Kultura
Po divadelních prázdninách, poznamenaných letos pětisetletou, místy i tisíciletou vodou, se pozvolna vrací život do kamenných divadel, do některých však velmi obtížně. Například pražské Divadlo pod Palmovkou, které bylo záplavami velmi silně poškozeno, nezahájí sezónu v obvyklém zářijovém termínu, ale pravděpodobně až napřesrok, nejdříve v lednu.
Po divadelních prázdninách, poznamenaných letos pětisetletou, místy i tisíciletou vodou, se pozvolna vrací život do kamenných divadel, do některých však velmi obtížně. Například pražské Divadlo pod Palmovkou, které bylo záplavami velmi silně poškozeno, nezahájí sezónu v obvyklém zářijovém termínu, ale pravděpodobně až napřesrok, nejdříve v lednu. Do té doby bude hrát od listopadu na nově otevřené Malé scéně, kde prvním představením bude premiéra hry Arthura Millera "Pohled z mostu" v nastudování Petra Kracika, a kam převede i část stávajícího repertoáru. Mezitím bude hostovat na zájezdech po Čechách a Moravě, výtěžek z inscenací věnuje obětem záplav navštívených regionů. Na měsíce září a říjen připravilo speciální charitativní projekt nazvaný "Povodeň solidarity".
S porozuměním a vstřícností kolegů z ostatních souborů se setkalo zcela zatopené Divadlo v Dlouhé, jemuž voda poničila vše včetně rekvizitárny a skladu kostýmů. Náhradní přístřeší pro nedělní večery získalo v Divadle Na Vinohradech. Divadlo Na zábradlí mu propůjčilo zkušebnu, kde připraví ve spolupráci se slovenským režisérem Martinem Hubou novou inscenaci - Harwoodova "Garderobiéra" - a navíc 20. října může na jeho scéně sehrát pásmo "Mokré písně z Dlouhé aneb Co nevzala voda". Příležitost vystoupit s písničkovým pořadem mu nabídla i loď "Tajemství" Divadla bratří Formanů, na které právě probíhá kvůli povodním dvakrát odložený první námořní festival...
Vytopeno bylo Divadlo Archa. Tomu umožní hrát na své scéně Divadlo Ponec. Náhradní trvalejší působiště najde na nejbližší dva roky ve Společenském sále Kongresového centra Praha Hudební divadlo Karlín. Divadlu Semafor, které sídlí už pět sezón v jeho suterénu, vyšlo vstříc Divadlo Minor, kde by se v říjnu měla uskutečnit premiéra nového pořadu Jiřího Suchého "To nám to pěkně začíná". Semaforu, v prostorách Divadla Kolowrat, nabízí pomocnou ruku, ač sama také "velkou vodou" dotčena, první česká scéna - Národní divadlo. Podle nového ředitele "zlaté kapličky nad Vltavou", bývalého intendanta Státní opery Praha Daniela Dvořáka, se škody v zaplavených suterénech historické budovy představující 48 miliónů korun, podařilo minimalizovat. Poničená technologická zařízení jsou nahraditelná a dají se i opravit. Také písemné dokumenty uložené v archivu Národního technického muzea v budově karlínské Invalidovny, rovněž zatopené vodou, nedopadly nejhůře. Unikátní plány Národního divadla, které paradoxně letos na podzim čekala digitalizace, čili přepis do elektronické podoby, jsou v mrazícím boxu a po rozmrazení a restauraci speciální technikou budou předmětem jedné z výstav, s jejichž pořádáním - vedle hlavního uměleckého programu - vedení Národního divadla nadále počítá. 1. září se za hojné účasti sólistů divadla i hostů uskutečnil v historické budově benefiční koncert nazvaný "Pocta záchranářům"- jako poděkování těm, kteří při povodních pomohli zachránit lidské životy, kulturní a materiální hodnoty. Vynesl téměř dva milióny korun, které se použijí na obnovu povodněmi zničených památek v Praze. 2. září - podle plánu - mohla být zahájena nová sezóna; k žádnému zpoždění
Verdiho "Macbeth" je poslední operní premiéra uplynulé sezóny, kterou se 26. června rozloučili s mnohaletým působením v pražském Národním divadle ředitel Jiří Srstka a šéf opery Josef Průdek. Inscenace, která sklidila značný úspěch, a v níž v hlavních rolích vystupují barytonista Ivan Kusnjer a sopranistka Nana Kavtarashvili, Gruzínka žijící v Itálii, zůstává rovněž na repertoáru i nové sezóny - poprvé letos ji diváci uvidí ve čtvrtek 12. září. Zhudebnění slavné Shakespearovy tragédie režijně připravil Vladimír Morávek, označovaný některými publicisty za kontroverzního činoherního režiséra. "Macbetha" pojal jako příběh člověka pokoušeného zlem a z inscenace učinil "divadlo na divadle" - představení k oslavě "panovníka", kterého dokonce symbolicky usadil do primátorské lóže; mystiku tak doplnil mystifikací. Navíc je publikum konfrontováno s politickými dějinami českých zemí.
