Dědictví socialistického průmyslu zatěžuje přírodu i rozpočet
Pokud jde o ekologické znečištění z minulosti, často se hovoří o tom, co způsobily sovětské jednotky ve vojenských územích. Daleko největší část znečistění má však na svědomí průmysl minulých desetiletí. S odstraňováním ekologických škod z dob před rokem 1989 se zatím Česká republika nedostala ani do poloviny. V některých silně znečištěných oblastech práce ještě ani nezačaly.
Likvidace průmyslových ekologických zátěží už stála Českou republiku 22 miliard korun (z toho jen jedna miliarda padla na bývalých vojenských uzemích) a předpokládané celkové náklady odhadují na částku 200 miliard. O jaké přetrvávající znečištění se a v jakých lokalitách se především jedná? Vysvětluje Jaroslav Zima, ředitel odboru ekologických škod ministerstva životního prostředí: "Máme laguny Ostramo, které se v Ostravě konečně začaly řešit, v současné době je vybrán zhotovitel a zpracovává prováděcí projekt sanace. Zde je zhruba 300 000 tun dehtu uloženo v intravelánu města. pak samozřejmě na povodí velkých řek, ať už je to Syntezia Pardubice, Spolchemie Ústí nad Labem, ať už je to mediálně přetřásaná Spolana Neratovice."
Náměstkyně ministra životního prostředí Ivana Jirásková připomíná, že tím, že se Češi na počátku 90. let rozhodli dát na likvidaci starých průmyslových ekologických zátěží část peněz z velké privatizace, získali mezi středoevropskými státy dobrou startovací pozici. Dědictví minulosti stát řeší prostřednictvím Fondu národního majetku. Podle Jiráskové je průmyslové znečištění obecným problémem: "Všechny státy světa jsou kontaminovány. Je to spíš průmyslový problém a tím, že byla Česká republika tradičně průmyslovou zemí, tak bude mít těch lokalit víc než jiné země, které zase byly více zemědělské. Tam budou jiné typy zátěží než u nás."
Práce ještě nezačaly například na Ostravsku - v Nové Huti či Vítkovicích. Také Pardubice patří mezi 4000 lokalit, v nichž byl proveden teprve první průzkum. Pardubický primátor Jiří Stříteský říká: "Momentálně bych řekl, že není akutní ohrožení, ale ohrožení by nastalo v okamžiku, kdy by Pardubice zachvátily povodně. pak nevíme - a s hrůzou bychom očekávali - co všechno by se vyplavilo do vod, které by to odnesly dál směrem po Labi. To je veliké nebezpečí." Stříteský také uvedl, že s rychlostí prací není spokojen a že se pokusí iniciovat aktivitu k jejich urychlení. Jaroslav Zima tvrdí, že kritéria pro výběr lokalit, kde bude konkrétně zahájena sanace, vycházejí z ohledu na ekosystém a na zdraví člověka. Jsou to: "Ohrožení zásobování pitnou vodou (ohrožení jímacího území) a samozřejmě i zdravotní riziko pro obyvatelstvo, rozsah znečištění a také předpoklad šíření. Kdybychom v některých případech práci odložiti s tím, že to počká, mohla by se škoda ještě zvětšit."
Kromě 4000 lokalit, kde se uskutečnily pouze průzkumné práce, zbývá ještě o něco víc míst, které na prvotní průzkum teprve čekají. Zkušenosti České republiky i konkrétní postupy vyvinuté českými experty využívá mezinárodní organizace využívá organizace OSN, konkrétně UNDP (United Nations Development Programme).
