Jaroměřický zámek: pohádková perla baroka, kterou milují filmaři
V malebném údolí Českomoravské vrchoviny se rozkládá jeden z největších barokních zámků střední Evropy. Jaroměřice nad Rokytnou okouzlují svou pohádkovou atmosférou, nádhernou zahradou i bohatou historií – a právě proto se staly kulisou pro desítky filmů a pohádek, které tu našly ideální prostředí.
V zapomenuté části Českomoravské vrchoviny se v jednom malebném údolí rozkládá rozlehlý zámkový komplex, který patří k největším barokním stavbám ve střední Evropě. Patří k němu i nádherná zahrada. Proto se nabízí podoba s Versailles - sídlem francouzských králů.
Z historie zámku
Na místě dnešního zámku stávala od 14. století tvrz, která pro svou obranu využívala říčku Rokytnou. Po dvě století panství patřilo Lichtenburkům, jedné větvi z mocného rodu Ronovců. Pak tu byli páni z Ludanic, Jan z Pernštejna a rod Meziříčských, který přestavěl tvrz na renesanční sídlo. Před bitvou na Bílé hoře ho získal Petr Rechenberg ze Želetic, který jako většina české šlechty stál v té době na špatné straně. Za věrnou službu císaři získal jeho statky v roce 1624 Jaromír z Questenberku. Příslušníci tohoto rodu původem snad z Durynska se v Praze objevili ke konci vlády Rudolfa II. Jako horliví katolíci se těšili přízni Habsburků, kteří je povýšili do hraběcího stavu. Třetím a posledním Questenberkem v Jaroměřicích byl Jan Adam, který dal renesanční zámek přebudovat v honosné pozdně barokní sídlo.
Hrabě s duší umělce
V roce 1686 zdědil po smrti Jana Antonína, druhého Questenberka, všechen majetek jeho syn Jan Adam. Bylo mu v té době pouze osm let. Ale dostalo se mu výborného vzdělání. V roce 1696 ukončil studium na pražské univerzitě, ve stejném roce mu císař Leopold II. udělil hraběcí titul, a vydal se na cestu po Evropě. Procestoval Holandsko, Francii, Anglii a Itálii. V cizině se seznámil kromě soudobého uměleckého dění i s novými myšlenkovými proudy. Po návratu zvolil za své sídlo právě Jaroměřice a začal s velkorysou přestavbou renesančního zámku v okázalé barokní sídlo. Ludvík XIV. budoval Versailles padesát let. Hrabě Jan Adam své Jaroměřice téměř čtyři desetiletí. Přestavbu, zahájenou v roce 1700 podle plánů rakouského architekta Jakuba Prandtauera, ukončil teprve v roce 1737. Jeho volba nebyla náhodná. Prandtauer před tím dokončil barokní přestavbu slavného kláštera v rakouském Melku a postavil několik paláců ve Vídni. Součástí rozsáhlého pětikřídlého zámeckého komplexu se stal také divadelní sál, hudební a taneční sál, knihovna, galerie a čínský kabinet. K provedení vnitřní i vnější výzdoby Jan Adam pozval nejvýznamnější umělce z českých zemí, Vídně a Itálie. Pracovali tady štukatéři Girolamo Alfieri a Josef Canoni z Prahy. Unikátní iluzívní nástropní fresku v hlavním sále namaloval boloňský umělec Francesco Maria Francia. Kulisy pro divadlo tvořili Giuseppe Bibiena-Gali, výtvarník vídeňské dvorské opery a Domenico Francia, bratr autora výzdoby interiéru. Výsledkem je jedinečná kompozice z doby pozdního baroka, opravdový klenot mezi památkami u nás. K vzácným interiérům patří také taneční sál, okouzlující salla terrena s bleděmodrou valenou klenbou či římské lázně. Kromě hodnotného barokního mobiliáře po Janu Adamovi zůstalo mnoho dobových hudebních nástrojů a hned tři hudební salónky. Po dokončení úprav se Jaroměřice staly jednou z nejskvělejších zámeckých rezidencí ve střední Evropě.
