Nejslavnější Jihočech Jan Hus

Kazatel, myslitel a reformátor - to jsou nejčastější označení osobnosti kněze Jana Husa, rodáka z Jihočeského kraje. Přesné datum jeho narození neznáme. Není tak úplně prokázané ani to, kde přesně se narodil. Je nicméně jisté, že jsou jeho jméno a odkaz spojené neodmyslitelně právě s tímhle regionem Česka.

K snad žádné jiné osobnosti a jejímu odkazu jako k Janu Husovi a jeho učení se Češi nehlásili tak vřele, bez ohledu na to, jakou ideologii nebo politické přesvědčení vyznávali. Husovo myšlení a dílo nezanechaly nesmazatelnou stopu jen v historii českého národa, ale celého křesťanského světa. Jakub Smrčka je ředitel Husitského muzea v Táboře a odborně se zabývá se církevními dějinami:

Památník Jana Husa v Husinci|Foto: Štěpánka Budková, Radio Prague International

“Jan pocházel z malé vsi Husinec. V Čechách jsou ovšem Husince dva. Jeden je na jihu u Prachatic a druhý je u Prahy. Řada souvislostí ukazuje na to, že pocházel z toho jihočeského. Nemůžeme to sice potvrdit s určitostí, ale právě tam se podle všeho narodil a bylo to v roce 1371. Prameny mlčí i o Husových rodičích. Z Husových listů jen víme, že se jeho otec jmenoval Michal, a že mu maminka vštěpovala křesťanskou víru. Ostatní informace o jeho původu přinášejí až tradice většinou z druhé poloviny 16. století.”

Foto: Zdeněk Zajíček, Český rozhlas

Jisté nicméně je, že Jan Hus pocházel z venkovských poměrů a neměl urozené rodiče. Z venkova v dnešním Jihočeském kraji se dokázal propracovat nejen ke vzdělání na jedné z předních univerzit v Evropě. V Praze se stal jedním z nejviditelnějších a nejznámějších myslitelů své doby. Začal kritizovat poměry panující v tehdejší katolické církvi. A našel si k tomu velmi viditelné a prominentní místo, které navštěvovaly tisíce věřících:

Betlémská kaple|Foto: Jekatěrina Staševská, Radio Prague International

“V roce 1402 se dostal na pozici kazatele v českém jazyce v Betlémské kapli. Začal působit na lidi a získávat je pro husitské a utrakvistické hnutí.”

Velmi důležitým momentem pro vývoj Jana Husa jako církevního reformátora bylo, že se mohl inspirovat myšlenkami anglického filozofa a teologa Johna Wycliffa, který působil o generaci dřív na Oxfordské univerzitě. Jeho myšlenky nepřijímal automaticky, rozvíjel je a kvůli svým nekompromisním postojům dostával  postupem času do stále ostřejších konfliktů s církevními autoritami. Ty vyústily ve vážné problémy nejen pro něj osobně, když byl prohlášený za heretika, ale nakonec i pro celou Prahu, na kterou byla kvůli jeho působení vyhlášená klatba. Hus se ji nakonec rozhodl sám dobrovolně opustit. Díky zámožným stoupencům ale měl kam jít:

Zřícenina Kozího Hrádku|Foto: Filip Černý, Český rozhlas

“Hus se tak dostává mimo Prahu. Odchází na venkovský Kozí hrádek. Tam se věnuje literární činnosti a píše stěžejní latinský traktát ‘De ecclesia’, ve kterém znovu kritizuje soudobou církev.”

Konflikt Jana Husa s církví se odehrával na pozadí velmi nestabilní a nejisté institucionální situace v celé tehdejší evropské církvi. Papež jako její hlava nebyl jeden ani dva, ale celkem tři. Evropští mocní soutěžili o to, kdo bude mít obrazně řečeno navrch v Říši římské. Hus se nakonec rozhodl vypravit na Koncil nejvyšších církevních a teologických autorit, který se konal v Kostnici od listopadu 1414. Tam ale o své pravdě nepřesvědčil. Když byl vyzvaný, aby své učení odvolal, odmítl a byl v červenci roku 1415 upálený jako kacíř.

Carl Gustaf Hellqvist: Upálení Jana Husa na koncilu v Kostnici|Zdroj: Wikimedia Commons, public domain

Socha Martina Luthera|Foto: Maria Hammerich-Maier, Radio Prague International

Husovy myšlenky se ale na kostnické hranici umlčet nepodařilo. V Čechách se rozhořely války vedené za reformu stávajících církevních i světských pořádků. Husitské hnutí, nazvané právě po Janu Husovi, bylo sice poražené, ale snahy o reformu církve neustaly. Když asi o století později německý kněz Martin Luther zahájil novou vlnu reformace, na Jana Husa v podstatě navázal:

“Když byl Martin Luther na lipské disputaci obviněn, že hlásá stejná kacířství jako před ním Hus, pročetl si jeho spisy. A pak měl prohlásit: ‘Jestli tohle Hus napsal, tak jsme všichni husité.’”

Odkaz Jana Husa tak zůstává dodnes asi jednou z těch nejsilnějších stop, kterou po sobě český národ v dějinách křesťanské civilizace zanechal.