setkala na koncertě v Budějovicích. Právě tam jsem si řekla, že když budu v některém městě, které zasáhla povodeň, poprosím tamního starostu, aby mi vybral někoho starého, kdo doopravdy už si nemůže pomoci sám, a o všechno přišel. V těch Budějovicích to byl dvaaosmdesátiletý stařeček, kterému jsem na jevišti předala svůj finanční dar, aby si za něj něco potřebného koupil. Protože když je člověku padesát let, tak si ještě poradit může, ale když je mu osmdesát dva a o všechno přijde, je to pro něj osobní katastrofa. A já jsem takový nevěřící Tomáš. Samozřejmě nadace jsou fantastické, ale já to dám raději tomu člověku, kterého vidím, přímo do rukou. Moc mě to zahřálo na duši, že jsem něco hezkého, tak, jak jsem to cítila, pro toho pána udělala, a tak to prostě budu nadále dělat,"
dodala Eva Urbanová, kterou teď čekají vánoční charitativní koncerty a na začátku roku 2003, hned 1. ledna, ji pak uvidíme a uslyšíme v pražském Národním divadle v odpoledním představení Smetanovy "Libuše" a večerním slavnostním koncertu k desátému výročí vzniku České republiky. Těm, kteří v tu dobu nemohou být v Praze, Eva Urbanová pro útěchu vzkazuje.
"Našim krajanům, hlavně těm v Americe, bych chtěla říct, že v lednu a v únoru 2003 jsem v Torontu. Budu tam zpívat 'Kostelničku' v 'Jenůfě', a doufám, že se tam s nějakými krajany zase setkám. Protože už jsem tam zpívala například 'Prodanou nevěstu' a 'Trubadúra', a vždycky jich tam spousta přišla, takže moc ráda bych je zase viděla."
