Konference v Praze zmapovala kulturní aktivity zahraničních Čechů

V dnešní rubrice Češi v zahraničí se ještě vrátíme k letošní Mezinárodní konferenci zahraničních Čechů, která proběhla začátkem tohoto týdne v Nové budově Národního muzea v Praze. Tématem setkání, které s podporou Senátní komise pro krajany a ministerstva zahraničních věcí každé dva roky v Praze organizuje Koordinační výbor zahraničních Čechů, byli krajané a kultura. Letos do Prahy přijelo přes sto účastníků ze 17 zemí.

Vladimír Eisenbruk, foto: autorka

Kultura jako hlavní téma letošní konference se přímo nabízelo, protože kromě samotné češtiny je hlavním hegemonem krajanů po celém světě. Tuto roli hraje bez ohledu na kontinent, kde krajané žijí, i na to, zda jejich předkové odešli z českých zemí před několika generacemi, nebo zda oni sami emigrovali třeba až v 80. letech minulého století. Platí to dokonce i pro tzv. nové Čechy, kteří dnes odcházejí do světa studovat, za prací nebo z rodinných důvodů.

"Často se diskutuje o tom, co vlastně znamená kultura pro krajanský život a do jaké míry bude krajanská komunita vůbec schopna fungovat, do jaké míry budou naši krajané v zahraničí pociťovat své české kořeny. Já bych si to dovolil formulovat velmi zjednodušeně tak, že do té doby, dokdy budou lidé cítit potřebu spolu se scházet, spolu se bavit, tančit, zpívat české národní písně, učit se český jazyk. Do té doby bude fungovat česká krajanská komunita ve světě,"

Milena Secká

řekl o roli kultury v životě zahraničních Čechů vládní zmocněnec pro krajany Vladimír Eisenbruk z ministerstva zahraničí. A Milena Secká, vedoucí knihovny Náprstkova muzea v Praze, která dlouhodobě sleduje krajanské komunity ve světě, k tomu uvedla:

"Lidstvo potřebuje setkávání a právě kultura hraje obrovskou roli. Musíme si uvědomit, že menšiny jsou v daleko horším postavení než majoritní společnost. Cítí se třeba nějakým způsobem ukřivděny nebo ohroženy, a kultura je opravdu tím pojítkem, kde to souznění spřátelených duší, abych to tak vznešeně nazvala, jim dodává sílu."

Ája Vrzáňová, foto: Miloš Turek

Česká kultura stejně jako samotná čeština úzce souvisí s uchováním identity našich krajanů. Zdůraznila to předsedkyně Koordinačního výboru zahraničních Čechů Ája Vrzáňová:

"Já propaguji v Americe, kde žiju, stále svou zem. Dělají se všelijaká setkání, v Americe je hodně českých spolků a já je navštěvuji. To se prostě musí udržet, a proto máme i toto setkání v Praze. Myslím, že je větší, než bylo předtím, tak doufám, že přijdou i mladší Češi. Já právě chci, aby mladá generace začala jezdit sem do Prahy na taková setkání."

V tom je právě trošku problém, protože i mladí Češi, kteří odjíždějí studovat do Londýna, do Spojených států nebo do Austrálie, říkají: nám je úplně jedno, kde žijeme, a v podstatě je nám i trochu jedno, jakým jazykem mluvíme...

"Je to problém. Musím říct, že je to problém. Ale nás ze starší generace je ještě dost a právě toto musíme propagovat, jak nejlépe můžeme. A já myslím, že se všichni opravdu snaží. Je strašně důležité si udržet to, odkud pocházíte, odkud jste. Já jsem na to byla hrdá celých čtyřicet let, co jsem nebyla v Čechách, v Československu."

Foto: autorka

Je třeba přiznat, že starší generace krajanů na letošní konferenci v Národním muzeu převažovala. Zdeňka Menšíková z Austrálie se krajanských setkání účastní pravidelně. Do Prahy přijela i letos:

"Sejít se s krajany, kteří myslí stále na českou zemi. Přijíždíme sem každý rok a zúčastňujeme se zde všech krajanských konferencí."