Po návštěvě Versailles zjistil Jan Adam, že zájem o kulturu, především o výtvarné umění, architekturu, divadlo a hudbu patří k modernímu životnímu stylu nobility v devatenáctém století a v Jaroměřicích tento trend bezezbytku naplnil. Měl tu galerii, divadlo, velkou knihovnu, pěvecký sbor a zámecký orchestr. Některá divadelní představení se dávala v malebném prostředí parku. Čilý kulturní život na své rezidenci organizoval hrabě Jan Adam téměř půl století. Jaroměřický zámek asi nejvíce proslavila barokní hudba. Kapelníkem zámeckého orchestru byl hudební skladatel František Václav Míča, který na objednávku hraběte Questenberku zkomponoval operu nazvanou O původu Jaroměřic na Moravě. Při premiéře v roce 1730 se stala vůbec první česky zpívanou operou. Původní text byl ovšem napsán v klasickém jazyce opery, tedy v italštině, a teprve potom ho místní děkan přeložil do češtiny.
Francouzská zahrada
K zámeckému areálu patří také velká barokní zahrada, rozkládající se po obou březích říčky Rokytné, kterou navrhnul francouzský zahradní architekt Jean Trehet. V nově uspořádané rozlehlé zahradě se objevila sochařská výzdoba od Kašpara Obera. Západní příčnou cestu od zámku lemují čtyři sochy řeckých bohů Krona, Héry, Dia a Pallas Athény. Kousek stranou od antických božstev pod opěrnou zdí zámecké zahrady je další socha bohyně zemské plodnosti Demétér. Slavnosti k jejímu uctění, takzvané Cereálie se konaly na jaře a zemědělci k ní přinášeli svazečky vzrostlého obilí. Jsou tu také původní čtyři kamenné barokní lavice.
Současná plocha zahrady je skoro 9 hektarů a zahradníci ji stále průběžně upravují do její původní barokní podoby. Vody z říčky Rokytné architekt využil tak, že vznikla dvě slepá říční ramena vytvářející z části zahrady umělý ostrov. Na něj pak navazuje ještě bývalá štěpnice, která je dnes částečně osázená mladými lipovými alejemi. Vzrostlé dřeviny tu lemují vlastně jen obvod parku. Charakter celého zámeckého areálu na druhém břehu říčky Rokytné je spíš volnější, tvoří kontrast k pravidelné zahradě přímo pod zámkem.
Zámek, který milují filmaři
Filmové stopy jaroměřického zámku připomíná panel snímků, které v jeho kulisách vznikly, nebo pro které ze zámku zapůjčili mobiliář.
Od roku 1990 se podílel na vzniku téměř stovky českých i zahraničních filmů a seriálů. Na mnoha z nich pracoval jako vedoucí výpravy scénograf Karel Vaňásek, který zámek pro kinematografii, českou i zahraniční, objevil. Předměty zapůjčené ze zámku byly k vidění ve filmech Tmavomodrý svět a Obsluhoval jsem anglického krále nebo ve francouzském seriálu Napoleon. Na zámku se točila i řada scén ze série Dcera národa zachycující osud dcery Karla Havlíčka Borovského Zdeňky. Dcera národa se natáčela v Sále předků, který byl zaplněný stovkami předmětů, protože to měla být tombola pro sbírku na Borovského dceru. V zámecké Salla terena byla škola, kam Zdeňka chodila. Točilo se tu historické drama Il Boemo, nákladné historické seriály Marie Terezie, Červený bedrník, filmy Andělská tvář, Nehynoucí láska, Hastrman, nebo Poklad hraběte Chamaré. Seznam známých herců, kteří zde vystupovali, je dlouhý. Z těch českých je to Karel Roden, Josef Vinklář, Marek Vašut, Vojtěch Dyk, Jiří Langmajer, Naďa Konvalinková, Vojta Kotek, Vladimír Javorský, ze Slovenska Martin Huba. Zahraniční produkce sem přivedla hvězdy jako je Gary Oldman, Mads Mikkelsen, Martin Shaw a herečky Isabellu Rosellini a Alexandru Marii Lara.
Unikátní barokní architektura a bohatý historický mobiliář dělá z jaroměřického zámku ideální kulisu pro historické kostýmní produkce. A při návštěvě v Jaroměřicích chápete, proč si ho filmaři vybrali.
Související
-
Kraj Vysočina
Kraj na pomezí Čech a Moravy. Kdo nenavštívil Telč a Zelenou horu, o hodně přišel. Rodiště Gustava Mahlera.
