Kalendárium
V kalendáriu tentokrát zavzpomíná Dana Medřická a připomeneme také, že před 595 lety vzplála v Kostnici hranice, která nebývale zasáhla do české historie.
Ošklivá slečna, Měsíc nad řekou, Kočičí hra nebo Taková normální rodinka - to je jen zlomek z mnoha filmů, divadelních her či seriálů, v nichž zářila Dana Medřická. Narodila se 11. července 1920 v Praze. Na své dětství vzpomínala jedna z nejslavnějších a dodnes také nejoblíbenějších českých hereček v roce 1969 na rozhlasových vlnách.
"Říkalo se o mě, že jsem vzorná holčička. Těžko soudit. Já sama se musím přiznat, že to bylo trochu jinak. Velice často jsem měla neodolatelné nutkání něco provést nebo se alespoň zúčastnit něčeho zakázaného, ale byla ve mě jedna zábrana, která vždy a za všech okolností zvítězila. Za nic na světě jsem nechtěla rozhněvat a zarmoutit maminku. Ano, maminka byla největší láska mého dětství. Začátek i konec všeho. A byla to síla, která mě uchránila od všeho zlého, do čeho si jinak dítě tak často namáčí ten svůj čumáček. Maminka byla moc krásná, vlídná a ušlechtilá. Já jsem ji moc obdivovala a nikdy bych jí nebyla dokázala udělat bolest. A tak mé vzpomínky na dětství jsou jedním velkým vyznáním lásky. Bohužel je maminka už neuslyší. Ale ona o mé lásce věděla, vždyť tak předobře do poslední myšlenky to své dítě znala, vždyť nebylo na světě nic, s čím bych za ní nebyla dokázala přijít. Jako úplně malá s těmi všemi odřeninami a nepatrnými bolestmi, které vždycky provázela otázka: ´Mami, není to nic?´ A stačilo od ní jenom ujištění, že ráno bude zase všechno dobré, a nic, jakákoli bolest mě nemohla přesvědčit o opaku. A později, když těch starostí a bolestí zase jiného rázu přibývalo, tak zase ve všem byla útočištěm maminka a nikdy jsem od ní neodešla s nepořízenou. Vždycky uměla hlavu zvednout a vždycky ve všem poradila."
Letos si připomínáme 595. výročí upálení Mistra Jana Husa. Tento den je v České republice státním svátkem a pokud by chtěl člověk během volna vyrazit na výlet, symbolicky by mohl zamířit na Táborsko, na Kozí hrádek. Proč? To vysvětlil Zdeněk Vybíral z Husitského muzea v Táboře.
"V okolí budoucího Tábora Hus krátce pobýval, když byl v roce 1412 vypuzen z Prahy, tak se uchýlil na český venkov, to je poměrně známá kapitola z Husova života. Získal ochranu od vlastníků panství Sezimova Ústí. Pobýval několik měsíců na tvrzi Kozí hrádek, vzdálené asi 2 kilometry od Sezimova Ústí. Věnoval se velmi intenzivně kazatelské činnosti. Sám na to ve svých písemnostech vzpomínal jako na dobu, kdy se pohyboval mezi svými obdivovateli a přívrženci na českém venkově a zdá se, že tady prožil i v závěru svého života i docela šťastné chvíle."
