José Cura v Českém Krumlově oslnil
Argentinský tenorista José Cura si podmanil publikum letošního Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Na zahajovacím galakoncertu v Pivovarské zahradě ho doprovodil Symfonický orchestr Českého rozhlasu pod vedením italského dirigenta Mario de Roseho. S korejskou sopranistkou Kim In-hje zazpíval slavné duety.
"Já jsem například sklidil velkou chválu a zároveň velkou kritiku za svou interpretaci smrti Othella. Na konci opery totiž zpívám jeho part zlomeným, chraplavým hlasem. Ale vždyť on si právě zabodl nůž do břicha, tak se těžko v té chvíli může vyjadřovat nějak dokonale!"
Cura původně studoval obory dirigent a kompozice a příležitostně překvapí publikum tím, že na koncertě zpívá a diriguje zároveň."Poprvé jsem zpíval a dirigoval zároveň s českým orchestrem Virtuosi di Praga někdy v polovině devadesátých let. Párkrát už jsem to zkusil, ale není to nic plánovitého. Při některých vystoupeních, například při přídavku jsme se takto s orchestrem bavili, ovšem nikdy to nedělám jen proto, abych za každou cenu ozvláštnil své vystoupení."
Sedmačtyřicetiletý tenorista však zdaleka nežije jen hudbou. Věnuje se také designu, je vášnivým fotografem a býval i velkým sportovcem.
"Před 25 kily, ne roky, ale kily jak říkám, jsem profesionálně sportoval. Hrál jsem rugby, posiloval jsem, věnoval se bojovému umění a pracoval jsem jako trenér v posilovně. To se mi v mé kariéře samozřejmě hodilo, poněvadž dobrá fyzická kondice mi pomáhá při vystoupeních."
Tvrdí José Cura, který je velkým obdivovatelem českých skladatelů a slovy chvály nešetří ani na adresu českého publika."České publikum se dokáže nadchnout a velmi dobře rozumí hudbě. Nemůžete ho jen tak něčím obalamutit. Stejně jako v Rusku, Maďarsku nebo Rakousku tady má vážná hudba dlouhou tradici. Lidé ji mají v krvi, na rozdíl od Latinské Ameriky, kde si k ní hudebník musí hledat cestu složitěji. Češi mají tento dar od kolébky."
José Cura se představil naposledy českým posluchačům v roce 2003. Být to na něm, přijel by do České republiky již mnohem dříve. Tato sedmiletá odmlka byla způsobena zvláštním nedorozuměním.
"Během těch sedmi let mně nikdo do České republiky nepozval, jelikož zde existoval jistý člověk, který všechny přesvědčil o tom, že je mým výhradním agentem, což nebyla pravda. Ihned poté, co se vše vysvětlilo, jsem začal zařizovat vše potřebné, abych se sem mohl co nejdříve vrátit."