Krajané

Rubriku připravila Zdeňka Kuchyňová.

V závěrečném dílu našeho seriálu o krajanech v Chorvatsku si budeme povídat s profesorem Josefem Matuškem, který přes 40 let vedl knihovnu v Daruvaru, podílel se na vydávání českých učebnic a všech aktivitách České besedy. Tak jako předkové většiny zdejších krajanů, přišel na Daruvarsko už jeho pradědeček někdy kolem roku 1870. I pan Matušek, přestože tu žije už čtvrtou generaci, mluví dobře česky. A protože se na životě krajanů podílel několik desítek let, zavzpomínal i na historii, mimo jiné na zlomový rok 1968, kdy byly mezi starou vlastí a krajany dobré vztahy, které však po vydání jednoho čísla krajanského časopisu Jednota ochlady. Jak uvedl pan Matušek, postupně se vztahy mezi krajany a Československem opět oživily. Pak však přišla začátkem devadesátých let pro Čechy těžko pochopitelná válka. Profesor Josef Matušek byl v České republice za svoji činnost vyznamenán prestižní cenou Gratias Agit. Jak už jsme se zmínila, celých 40 let vedl zdejší knihovnu a osobně se znal i s jejím zakladatelem Frantou Burianem, po němž je také pojmenována. Jak dodal profesor Josef Matušek, knihovna v Daruvaru se snaží zejména mezi mladými lidmi, kteří nepatří mezi příliš vášnivé čtenáře, přiblížit Českou republiku také prostřednictím filmů nebo časopisů.

Poslech v RealAudio

Poslech v RealAudio

Poslech v RealAudio

Nyní zamíříme do německého Berlína. Oddělení zdejšího senátu, které se stará o cizince žijící v hlavním městě vydává pravidelně publikace o jejich životě. O poslední knize hovoří z Berlína Hanka Bakičová. Následující minuty jsou věnovány dopisům od Vás. Všechny nác moc potěšili, ty v nichž odpovídáte na naši soutěž a také ty v nichž nám přejete hezké Velikonoce. Začneme odpověďmi na naši soutěž, přesněji na otázky, jak jsem potkal Radio Praha a kdyby bylo Radio Praha člověkem, jaký by byl.

Poslech v RealAudio

V dopise, který jsme dostali od manželů Kobližkových z Kanady stojí, že pan Kobližek potkal Radio Praha třikrát: poprvé v padesátých letech s kytarou v ruce, když hledal Radio Luxemburg, podruhé to bylo 21.srpna 1968 a potřetí po roce 1989. Doufáme, že pan Kobližek zůstane i do budoucna našim věrným posluchačem. Stejně jako pan Míla Mašek z Curychu, který objevil naše vysílání náhodou. A jak si on představuje Radio Praha - jako člověka se srdcem a hlavou.

Pan Vladislav Schüller, stejně jako pan Jan Dospiva sice nejsou našimi zahraničním posluchači - vysílání Radia Praha si naladí v Kutné Hoře a v Havířově - nicméně oba si našli čas a na naše soutěžní otázky odpověděli. Oba přitom mají zcela jinou představu. Posuďte sami: jeden si představuje, že člověk Radio Praha by byl jednoznačně mužského pohlaví a příjemného vystupování. Ten druhý zase by bral Radio Praha jako svoji manželku, vždy a všude s sebou do postele, do divadla či kabaretu.

Tolik tedy k některým odpovědím na naši soutežní otázku - samozřejmě naše soutěž stále pokračuje až do konce června a tak budeme moc rádi, když nám napíšete.

V těchto dnech jsme od Vás dostali také milá přání k Velikonocům. Jedno nám poslala paní Marie Zvirová z Francie, která zároveň píše, že i když nás někdy slyší nekvalitně kvůli poruchám, přesto je jí to vždy milé. Moc děkujeme a paní Zvirové do Francie, stejně jako našemu dalšímu posluchači panu Dominikovi Galuskovi do Londýna přejeme krásné Velikonoce. Stejné přání zasíláme také do Austrálie panu doktoru Eliášovi a vůbec všem našim posluchačům. Připojujeme tuto písničku.