Květnové povstání: Vlasovci v Čechách II.
V Historických obzorech pokračujeme kauzou generála Andreje Vlasova a především účastí jeho Ruské osvobozenecké armády v Květnovém povstání v roce 1945.
"Na Odře se moc neosvědčili, při ústupu na západ do Německa se k nim přidávali zase už zajatci z různých pracovních táborů. Ta divize pro ně neměla oblečení, zbraně ani povolení je vůbec přijmout. Takže ta divize, jak ustupovala na západ, nabalovala lidi různého charakteru, a přitom to byla už jen otázka týdnů do konce války. Nemohla si mezi nimi vybírat, protože akce výběru musí být zakotvena v nějakém zajateckém táboře, že. Na tohle už nebyl čas. Takže do Prahy, a vlastně ani ne do Prahy, ale ku Praze, a pak od Drážďan - jižně od Labe - sem přišla a začala odbočovat směrem dolů na jih. Proč? Protože tam už se organizovala druhá divize ostatních národů, byli tam Ukrajinci a tak dále. A byl takový nejasný, mlhavý plán, tyto vyšší existující útvary z bývalých zajatců, spojit do jednoho. A ve Vlasovově štábu se vždy uvažovalo tak: čím nás bude více, tím méně můžeme být přehlédnuti. A něco se s námi bude muset udělat. Jenže se tak nestalo."
Přesto začali vlasovci počátkem května postupovat na Prahu a nakonec se zúčastnili pražského Květnového povstání:
"Ruská osvobozenecká armáda se účastnila jednou divizí, která číselně překračovala předepsaný stav německé armády pro jednu divizi. To znamená asi deset jedenáct tisíc lidí. S různými skupinkami, které ustupovaly ze Slovenska a z Polska, jich tady v tomto prostoru bylo asi dvacet tisíc, ale to nebyla sjednocená armáda a nepodléhala jednomu velení. Přesto se na pochod dala, protože to pro ně byla šance. Šance si nějakým způsobem vysloužit benevolentnější jednání. A to v jejich případě znamenalo mnoho."
Ale jak vlastně přijímalo vojenské a politické velení povstání pomoc vlasovců? Jak reagoval například vojenský velitel povstání generál Karel Kutlvašr? To je otázka pro Stanislava Auského:"Vy jste se zmínil o Kutlvašrovi, ten sem divizi generála Vlasova nepovolal. Ale povolali ji lidé, kteří měli protektorátní minulost, on ji měl i generál Kutlvašr, ale on se nijak neprojevoval a rozhodně nebyl jeden z těch, kdo poslal své zástupce do Suchomast, kde bylo velitelství divize, nějakých 35 kilometrů od Prahy, aby se tato divize dala na pochod a osvobozovala Prahu. Na tom neměl nikdo z politických představitelů v Praze zájem. A že odbočuji, když jsem se potom po válce dostal do kriminálu a přivezli mě na Mírov, tak mě druhý den uvedli na pracoviště a řekli mi, abych si tam sedl, že mi ukážou, co budu dělat. Lepili se tam pytlíky na zrnkovou kávu. Já jsem si sedl a člověk po mé levici takhle natáhl ruku a řekl, že je Kutlvašr. No, na toho Kutlvašra nevypadal. A on taky dostal možnost toto všechno napsat, to je v archivech, ale jeho rukopis je velmi těžko čitelný, takový rozházený, že celkem nikomu nepomůže a také nevidíte v žádné literatuře, že by ten jeho rukopis byl přijat jako nějaký dobový doklad. To nikde není, ale existuje."
říká historik a přímý účastník Květnového povstání Stanislav Auský, o jehož osobních zážitcích a setkání s Vlasovci budou příští Historické obzory.