Kyselé deště dál ničí v Česku lesy, místo síry tu máme dusík

Na 600 vědců z celého světa se tento týden na konferenci Acid Rain 2005 zabývalo v Praze hrozivými důsledky kyselých dešťů. Česká metropole byla jako místo druhé největší konference na toto téma v historii vybrána kvůli historicky nejrychlejšímu snížení oxidů síry v ovzduší. To ovšem neznamená, že kyselé deště dál neničí české lesy. Blíže k tomu Zdeněk Vališ.

Kyselost dešťů už není v Evropě tak intenzivní jako před třiceti lety, kdy kvůli nim vymřel život v tisících evropských jezer a na tisících hektarech lesů. Přesto zůstávají velkým problémem. A Česko není výjimkou. Pro hodně lidí to může být překvapení, protože kyselé deště byly u nás jedním z největších ekologických strašáků osmdesátých let. V druhé polovině devadesátých let ale došlo díky mohutným investicím k odsíření českých elektráren a zdálo se, že je po problému. Jakub Hruška z České geologické služby říká, že u nás se skutečně podařilo emise síry dramaticky snížit, až na deset procent stavu ze začátku devadesátých let, ale i to je stále hodně.

"My jsme startovali z velmi vysokých hodnot měrné emise. Na počet obyvatel i na plochu území byly tou dobou prakticky nejvyšší na světě. Teď jsme se tedy dostali do průměru zemí západní Evropy, ale jsme ještě hodně daleko třeba za skandinávskými státy nebo třeba za Rakouskem."

Jenže kyselé deště vznikají i z jiných důvodů. Dnes v podstatě síru nahrazují sloučeniny dusíku. Změnily se i zdroje znečištění. Místo elektráren vstoupil na scénu hlavně prudce rostoucí automobilismus.

"Oxidy dusíky, které dnes vznikají zejména z automobilové dopravy, se oxidují v atmosféře na kyselinu dusičnou a ta působí úplně stejně jako kyselina sírová. V tom není žádný rozdíl."

Sklouzli jsme tedy takříkajíc z louže pod okap..

"Tak úplně ne, protože když sečteme dohromady tu celkovou úroveň síry a dusíku, je skutečně významně menší."

Nejviditelnější škody působí kyselé deště dál v lesních porostech. Podle Jakuba Hrušky to má za následek, že i obnova už dříve zničených lesů postupuje jen hlemýždím tempem.

"Sice už dnes nemáme velkoplošné úhyny lesa, které byly charakteristické právě pro sedmdesátá a osmdesátá léta, ale neustále můžete zaznamenat zprávy o tom, jak jsou lesy stále poškozovány. Je to proto, že zejména na horách byly půdy dlouhodobě poškozovány a ta dnešní úroveň kyselého deště stačí k tomu, aby ty půdy byly ve špatném stavu dál udržovány."

Jak dlouho to může trvat, než se ta půda dostane do relativně normálního stavu?

Jakub Hruška, foto: Zdeněk Vališ

"Bude to trvat desítky, možná stovky let. Ta regenerace je velmi pomalá."

Jakub Hruška ale upozorňuje ještě na další problém. A tím je současné lesnické hospodaření, které přispívá ke špatnému stavu lesů. Jde o známý a mnohokrát kritizovaný fakt, kterým je existence smrkových monokultur.

"Smrkové lesy velmi zvyšují kyselou depozici, protože - i když za to nemohou - jehličí smrků velmi efektivně ´vyčesává´ z atmosféry kyselinu sírovou a kyselinu dusičnou. Ve smrkovém lese vám proto napadá daleko víc síry a dusíku než třeba na louce nebo v listnatém porostu. Kromě toho mají smrkové monokultury velké nároky na živiny z půd a právě na ty živiny, které byly tím kyselým deštěm vyplaveny. Je to tedy tak trochu paranoidní situace. Lesnictví je ale v současné době značným přispěvatelem dalšího okyselování půd, zejména horských."

Co s tím?

"Lze činit nějaké opatření, která to budou částečně eliminovat. Nemůžeme se ale tvářit, že to neexistuje, že ten problém není, že o něm nevíme S tímto přístupem se, bohužel, často setkávám. Ti lidé, kteří o tom rozhodují, se tváří, jako by se nic nedělo, a jenom kladou otázku, jak je možné, že jsou lesy ve špatném stavu, když ty elektrárny byly odsířeny?"

A nelze ani zapomínat na nutnost neustálé osvěty.

"..aby lidé si sami uvědomovali, že jejich pohodlnost vlastně velmi přispívá k tomu problému."