Komunisté včera a dnes

V dnešním vydání rubriky Česko v komentáři si budeme povídat o komunistech - těch z let dávno minulých i těch současných. S bývalou disidentkou, dnes komentátorkou Lidových novin Petruškou Šustrovou hovoří Josef Kubeczka.

Komunisté včera a dnes

Začneme Pražským jarem roku 1968, respektive podílem pozdějších tzv. normalizačních komunistů na okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy. Dosavadní soudní procesy s nimi jakoby naznačovaly, že vinen není nikdo. Miloši Jakešovi a Jozefu Lenártovi vlastizrada prokázána nebyla, soud je obžaloby zprostil v plném rozsahu. Karel Hoffmann byl sice odsouzen na čtyři roky nepodmíněně, ale odvolal se a rozsudek není pravomocný. Navíc byla jeho obžaloba překvalifikována z vlastizrady na zneužití pravomoci veřejného činitele. Je opravdu tak složité prokázat jim vinu, nebo je v tom něco jiného?

"Já myslím, že to opravdu je tak složité, protože si musíme uvědomit, že je soudíme podle zákonů platných v době, kdy byli u moci. A protože všechny ty zákony, první hlavy, tedy politické trestné činy, měly v preambuli napsáno, že musí jít o nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení, tak to tihle lidé necítili."

Myslíte si, že má smysl pokračovat v úsilí o potrestání spoluviníků více než dvacetileté okupace Československa?

Milouš Jakes a Jozef Lenárt, foto: ČTK

"Ano, já si myslím, že to má smysl, protože přece jen i tam byly nepravosti a pro mne je strašně důležitý morální stav společnosti. Jestliže orgány činné v trestním řízení se alespoň snaží je postavit před soud, i když ten soud pak z politováním, jako například soudce v případě pana Hoffmanna, řekne, že bohužel nelze ten a ten trestný čin prokázat, ale lze prokázat alespoň nějaký jiný, tak já myslím, že pro společnost je to takové upozornění, že ti lidé skutečně do velké míry zradili svou vlast, zradili svou společnost. I když, já to s plnou odpovědností říkám, bohužel nikoliv v trestněprávním smyslu."

Pojďme k současným komunistům. Za doby prezidentování Václava Havla byli odsunuti od zásadních diskusí, které určovaly další směr vývoje země. Dnes jsou na podobná setkání zváni, mají zastoupení ve vedení Poslanecké sněmovny. Co o tom soudíte?

Vladimír Špidla, foto: ČTK

"Je to věc, která má dvě stránky. Na jedné straně těch čtyřicet křesel, které voliči Komunistické straně Čech a Moravy nadělili, je takový balvan na noze Poslanecké sněmovny - ubírá prostor pro rozhodování. Levicová strana - sociální demokracie, pokud chce dostát vlastním rozhodnutím a vlastním pravidlům, nemůže hledat na levici svého přirozeného spojence, čímž vázne běžné střídání vlády a opozice. Z tohoto hlediska se dá pochopit, že ve sněmovně poslanci se svými komunistickými poslaneckými kolegy spolupracují. A na druhé straně ta vidina, že strana, která se vlastně nikdy pořádně nezřekla své minulosti, která má na rukou krev, tak že s těmito lidmi jedná hlava státu, že jsou jaksi přijatelní v salónu, je pro mě citově velmi těžko stravitelné a vlastně nejen citově. Myslím si, že demokratický systém, který stranu 'od kořene' nedemokratickou přijímá a jedná s ní jako rovný s rovným, ohrožuje sám sebe."

Na posledním, sobotním zasedání svého vedení komunisté proklamovali podporu případnému menšinovému kabinetu sociální demokracie v případě, že opustí směr udávaný premiérem Vladimírem Špidlou. Co tím podle Vás sledují a jak by měli sociální demokraté na tuto nabídku reagovat?

"Sledují tím samozřejmě to, že se chtějí zbavit premiéra Špidly. Já myslím, že to dělají proto, že jsou protievropští, že Špidla chce dodržovat usnesení bohumínského sjezdu, které zapovídá jeho straně těsnou spolupráci s komunisty, a že spíš sázejí na takové pragmatičtější lidi z toho zemanovského křídla, pokud už nechci říci rovnou, že na tu část strany, která žije přece jen myšlenkově alespoň z části v komunistické minulosti. Myslím si, že to je velmi nebezpečné, protože vládní většina je velmi křehká ve sněmovně, odliv preferencí v průzkumech veřejného mínění je značný a to rozloučení s minulostí a s jejími praktikami, včetně té vládní garnitury, je opravdu nezbytné, jestli se chceme stát zemí, která se pohybuje vpřed."

Komunisté na zmíněném jednání ústředního výboru nakonec neprojednávali postoj svého místopředsedy Jiřího Dolejše, který navzdory doporučení strany hlasoval pro vstup Česka do Evropské unie. Myslíte si, že by to mohl být náznak jistého zvratu v myšlení a postupu komunistů do budoucna?

"Já se ve vnitřních poměrech komunistické strany samozřejmě nevyznám, ale pokud by to znamenalo, že demokratický centralismus je politická mrtvola, tak nám, kteří jsme zažili rok 1968 a všechny ty diskuse o možné reformě nebo nereformě komunistické strany, to může znít velice povědomě a je to nějaký náznak do budoucna. Doufejme, protože já bych ráda tomu věřila. Já bych si velmi přála, aby se komunistická strana skutečně stala normální politickou stranou v tom smyslu, že by opravdu opustila staré praktiky a představy. Možná, že to činí, ale bohužel musím říct, že pan Grebeníček pro mě není zárukou takového trendu."

S komentátorkou Lidových novin Petruškou Šustrovou si povídal Josef Kubeczka.