Kauza Mlynář: Dva diametrálně odlišné verdikty
Vladimír Mlynář je nevinen. Pražský vrchní soud ve středu definitivně očistil známého politika, bývalého místopředsedu Unie svobody a ministra informatiky. Podle lednového rozsudku Městského soudu v Praze přitom Mlynářovi hrozilo pět a půl roku za mřížemi. Podrobnosti má Zdeněk Vališ.
„Jsem samozřejmě spokojen, protože soud potvrdil to, co jsem říkal od začátku, to znamená, že nevznikla škoda a nebyl tu trestný čin. A pokud jste dobře poslouchali odůvodnění, tak soudce řekl, že náš postup byl dokonce ekonomicky správný.“
Co se vlastně stalo v případu, jehož průběh hodně lidí šokoval? Vladimír Mlynář, dlouholetý nadšený přívrženec všeho, co souvisí s informačními technologiemi, nechal jako ministr založit v roce 2003 společnost s ručením omezeným Testcom servis. Firma měla zajišťovat internetové stránky, na kterých by lidé rychle a pohodlně nacházeli důležité informace z úřadů a institucí státní správy. Firma měla tyto stránky provozovat levněji a mnohem pružněji, než to do té doby dělal Český Telecom. Na rozjezd dostala firma sedm a půl milionu z prostředků ministerstva. Zisky se měly vracet do provozu internetových stránek. Bohulibý úmysl ministra Mlynáře měl ale jednu vadu na kráse. Zákon už v té době dva roky takové počínání státním úřadům zakazoval. Mlynář to netušil, protože ministerští právníci mu jeho krok schválili a novou firmu bez reptání zapsal do rejstříku i soud. Bdělé bylo ale Ministerstvo financí, které Mlynáře na chybný krok upozornilo. Ministr tedy firmu po dvou měsících jejího působení zrušil. Všechny vložené peníze do koruny se zase vrátily do ministerské pokladny. Jenže to už na Mlynáře přišlo udání a věc začala šetřit policie. Letos v lednu pak předsedkyně senátu Městského soudu v Praze usoudila, že bývalý ministr měl promyšlený záměr, jak poškodit stát a napařila mu pět a půl roku natvrdo, ačkoli státní zástupce požadoval jen podmíněný trest. Nad tímto verdiktem kroutila většina lidí nevěřícně hlavou. Ve čtvrtek ho rozcupoval i odvolací pražský Vrchní soud. Mlynářovo jednání bylo podle soudu sice chybné, ale nenaplnilo ani subjektivně, ani objektivně skutkovou podstatu žádného trestného činu. Žádná škoda nevznikla a nikdo neměl žádný zisk. Soudní kauza samozřejmě vyvolává některé otazníky.
Říká odborník na legislativu Tomáš Němeček z Hospodářských novin. Někteří komentátoři připomínají, že ani po dvouhodinovém zdůvodňování lednového rozsudku nebylo jasné, jak k němu soudkyně vlastně dospěla. Odmítla to vysvětlit i novinářům a písemný rozsudek, z něhož také neplyne, jaká škoda vznikla, dodala až za tři měsíce. Ani Tomáš Němeček si neodkáže vysvětlit, pro tak soudkyně jednala.
„Nevím. Nikomu se s ní nepodařilo mluvit, což je velká škoda. Myslím si, že takový rozsudek má soudce vysvětlovat v médiích.“
Sám Vladimír Mlynář už před časem naznačoval, že jeho obvinění se mohlo někomu hodit. Hospodářským novinám řekl, že nepodléhá spikleneckým teoriím. Třeba ale připomíná, že k obvinění došlo krátce před privatizací Telecomu. A jeho názor na privatizaci byl jiný než například názor managementu podniku. Každopádně žaloby teď bude podávat on sám.
„Určitě zahájím kroky proti lidem, kteří falešně svědčili v tomto procesu a lhali. Podám některá trestní oznámení na svědky, kteří křivě vypovídali.“
Zcela osvobozeni byli u vrchního soudu také někdejší Mlynářovi spolupracovníci Vít Novotný a Dušan Chmelíček. Tento bývalý ředitel České televize u Městského soudu v Praze ´vyfasoval´ dokonce šest let nepodmíněně.