Vy máte velmi sentimentální vztah krajanský vztah k Česku. Není nic, co byste tu kritizovali?

"Kritizuje se všude, my ale nechceme kritizovat. My jsme pozitivní lidé."

Naučili jste se to až v Austrálii, nebo jste tam už s touto výbavou jeli?

"Já jsem tam přijela jako mladá holka, svobodná, takže o tom je těžko mluvit. Ale musí se pozitivně myslet a doufat, že všechno bude v pořádku."

Na konferenci se během prvních dvou jednacích dnů prezentovala kulturní činnost jednotlivých krajanských komunit a spolků. Představili se tu krajané z rumunského i srbského Banátu, Ukrajiny, Slovenska, Chorvatska, Rakouska, Švýcarska, Švédska, Spojených států i Velké Británie. Zazněly i průřezové referáty o krajanském divadle, exilových vydavatelstvích, náboženských aktivitách krajanů ve východní Evropě nebo o filmovém projektu České kořeny, který mapuje jednotlivé české krajanské komunity ve světě. Jedním z poměrně nových projektů, o kterém se na konferenci mluvilo několikrát, je Česká škola bez hranic. Jedná se o výuku češtiny pro děti zahraničních Čechů, která dnes probíhá v řadě měst Evropy, ale i v Austrálii, a chystají se další pobočky. V té berlínské už téměř dva roky vyučuje Jana Hrabcová:

Mateřídouška - Česká škola bez hranic Berlín

"To byla vlastně první aktivita, která mi pomohla k mé integraci do německého prostředí."

Kolik tam chodí dětí?

"Máme přibližně třicet dětí. Jsme víkendová škola, protože je jasné, že během týdne děti musí plnit povinnou školní docházku. Máme rozdělené děti od osmnácti měsíců do patnácti let. V první skupině jsou předškolní děti od osmnácti měsíců do tří let, dále následuje mateřídouška pro věk od tří do šesti let, tam bychom měli naplňovat program české mateřské školy. A od šesti do patnácti let máme ABC do ouška, což je skupinka pro nejstarší děti, které se učí podle rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání."

Jak to dětem jde? A baví je to?

"Jak kterým a jak kdy. V zásadě ale musím říct, že mají velkou motivaci. Snažíme se je opravdu motivovat zajímavými projekty, zajímavými programy, různými podněty, tak aby ta jejich motivace nepohasla. Musím jenom připomenout, že nestačí motivovat jenom dítě. Vždycky jde o to motivovat celou rodinu, protože základ práce u výuky českého jazyka je vždycky v rodině."

V závěrečné debatě se ale krajané nevyhnuli ani tématům, která se na setkáních zahraničních Čechů vracejí opakovaně. Jedním z nich jsou korespondenční volby, o které krajané hodně stojí, stále se je ale nepodařilo prosadit. Předseda Senátu ČR Přemysl Sobotka k tomu ale Radiu Praha hned v úvodu konference řekl:

Zleva: Přemysl Sobotka, Ája Vrzáňová, Miroslav Krupička a Michal Lukeš, foto: autorka

"Já teď budu mluvit za sebe a za český Senát, který je v tom velmi aktivní. A já pevně věřím, že se dostaneme i do fáze korespondenčních voleb. Jak mám zmapovanou v podstatě po celém světě naši krajanskou komunitu, tak vím, že mají velký zájem o dění v České republice. A právě volbami by to mohli více ovlivňovat. Myslíme si, že všechno jde udělat do zítřka, ale ono to chce určitý čas. Ale věřím, že ta iniciativa vznikne u nás, samozřejmě po dohodě s ministerstvem."

Účastníci konference by si také přáli, aby jako krajané měli na české politické scéně silnější zastoupení než dosud. Vyjádřili to v dopise premiéru ČR se žádostí, aby například při úřadu vlády působil jejich zástupce, který by mohl koordinovat činnost jednotlivých ministerstev a dalších úřadů v krajanské problematice.

Závěr konference patřil návštěvě Národního muzea i Národního divadla, účastníci se také podívali do unikátního Muzea Karlova mostu. Další mezinárodní krajanská konference by se měla v Praze uskutečnit znovu za dva roky.