Jeden svět udělil ceny

r_2100x1400_radio_praha.png

Zvláštní cenu prezidenta republiky Václava Havla za film, který mimořádným způsobem přispívá k ochraně lidských práv získal na filmovém festivalu Jeden svět snímek "Můj život" režiséra Briana Tilliho. Komise vybírala ze sto dvaceti devíti dokumentů ze třiceti třech zemí světa. Festival, který trval týden, navštívilo přes dvacet tisíc lidí, mezi nimiž byl i náš kolega Mikuláš Kroupa.

Festival dokumentárních filmů Jeden svět byl v Praze ukončen slavnostním udělením ceny za nejlepší film, kterou získal snímek Nedokončená symfonie a cenu za nejlepší režii snímek Milenci ze San Fernanda od režiséra Petera Torbiensta. Hlavní cenu Václava Havla získal, jak už bylo řečeno, snímek "Můj život," který vypráví příběh člověka, který neohroženě bojuje proti farmaceutickým společnostem.

Jelikož Jeden svět se pořádal už po čtvrté, zeptal jsem se Kateřiny Liškové, koordinátorky festivalu, čím byl letošní ročník výjimečný.

"Ta výjimečná věc byla, že jsme zařadili mezi klasické dokumenty i retrospektivy. Ty bylo zatím jen tři, ale měly mezi diváky velký ohlas, např. Retrospektiva režiséra Lanzmana."

Festival se každoročně koná pod záštitou společnosti Člověk v Tísni, která organizuje humanitární akce v oblastech, kde probíhají buď válečné konflikty, nebo násilí z náboženské, rasové nebo jiné nesnášenlivosti. Festival ale představil desítky dokumentů, které mnohdy toto násilí zachycuje. Není to rozpor? Na to jsem se zeptal ředitele festivalu a zástupce společnosti Člověka v Tísni Igora Blaževiče, který mimochodem pochází z Bosny. Během války v bývalé Jugoslávii se mu podařilo ze země uprchnout.

"Svět, ve kterém žijeme, není zrovna bezpečný a dobrý. Celé dvě třetiny obyvatel zeměkoule žije v podmínkách pod lidskou důstojnost. My tady si neuvědomujeme, jak dobře se máme, jaké svobody užíváme. Tímto festivalem chceme vytrhnout lidi z jakéhosi stereotypu. Také vidím velký význam těchto dokumentů v tom, že se člověk alespoň částečně zbavuje frustrace a pocitu bezmoci."