Manželé Hejzlarovi: Románem Na řece ještě nekončíme...

Literární cena Knižního klubu zná své šestnácté vítěze. Jsou tentokrát dva, jsou to manželé Hejzlarovi a román Na řece je jejich společným dílem. V dnešní kulturní rubrice budeme mluvit jak o neobvyklém českém románu z čínské historie, který zvítězil, tak o soutěži, která se v posledním ročníku vyrovnávala s nástupem moderních technologií a se záplavou rukopisů v internetových přihláškách.

Román Na řece se odehrává ve 30. letech minulého století v Číně. Popisuje dramatický útěk čínské rodiny - matky s dětmi - na křehkých lodích do západočínského Čchung-čchingu. Kolem zuří válka, úvod románu líčí známý nankinský masakr, kdy přišlo o život na 300 000 lidí. Vypravěčkou je malá dívka. Román má silně autobiografické rysy Taj-ťün Hejzlarové, jazykovou jemnost mu vtiskl Josef Hejzlar. Oba autoři jsou sinologové.

JH: "My jsme si nevybírali námět. My jsme si vyprávěli o svých nejkrásnějších letech, a to je dětství. dětství je krásné tím, že má svoji velkou poezii. Víte, ty těžké a trudné věci se zapomenou, neprojdou sítem paměti. takže zůstane to krásné. A to krásné jsme si vyprávěli. Nás si vybralo přirozené vyprávění o životě. A žena prožila dětství ve válce, já taky, takže je to vlastně o válce."

TH: "Pro mě jako pro každého autora je myslím nejbližší téma to, co sám zažil. Já jsem to všechno zažila sama na vlastní kůži. A když jsem já vyprávěla manželovi o svém dětství a on mně vyprávěl o svém, ty radosti, smutek a strasti, ty jsou si tak blízké. Děti jsou děti."

Co vás přivedlo ke spolupráci? Je to váš první společný literární počin?

Manželé Hejzlarovi s dcerou a synem, foto: Literární cena Knižního klubu

JH: "My jsme spolupracovali na mnoha věcech. Žena je filoložka, pracovala na velkém česko-čínském slovníku a překládala spoustu české literatury do čínštiny. Odborné i prózy, Čapka, Langera atd. A pak jsme spolu napsali lexikografii čínského mudrosloví."

TH: "Kniha Na řece není naše první spolupráce, my jsme společně vydali už několik knih, ale to byly odborné knihy. My spolupracujeme 55 let a manžel jako sinolog a historik umění napsal radu odborných knih o čínském umění. Až jsme si nakonec řekli, že napíšeme taky román."

JH: "Moje žena všechny moje věci překládala. Loni vyšel teď bude překládat čínskou starou grafiku. ta doufáme, že toho bude ještě dost, že ještě nekončíme."

Manželé Hejzlarovi psali román Na řece více než dvacet let. S věkem 79 a 84 let patří manželská dvojice Hejzlarových k nejstarším laureátům ceny Knižního klubu.

Pětičlennou porotu, která rozhodla ocenit román Na řece, vedl spisovatel a publicista Ivan Binar.

Ivan Binar

"My víme o Číně před bolševikem velmi málo. Ono se to odehráva za Čankajška a ten čínský životní styl je tam velice pěkně, podrobně a sdělně popsán. Vztahy v rodině jsou pro nás neskutečné, protože ten patriarchát je snad horší než byl u nás v ranném středověku. Jsou tam drastické věci, úžasně krásné lyrické scény, je to pěkná knížka."

Český čtenář podle Binara může být rád, že dostává do ruky ve svém jazyce tak ojedinělou knihu.

"Mně bylo hned při čtení jasné, že to nemohl napsat český autor sám bez naprosto dokonalé a prožité zkušenosti celé té doby v Číně."

Nárůst počtu textů byl skoro třistaprocentní. Oproti sedmi desítkám v předchozích letech přišlo letos 244 rukopisů. Podle šéfredaktora Odeonu Jindřicha Jůzla bylo víc grafomanů, které dosud částečně filtrovala nutnost text vytisknout a odnést na poštu. Kvalitativní poměr ale podle něj v záplavě textů elektronických zůstal zachován.

Jindřich Jůzl

"Z těch pěti finálových, o kterých se nejvíc hovořilo, byly dva papírové a tři elektronické. Takže v tom nejužším výběru jsou si obě varianty rovny. Ta kvalita se tam objeví."

Zachováte pro příští rok monžost elektronického podávání a stávající počet porotců?

"Ano. Určitě bude možno zavěsit text přes web, ostatně už tam asi 20 nových rukopisů je. A porotců bylo pět od prvního ročníku, tak myslím, že ten počet zůstane stejný."

Čelenm poroty byli letos Pavel Janáček, Tereza Brdečková, Jiří Seidl a Jaroslav Rudiš. Podle Rudiše se se zavedením elektronických přihlášek nic zásadně nezměnilo.

"Já myslím, že ten poměr zajímavých rukopisů je zhruba stejný. Já jsem vždycky ve své hromádce našel dva tři zajímavé rukopisy, tak teď tam byly možná dva navíc. To je v pořádku, soutěž je otevřená všem. Ale samozřejmě ne každý umí psát. Nebo umí napsat tak napínavý příběh, jako knížka, která letos vyhrála. Má působivou atmosféru a přesah. Měl jsem z té řeky až fyzický pocit, když jsem knížku četl."

Prvním oceněným románem v soutěži byl v roce 1996 román Šperhák Rudolfa Čechury a naposledy cenu získal David Jan Novotný za román Sidra Noah.