Kriticky ohroženým perlorodkám se na Šumavě blýská na lepší časy, díky jejich vysazování
Perlorodka říční žila na území Česka v minulosti v hojném množství, byla i významným zdrojem říčních perel. Během 20. století ale začala na většině míst ubývat a dnes je kriticky ohroženým druhem. O její záchranu léta usilují vědci z Národního parku Šumava. Před několika dny vysadili desítky uměle odchovaných perlorodek do Teplé Vltavy.
Perlorodka říční roste velmi pomalu a může se dožít až 140 let. Ke svému životu ale potřebuje přírodní řeky s čistým okolím a čistou vodou. Ve středověku se na území Čech, Moravy a Slezska vyskytovala poměrně hojně a také probíhal sběr perel. Změna pak nastala během 19. a 20. století zejména kvůli znečištění a regulaci vodních toků.
V Česku je v současné době perlorodka říční kriticky ohroženým druhem. K životu ji zbylo jen několik říček v jižních Čechách.
„Perlorodka říční je sladkovodní druh mlže, který se v České republice vyskytuje hlavně v Blanici, Malši, nebo sporadicky v Teplé Vltavě na Šumavě. Její nároky na kvalitu prostředí jsou vysoké, rozmnožování velmi složité a úspěšnost toho, že se perlorodka dožije svých až 140 let, je velice malá – dospělosti se dožijí přinejlepším jen asi dvě procenta z celé generace,“ vysvětlila na webu Národního parku Šumava hydrobioložka Eva Zelenková.
Správa parku se dlouhodobě snaží ochránit a posílit populaci perlorodky ve Vltavě. Díky mnoha projektům se tam tak jejich počet neustále zvyšuje. V současnosti je odhadován celkový počet jedinců ve Vltavě na zhruba 1500 kusů a v Blanici necelých deset tisíc.
Život perlorodky
Během pěti let odborníci navýší populace vzácného mlže o dalších zhruba 5 tisíc jedinců, kteří budou schopni dožít se reprodukce. V Teplé Vltavě letos najde domov další asi tisícovka perlorodek. Šumavský park tam vysadil starší jedince, kteří mají větší šanci na přežití. Pocházejí z odchovny, která se nachází nedaleko Dobré.
„V těchto klíckách se chovají. Jak vypadnou z ryby, uloží se do písku,“ vysvětlil Českému rozhlasu chovatel Bohumil Dort.
Život perlorodky je totiž úzce spojen s rybou, jak vysvětlil David Pithart vedoucí projektu a hydrobiolog. „Se pstruhem obecným. Vývoj perlorodky po oplození začíná v zárodečném vaku matky, kde v létě zrají v bezpečí mezi jejími lasturami oplozená vajíčka. Ke konci léta samička začne vyvrhovat ven tisíce vylíhlých larev zvaných glochidia. Vypadají jako miniaturní past na medvěda,“ popsal vývoj perlorodky říční.
„Tyto larvy se vznášejí několik hodin v říční vodě, a když je náhodou vdechne pstruh, okamžitě se mu přicvaknou na žábry. Tam zůstanou do začátku příštího léta a pěkně se tam vykrmí. Když jsou dozrálé, tak se pustí a padají na dno řeky, do kterého se zahrabávají a pak už žijí pode dnem, kde se, ačkoli mají jen půl milimetru, dokáží aktivně pohybovat,“ doplnil Pithart.
Místa, kam odborníci z národního parku vysazují perlorodky, musí dobře vytipovat. Teplá Vltava je v současnosti územím s významným výskytem perlorodky a jeden z úseků je z pohledu vhodnosti říčního prostředí považován dokonce za nejcennější v České republice. Řeka je tak místem, které by se do mohlo stát lokalitou pro záchranu druhu u nás i v Evropě.
