Významný sinolog a čerstvý nositel státní ceny za překlad Oldřich Král a výtvarník Jan Merta vydali v exkluzivní bibliofilské edici dílo čínského filosofa Lao-c´. Jmenuje se Laozi - Kniha o cestě a síle. Při příležitosti Králových osmdesátých narozenin uspořádala Galerie Zdeněk Sklenář oslavu vydání knihy a výstavu grafik a textů z knihy.
Oldřich Král, foto: ČTK
"Co je v celém podnebesí nejměkčí, přemůže to, co je v celém podnebesí nejtvrdší. Co nic nemá, to pronikce i tam, kde není jakákoli mezera. Proto vím, že může prospívat a rozhojňuje ten, kdo ničeho nečiní. Zřídkakdy se v podnebesí dosáhne naučení beze slov, prospění bez činu,"
tak se praví v novém překladu textů Starého mistra Lao-c´, nově Laozi podle Oldřicha Krále. Jaká byla cesta předního českého sinologa k překladu tohoto filosofa?
"Já jsem se k překládání Lao-c, toho Starého mistra dostal inspirován potřebou doplnit svou antologii, kterou jsem dělal na konci 60. let a vyšla v roce 1971 jako Tao - texty staré Číny. Původní název byl Kniha mlčení, ten nám v té chvíli nedovolili, protože se to stalo jakýmsi politickým symbolem. A ta antologie, jak už to mlčení naznačuje, šla po určitém aspektu čínské poetiky. Čínského básnictví, čínského malířství, čínské kaligrafie. A najednou jsem zjistil, že tam bez toho Lao-c nemůžu existovat. A tak jsem si s ním začal. Já původně myslel, že tam přeložím nějaké úryvky, které by seděly do té antologie, jenže Starý mistr už mě chytil a nepustil. Tak jsem u toho vydržel a přeložil jsem ho tam nakonec celého. A asi jsem dobře udělal.
Když už jsem neuvažoval, že bych se k tomu znovu vracel, objevil se galerista Zdeněk Sklenář inspirován svým strýcem malířem Zdeňkem Sklenářem a jeho dispozicí k čínskému světu a měl představu, že bychom se vrátili k českému Lao-c, nejenom mému, ale taky k překladu Berty Krebsové, Dvořáka atd., prostě vytvořit kontinuitu českého překládání a českého čtení Starého mistra. Tak jsme udělali první knihu, kde si mě vybral Milan Grygar, že z těch překladů, které zná, by nejraději výtvarně doprovázel můj překlad. A tak se to stalo. A když Zdeněk Sklenář inspirovaný úspěchem téhle věci, přišel s tím, že bychom zkusili ještě další knihu s Janem Mertou, tak to už jsem ale nemohl přistoupit na to, že to bude zase starý překlad a pod vlivem Mertovy osobnosti jsem se rozhodl zkusit to ještě jednou, jinak."
Je to asi hodně subtilní záležitost, ale přesto, v čem je ten překlad jiný?
"Odrazil jsem se od jednoho aspektu překládání, totiž že velmi často se ty překlady frázují do něčeho, čemu se říká lámané verše. Lao-c není ve verších. To je jen určitá dikce, rétorika, rétorický styl, který se nabízí ke zlámání jako básně. Já jsem to zrušil, rozhodl jsem se, že to nebudu lámat. Že se spolehnu na to, že vnitřní rytmus je natolik nosný sám o sobě, že to prostě vytisknu plynule jako prózu a ono to stejně bude znít, stejně si to ten rytmus podrží. A od toho se samozřejmě odvíjely další věci a já jsem ani netušil, jak jsem si jako překladatel zavařil."
Takže jste přenášel rytmus dovnitř?
"Do slov, do vět. Nespoléhat se na vnější efekt grafického frázování. To je Číňanům naprosto cizí. Tohle lámání veršů oni vůbec neznají, oni dokonce i svou vlastní poezii tisknou plynně jako prózu, spolehnuti - dobře spolehnuti - na to, že ten tvar vystoupí sám na povrch, že ten rytmus to unese. tak tohle mě taky inspirovalo, protože neustále mám tendenci nejenom překládat čínský text, ale taky překládat a napodobovat čínské čtení. Způsob čtení. Protože staří Číňané byli nejenom velcí básníci, ale taky velcí čtenáři. A reputace umění číst byla u nich někdy větší než reputace umění psát."
Nový překlad se bohužel zatím k široké obci čtenářů nedostane, ve vydání Zdeňka Sklenáře je svázán s grafikami Jana Merty a takto vyšlo pouze 30 výtvarných originálů. Král si Mertova výtvarného doprovodu velmi cení, zejména pro jeho prostotu a srozumitelnost. Základem je motiv šálku a podšálku v různých prostorových vztazích. Merta říká, že nejdéle trvalo najít základní motiv:
"Pak už to šlo jakoby samo. Ten šálek a podšálek si řekly o to, jaké budou chtít barvy, případně jsem někoho poprosil, aby mi řekl dvě barvy a provedl jsem to v těch barvách, jednou jsem si takovou šablonu šálku a podšálku vyhodil do vzduchu, dopadl na papír a já jsem ho tak zachytil. Pak jsem si tedy začal mnohem víc hrát, začalo v tom být mnohem víc svobody. A protože Lao-c v sobě skrývá obrovskou svobodu, tak jsem si řekl, že to asi bude to správné."
