Krajané
Rubriku připravila Zdeňka Kuchyňová.
V závěrečném dílu našeho seriálu o krajanech v Chorvatsku si budeme povídat s profesorem Josefem Matuškem, který přes 40 let vedl knihovnu v Daruvaru, podílel se na vydávání českých učebnic a všech aktivitách České besedy. Tak jako předkové většiny zdejších krajanů, přišel na Daruvarsko už jeho pradědeček někdy kolem roku 1870. I pan Matušek, přestože tu žije už čtvrtou generaci, mluví dobře česky. A protože se na životě krajanů podílel několik desítek let, zavzpomínal i na historii, mimo jiné na zlomový rok 1968, kdy byly mezi starou vlastí a krajany dobré vztahy, které však po vydání jednoho čísla krajanského časopisu Jednota ochlady. Jak uvedl pan Matušek, postupně se vztahy mezi krajany a Československem opět oživily. Pak však přišla začátkem devadesátých let pro Čechy těžko pochopitelná válka. Profesor Josef Matušek byl v České republice za svoji činnost vyznamenán prestižní cenou Gratias Agit. Jak už jsme se zmínila, celých 40 let vedl zdejší knihovnu a osobně se znal i s jejím zakladatelem Frantou Burianem, po němž je také pojmenována. Jak dodal profesor Josef Matušek, knihovna v Daruvaru se snaží zejména mezi mladými lidmi, kteří nepatří mezi příliš vášnivé čtenáře, přiblížit Českou republiku také prostřednictím filmů nebo časopisů.
Nyní zamíříme do německého Berlína. Oddělení zdejšího senátu, které se stará o cizince žijící v hlavním městě vydává pravidelně publikace o jejich životě. O poslední knize hovoří z Berlína Hanka Bakičová. Následující minuty jsou věnovány dopisům od Vás. Všechny nác moc potěšili, ty v nichž odpovídáte na naši soutěž a také ty v nichž nám přejete hezké Velikonoce. Začneme odpověďmi na naši soutěž, přesněji na otázky, jak jsem potkal Radio Praha a kdyby bylo Radio Praha člověkem, jaký by byl.
V dopise, který jsme dostali od manželů Kobližkových z Kanady stojí, že pan Kobližek potkal Radio Praha třikrát: poprvé v padesátých letech s kytarou v ruce, když hledal Radio Luxemburg, podruhé to bylo 21.srpna 1968 a potřetí po roce 1989. Doufáme, že pan Kobližek zůstane i do budoucna našim věrným posluchačem. Stejně jako pan Míla Mašek z Curychu, který objevil naše vysílání náhodou. A jak si on představuje Radio Praha - jako člověka se srdcem a hlavou.
Pan Vladislav Schüller, stejně jako pan Jan Dospiva sice nejsou našimi zahraničním posluchači - vysílání Radia Praha si naladí v Kutné Hoře a v Havířově - nicméně oba si našli čas a na naše soutěžní otázky odpověděli. Oba přitom mají zcela jinou představu. Posuďte sami: jeden si představuje, že člověk Radio Praha by byl jednoznačně mužského pohlaví a příjemného vystupování. Ten druhý zase by bral Radio Praha jako svoji manželku, vždy a všude s sebou do postele, do divadla či kabaretu.
Tolik tedy k některým odpovědím na naši soutežní otázku - samozřejmě naše soutěž stále pokračuje až do konce června a tak budeme moc rádi, když nám napíšete.
V těchto dnech jsme od Vás dostali také milá přání k Velikonocům. Jedno nám poslala paní Marie Zvirová z Francie, která zároveň píše, že i když nás někdy slyší nekvalitně kvůli poruchám, přesto je jí to vždy milé. Moc děkujeme a paní Zvirové do Francie, stejně jako našemu dalšímu posluchači panu Dominikovi Galuskovi do Londýna přejeme krásné Velikonoce. Stejné přání zasíláme také do Austrálie panu doktoru Eliášovi a vůbec všem našim posluchačům. Připojujeme tuto písničku.
