V Jaroměřicích se dozvíte, proč má postel nebesa
Barokní zámek Jaroměřice nad Rokytnou se řadí mezi nejnavštěvovanější památky Vysočiny. Do nynější podoby ho přestavěl rod Questenberků. Ve své nejslavnější době byly Jaroměřice centrem kulturního života. Dnes se v něm návštěvníci vrátí do časů 19. století. Místnostem byl vrácen původní účel, který připomíná slavnou minulost zámku.
"Kapelu vedl osobní komorník hraběte a zároveň velice talentovaný člověk František Václav Míča, který také napsal hudbu k první česky zazpívané opeře. V roce 1730 tu zazněla poprvé. Českým textem ji opatřil místní děkan Dubravius. Má zajímavý název: O původu města Jaroměřic na Moravě,"
uvedla naše průvodkyně Eva Cafourková, která představila jaroměřický zámek.
"Jaroměřický zámek patří k největším barokním stavbám ve střední Evropě, ale Questenberk ho využíval jako letní byt. Většinu roku žil ve Vídni, kde zastával úřad u císařského dvora, vlastnil dva paláce a kde byl ten pravý společenský a polický život."
Sem do Jaroměřic nad Rokytnou zajížděl hrabě Jan Adam Questenberk jenom v nejteplejší měsíce v roce bavit se, odpočívat a také žít duchovně. Právě z toho důvodu si nechal těsně k zámku vystavět od roku 1700 chrám sv. Markéty. Nemusel chodit na mše zvenčí, ale přímo ze zámku na svou soukromou oratoř.
Ze šesti hraběcích dětí se dožila dospělosti jen jedna dcera Marie Karolína. Bohužel zemřela bezdětná krátce po sňatku. A tak se stalo, že Jan Adam Questenberk přežil všechny své potomky i svoji mladou manželku. Pokusil se o zachování rodu a vzal si hraběnku Kounicovou.
"Pocházela z velice bohaté a politicky vlivné rodiny ze Slavkova u Brna, takže do svazku přinesla veliké prostředky. Těmi hrabě určitě nepohrdnul. Celý svůj život se nacházel ve finanční tísni, protože spravoval další panství, nejenom Jaroměřice, ale také Bečov u Karlových Varů, Rappoltenkirchen v Rakousku. Kromě toho Jaroměřice přestavoval 36 let, takže to neustále vyžadovalo další přísuny financí."
Manželství s hraběnkou Kounicovou bylo bohužel bezdětné a po smrti hraběte tak přišel majetek na spřízněné Kounice. Dnes patří zámek státu a je v něm řada zajímavostí. Na první pohled upoutá stropní freska v Sálu předků z roku 1735.
"Hlavní postavou fresky je jelen, protože k němu se váže i pověst o založení Jaroměřic. Podle ní ve zdejších lesích kníže Jaromír zabil statného jelena a na počest tohoto úspěšného lovu se rozhodl na místě založit město Jaroměřice. Jelena bychom také našli ve znaku městečka."
"Vytvořil ho dnes světoznámý italský malíř Jacopo da Ponte, zvaný Bassano, umělec, který žil a tvořil v průběhu téměř celého 16. století. Jeho díla dnes zdobí světové galerie a muzea."
Na zámku byla nedávno otevřena odpočívárna, kterou zařídila a obývala poslední majitelka zámku hraběnka Elvíra z Vrbna a Kounic. Je tu i pracovna hraběte, kde zaujme vyřezávaná chebská šperkovnice, ale také cestovní cínová čutora.
"Je to osobní láhev hraběte s níž jezdil na své vyjížďky po panstvích. Je vyrobená jako dvouplášťová termoska. Našli bychom tam prostor na uložení ledu a další prostor na pohárky, které byly potřeba na cestě. Tyhle lahve patřily k běžné cestovní výbavě každého pána. Vejde se tam pět šest litrů a váží asi deset kilo. Vzadu sice visí úchyt na rameno, ale určitě to bylo z velké části převáženo na nějakém voze."
Nosit desetikilovou čutoru by se asi opravdu nikomu nechtělo. Mnoho lidí, když prochází zámky zaujmou také krátké postele, ale málokdo přemýšlí nad tím, proč jsou u postele nebesa.
"Našli bychom je tam už v gotice. Zpočátku závěs měl velký duchovní význam, protože za ním se ten vznešený člověk až večer mohl ukrýt před okolním světem. Mohl se v klidu pomodlit. To byla povinnost před spánkem, rozjímat o Bohu přečíst si Bibli. Odsud přišel název nebesa. Proto v našem případě je nad čelem postele oltářík s Pannou Marií. Samozřejmě, že ten závěs potom plnil i jiné funkce, držel teplo kolem spáče, fungoval jako moskytiéra, ale jeho prapůvod je skutečně ve spirituálním životě."
V časech baroka byly v módě i orientální salonky. Najdete ho i v Jaroměřicích, kde jsou převážně sbírky z Japonska. A pozor na to, po čem šlapete. Zdejší podlaha je údajně vyrobena z 32 druhů exotických dřev. S přestávkami se na ní pracovalo sedm let. Nechybí ani sala terrena, kterou panstvo využívalo hlavně v létě jako útočiště před různými vlivy počasí.
Bývala tu i tzv. čínská čajovna. Dnes jsou v ní suvenýry, které si Kounicové přivezli v 19. století z Číny, jako třeba vykuřovadla, kde se spalovaly vonné esence. Na Jaroměřicích to žilo. V době jejich největší slávy tu byla i zámecká kapela, která byla tvořená z poddaných. V tanečním sále vyhrávala ve druhém patře a hosté mohli při tanci obdivovat jeho výzdobu.
"Výmalbu sálu provedl v roce 1730 český malíř a štukatér František Fint. Je to malba zvaná groteska pojatá v pastelových odstínech. Jsou tu ornamentální motivy květin, ovoce, na stropě postavy malých skřítků, kteří jakoby vyrůstají z kalichu květin, jsou tam bájná zvířata. Celý námět malby měl za úkol navodit příjemnou atmosféru a panstvo pobavit."
Park u zámku se dnes využívá k řadě akcí. Jak dodala Eva Cafourková, nejznámější je asi Mezinárodní hudební festival Petra Dvorského. A v prostorách klenutých renesanční sklepů pak objevíte zámeckou vinotéku.
