Kurátorka české expozice na PQ: Jsme připraveny na kritiku

V Praze se koná Pražské Quadriennale, světová výstava divadelní scénografie a kostýmu. Mezi destíkami národních expozic je zastoupena také Česká republika. V předchozích ročnících připravovali národní výstavu například Šimon Caban, Simona Rybáková a Petr Nikl. V následující reportáži vám představíme, jak se úkolu letos zmocnily Andrea Králová a Marta Ljubková. Jejich expozice má název Divadlo jako zážitek. Promluví nejprve Andrea Králová, po ní Marta Ljubková.

Andrea Králová

Andrea Králová: "Myslím, že jsme se moc nedívaly do minulosti. Chtěly jsme vybrat osobnosti nebo projekty z posledních čtyř let, které posunuly hranice divadelního vkusu nebo konzervativního divadelního vnímání. A snažily jsme se zmapovat ten čtyřletý progres."

A teď otázka pro Martu Ljubkovou. Těch šest kójí, ze kterých se stavba českého pavilonu skládá, vychází z nějakých konkrétních divadelních inscenací?

Marta Ljubková: "Spíš než z jednotlivých inscenací vychází z přístupů k divadelnímu prostoru. Neusilovaly jsme o to vystavovat divadlo, ale ukázat performanci."

Návštěvník, který prochází těmi spoustami zákoutí Veletržního paláce, přijde před českou expozici a tady ho vítají dvě figuríny...

Marta Ljubková: "Návštěvník má několik možností, může na té velké ploše spočinout venku a nikdy do té expozice nevstoupit. Druhá možnost je vzít to ztečí a vstoupit do jakéhokoliv kabinetu a nebo využít možnost schodů a vystoupit do prvního patra. Ta expozice je průchozí několika způsoby, můžete do ní vstoupit svobodně, odkud chcete, nebo pokud se bojíte, a takových návštěvníků jistě bude hodně, zůstat venku. Záměrně máme před expozicí. Záměrně tu máme tolik místa, aby tu mohli být lidé, kteří tu expozici oživují, protože naším heslem je divadlo jako zážitek a ten je do značné míry vázán na interaktivitu. Tu zprostředkují buď samotní výtvarníci nebo performeři."

Marta Ljubková

A teď se tedy pojďme podívat po schodech nahoru. V první kóji, která se jmenuje Reliquiarium...

Marta Ljubková: "Reliquiarium je pouze jedna část, kterou tu vytvořily Depresivní děti touží po penězích. To je mimořádná expozice, která umožňuje interaktivně meditovat nad ostatky novodobých svatých. Máme tady ostatek Sv. Milana Kundery, Sv. Lady Diany nebo tady je, dívám se, Sv. Sophia Loren... A druhou polovinu tvoří instalace scénografa Marka Cpina, který tady představuje svoje inscenace vytvořené ve spolupráci s režisérem Janem Mikoláškem. Druhý kabinet, kterému říkáme pracovně Panelák, je velmi syrový. Na stropě máme větrák, několik videoinstalací..."

Pojďme do další kóje...

Marta Ljubková: "Tady přistupujeme do kóje, kterou obstarali Jakub Kopecký a Daniela Klimešová. O tom, co tu vystavuje Jakub Kopecký, může říct přímo on, neboť jsme ho tady úplnou náhodou zastihli. Jakube, mohl bys posluchačům Českého rozhlasu představit svoji instalaci?"

Jakub Kopecký: "Jo jo, tak je to v podstatě hříčka, hra - hlavolam..."

Co by měl divák odhalit?

Jakub Kopecký: "Polibek, měl by se dostat k polibku. Je to satirické video na tři části a závěr každé části dává klíč k otevření dalšího videa."

Marta Ljubková: "Pak tady Daniela Klimešová je autorkou tady toho všeho plechového:

Foto: Miroslav Halada

Daniela Klimešová: "Tahle instalace je celá zprostříleného plechu. Jmenuje se to Kabinet děravého sebevědomí aneb Hvězdy českého nebe. Jsme jenom ty díry ve stropě, ale všichni si myslíme, že jsme hvězdy.

Prošli jsme společně v rychlosti tou expozicí a uvědomuji si, že řada těch jmen musí být pro naše posluchače v zahraničí úplně neznámá, protože jsou to jména, která se objevila před pár let a nejsou to stálice, o kterých bychom informovali třeba deset, patnáct let. Co to vypovídá o českém divadle? Je to příznačné pro současné české divadlo jako celek nebo to je výsledek vašeho subjektivního výběru?

Marta Ljubková: "Je to naše volba a jsem připravena na to, že velikou část veřejnosti, ať už odborné nebo laické, rozčílíme. My jsme se snažily předvést jména, za něž my osobně ručíme. Návštěvníci tady nenajdou klasické, uhalzené, apartní, estetizované činoherní divadlo, protože máme zato, že tahle sféra divadla už je popsaná a pokrytá a chtěly jsme upozornit na jména, která se z tohoto proudu snaží vystoupit, tendují k performanci, okupování nedivadelního prostoru. Možná ještě nejsou na divadelním piedestalu, ale nám připadají nějakým způsobem zajímavá."