Dirigentem "Macbetha", nastudovaného pražským Národním divadlem teprve podruhé, je Jan Chalupecký, mladý talentovaný umělec, který se už proslavil i v zahraničí. Úspěšně spolupracoval s Deutsches Kammerorchester, a kromě Německa dirigoval také v Belgii, Itálii, Hongkongu a Japonsku. Jeho první samostatnou prací v Národním divadle byla "Kouzelná flétna" režírovaná Davidem Radokem. K samotné opeře "Macbeth" za zmínku ještě stojí, že ačkoli ji Giuseppe Verdi psal již jako zralý skladatel, a je to překrásné hudební dílo, tehdejší premiéra byla přijata vlažně. Autor se za svého života její rehabilitace nikdy nedočkal. Škoda. Reakcí současného pražského publika by byl jistě nadšen..!
Hovoříme-li o první české scéně, záměrem jejího nového vedení v čele s generálním ředitelem Danielem Dvořákem a uměleckými šéfy činohry, opery a baletu Michalem Dočekalem, Jiřím Nekvasilem a Petrem Zuskou je, přetvořit ji v moderní evropskou kulturní instituci. Přestože finančně náročnou koncepci, v důsledku dopadu záplav na celou společnost, bude obtížnější a pomalejší uvést v život, vedení Národního divadla je přesvědčeno, že se dlouhodobý projekt podaří zrealizovat. Je v něm mimo jiné počítáno i s vybudováním nových prostorů - vedle historické budovy, Stavovského a Divadla Kolowrat jde o klášter sv. Anny a sklady u Apolináře, které se mají v budoucnu stát dalšími veřejnosti přístupnými kulturními stánky. K tomu, jakým směrem se hodlá Národní divadlo ve své činnosti ubírat - bohužel tedy ze zmíněných důvodů až od sezóny 2003/2004 -, ředitel Dvořák dále uvedl...
"My chceme do jara pro všechny tři soubory připravit dramaturgický výhled až do roku 2007, a tam by se ten společný projekt měl odrazit. V roce 2004, jak všichni věříme, vstoupí Česká republika do Evropské unie a Národní divadlo, ostatně jako všechny naše důležité kulturní instituce, do širšího evropského kontextu. Na to se musíme připravit a musíme komunikovat se zahraničím co nejvíce. Znamená to samozřejmě výměny umělců, inscenátorů - pěvců například nebo tanečníků - do těch oblastí, kde neexistuje jazyková bariéra. Pro činohru máme připravený i projekt dvoujazyčného divadla - v jednom večeru by se hrály dvě stejné aktovky téhož autora, v první části s českými herci česky, a v druhé části večera třeba s francouzskými herci francouzsky, Tak by se i činohra tímto způsobem dostala do přímé konfrontace s tím, jak divadlo dělají a vnímají naši evropští spoluobčané."
Nový generální ředitel Národního divadla akademický architekt Daniel Dvořák potvrdil také pokračování publikační činnosti tohoto předního kulturního stánku a představil nový divadelní informativní měsíčník, který návštěvníci všech inscenací budou dostávat zdarma. Dále nastínil v rozhovoru pro Radio Praha i přibližný sled repertoárových novinek, na které se můžeme těšit...
"Z činohry bych uvedl inscenaci 'Drahomíra a její synové', 'Cyrana z Bergeraku', vrátí se v obnovené premiéře také Goethův 'Faust'; v opeře potom je to Janáčkova 'Liška Bystrouška', a v baletu 'Zkrocení zlé ženy'."
Tak to bylo k dramaturgickému plánu Národního divadla. Závěrem "kulturního magazínu" bych chtěla připomenout blížící se smutné datum v dějinách Spojených států - 11. září loňského roku, kdy teroristický útok na obchodní centrum New Yorku - známé mrakodrapy, tvořící dominantu města a symbol Ameriky, obecně přezdívané "dvojčata" - otřásl a pobouřil celý svět. Těsně před ukončením svého tamního uměleckého turné a návratem do vlasti zažila do té doby nikým nepředpokládanou, neuvěřitelnou atmosféru, připomínající spíše epizodu z horrorového filmu, na vlastní kůži i oblíbená česká kytaristka a zpěvačka písniček ve stylu country Věra Martinová. Na to, jak se tehdy cítila, vzpomíná...
"No, asi nejhůře v životě. To byla opravdová hrůza. Měla jsem obrovský strach, protože v tu chvíli skutečně pocítíte takovou beznaděj, že jste buď v rukou osudu nebo v rukou božích, jak to kdo v sobě má, a na tom jediném záleží, jestli přežijete, nebo ne. V případě takové hrozné tragédie já bych snad ani nechtěla přežít," řekla mi zpěvačka Věra Martinová, které tato šokující událost zkazila radost z jinak velmi úspěšného a příjemného pobytu na americkém kontinentu, kde měla příležitost setkat se i s českými krajany...
"Setkala jsem se se spoustou našich krajanů, a mám tam od loňského roku spoustu přátel, které skutečně mám velice ráda. Někdy máte takzvané známé celý život, ke kterým třeba tolik nepřilnete, jako k někomu za chvíli. A to se mi tam v několika případech stalo. Neustále si mailujeme, píšeme, a strašně na ně myslím."
