Ke slavným obyvatelům kunínského zámku patřila hraběnka Walburga
Malý moravský Mirabell, tak nazývají rakouští turisté barokní skvost v Kuníně. Zdejší zámek je na mapě českých památek ještě málo známý. V jeho zdech však žila na konci 18. století pozoruhodná žena - hraběnka Marie Walburga, která tu založila vzdělávací ústav pro mládež, jediný svého druhu v Evropě. Pozoruhodných obyvatel zámku však bylo více.
Zámek v Kuníně patří mezi nejcennější barokní zámky celé severní Moravy a Slezska. Na místě staré jednopatrové tvrze zde v první třetině 18. století nechala hrabata z Harrachu vybudovat malý venkovský zámek. Ne velké rezidenční sídlo, ale spíše místo odpočinku členů rodu, který byl svými úřady spojen s metropolemi tehdejší Evropy.
uvedl kastelán Jaroslav Zezulčík. Harrachové na zámku moc často nepobývali. Ve své době patřili mezi elitu tehdejší Evropy. Například pradědeček nejslavnější Harrachové - hraběnky Marie Walburgy působil jako vicekrál neapolský. Hraběnka byla mezi lidmi velmi oblíbená.
"Po její smrti neřekl nikdo jinak, než "naše dobrá hraběnka". Prožila skutečně tragický život, pouze snad dětství bylo nádherné a první roky manželství, které trávila v Miláně. V té době byla založena La Scala, takže nepochybně se svým tatínkem, který byl vojenským velitelem Lombardie, a s manželem navštěvovala La Scalu. Pak přichází úmrtí otce, úmrtí dětí, odloučení od manžela, pokusy odejít z tohoto světa. Ale pak přichází v době osvícenství impuls od svobodných zednářů, tajných iluminátů a ti hraběnku přivedli k novému smyslu života a filantropie. Zakládá jednu z nejlepších škol v Rakousku - Filantropický ústav. V prvním patře zámku vychovává za svůj život stovky dětí a mezi nimi také otce národa Františka Palackého."
Jaký byl řád ústavu? Byl nějak přísný nebo naopak mírný?
"Byl velice přísný. Škola začínala v 5 ráno a končila v 19 hodin večer, od pondělí do soboty. Když byl u nás jednou pan ministr školství, tak ten rozvrh viděl a museli jsme ho poslat do Prahy na ministerstvo jako zbraň proti odborům."
Když hraběnka zemřela bezdětná, komu odkázala zámek?
"Hraběnka nejprve chtěla odkázat zámek své schovance. Ale ta skončila tragicky, skočila do Dunaje ve Vídni, utonula. Její naděje se pak upnuly na biologického syna adoptivní dcery hraběnky. Emil Schindler se jmenoval tento chlapec, který byl pak hraběnkou vychováván na zámecké škole jako její nástupce a stal se jejím dědicem. Byl povýšen do šlechtického stavu s titulem Schindler z Kunnevaldu. A ten pak pokračoval ve šlépějích této velké moravské ženy."
Tři roky po jeho smrti v roce 1870 prodaly jeho děti zámek a rodina se odstěhovala do dalekých Korutan.
"Dnes v Korutanech na Verterzee, kde je takové krásné jezero v blízkosti Klagenfurtu, žije poslední ženská členka rodu. Příští rok oslaví devadesátiny - paní doktorka Judith Marie Schindler von Kunnevald, kterou jsme navštívili. Ta našemu muzeu věnovala rodový archiv Schindlerův. Otevřel nám naprosto nové horizonty, zprávy ze života hraběnky. Podává až intimní vzpomínky žáků na tuto ženu. Nyní také jednáme o pozůstalosti poslední členky rodu, protože s paní doktorkou také tento rod vymře po přeslici."
Za uchováním vzpomínek na hraběnku stojí i jistý Josef Kronberger, největší dareba zámecké školy. Třídní knihy popisují jeho kousky, třeba špendlíky v posteli děvčat nebo klouzání po barokním schodišti. Ve 14 letech ze zámecké školy utekl, bál se vrátit a hraběnku navštívil až na konci života. Z nezbedy se stal baron, rakouský generál a dnes je považován za zakladatele četnictva a policie. V Kuníně jsou mu dnes vděční, protože právě díky němu se toho hodně ví o hraběnčině soukromí.
Josef Kronberger neprozradil na hraběnku jen pikantnosti. Vzpomínal také na to, že hraběnka milovala růže, byla prý jimi až posedlá a v jednom z pokojů stála až stovka váz s růžemi. Kunínští je své "dobré hraběnce" nosí dodnes. Na zámku se začátkem září konají 'slavnosti růží'. Každý návštěvník, který přinese růži, bude mít vstup do zámku zdarma.
Hraběnky vzdělávací ústav, kde vládla tolerance a kde studovaly děti všech sociální tříd, musel být roku 1814 zrušen. Podle knížete Metternicha odporoval svému účelu a vymykal se kontrole státu. Hraběnka nesla konec svého celoživotního díla velmi těžce, navíc trpěla chorobou, která způsobila, že později nemohla chodit a musela být přenášena ve velkém koši. Na Ořechovém vrchu nad zámkem pak četla knihy a pozorovala krajinu. Hraběnka z Waldburg - Zeilu dnes odpočívá v empírové hrobce ve stylu otevřené sloupové síně. Tu nechal postavit pro svou rodinu její chráněnec Friedrich Emil Schindler.
Slavnou éru hraběnky Walburgy vystřídala landkrabata z Fürstenberga. I oni mají ve svém rodu zajímavou ženu, i když neurozenou, která vynikala svými předlouhými vlasy. Další vlastníci - rodina Bauerů pak nedávno zámek obohatili zajímavými sbírkami. Ale o tom si povíme opět za týden.
