Kalendárium
Kalendárium vám třeba připomene, že sbírat houby byste měli obezřetně anebo že prý na konci 19. století plnily noviny články o koněspřežné tramvaji.
Miroslav Smotlacha si pro své narozeniny nemohl vybrat lepší měsíc. Právě září bývá především spojováno s houbami, které byly jeho osudem. Popularizaci hub a houbaření se věnoval celý život. Upozorňoval také na nebezpečí, která jsou s houbařením spojena.
"Dost často se tvrdí, že je několik, asi pět, jedovatých hub, ty se naučím a můžu tedy bezpečně všechno ostatní sbírat. Tak to je veliký omyl. Jedovatých hub je mnohem více, udává se, že u nás roste asi 100 druhů jedovatých hub. Řada z nich jsou maličké druhy, které se nesbírají, ale ten houbař amatér je nevezme, ani se mu nelíbí. Ale rozhodně by bylo nebezpečné všechno sebrat nebo na sobě zkoušet některé druhy, které neznám. Je potřeba sbírat jen ty druhy, které bezpečně znám a které jsem si ověřil u znalce nebo v poradně. Rozhodně není možno spoléhat na nějaké pravidla, jako třeba lžička ve smaženici zčernala nebo spoléhat se na chuť. Právě ta nejjedovatější houba, muchomůrka zelená, ta je chutná. Takže takovéto pravidlo, které se někdy uvádí, že můžeme ochutnáním hub zjistit, jestli je jedlá nebo není, platí jedině u holubinek. Když vím a znám, že jde o holubinku, tak tam můžu použít tohoto pravidla, když na špičce jazyka pálí, tak je to pálivá holubinka a nevezmu ji. Ale ani tam to nijak nedoporučujeme, je potřeba naučit se botanické znaky hub a podle nich rozeznávat."
Od narození Miroslava Smotlachy uplynulo 90 let.
V září roku 1520 zemřel v Praze Viktorin Kornel ze Všehrd. Právník, místopísař zemských desek by už nejspíše jako spousta jeho kolegů zapadl, nebýt toho, že jej ovlivnily myšlenky humanismu. Program českého humanismu ve svém díle zformuloval a nezapomněl ani na právnické záležitosti. Jako takový se ocitl mezi 72 jmény, která jsou napsána pod okny Národního muzea.
"Pražským tramvajím je dneska 50 let, a tak tyto narozeniny oslavují. Začalo to na Staroměstském náměstí, kde udělali výstavu všech těch dopravních prostředků, které za 50 let po pražských ulicích jezdily. Začíná to koňkou, ta tady začala jezdit někdy 1875. Když člověk čte ty staré noviny, jak o té tehdejší slávě psaly...ovšem také trochu štiplavě, protože patřila cizí, zahraniční společnosti a zdejším zaměstnancům se u ní moc dobře nevedlo. Tehdejší noviny věnovaly koňce pozornost i nadále, vždyť její doprava k tomu poskytovala stále víc a více příležitostí. Jednou padl kůň, podruhé se koňka vyšinula, to nebylo žádné neštěstí. Když se vyskytla překážka na trati, tak takový lehký vagón rozhoupali, vyšinuli ho z kolejí, podsadil se na koleje a jelo se dál."
