Láska a bolest jsou mým životním tématem, říká sochař a malíř Luděk Tichý

Luděk Tichý

Sochař, malíř a básník Luděk Tichý vystavuje v památníku Terezín, bývalém koncentračním táboře, v místech, kde zahynuly tisíce lidí během druhé světové války. Je vkusné umístit výstavu do takových prostor? O křesťanském umění v Čechách bude následující Kulturní rubrika.

Tisíce lidí umučených nacisty, to je hrůzostrašná historie místa Terezín nedaleko Prahy. Koncentrační tábor, který mimochodem minulý rok zasáhla rozsáhlá povodeň, se stalo oblíbeným výstavním prostorem Luďka Tichého. Jeho sochy, nečastěji zachycující ukřižování a pietu, a snad právě proto se do těchto míst dokonale hodí. Když listujete katalogy Luďka Tichého zjistíte, že jeho sochy na vás působí jejich netradičností. Na jednu stranu jsou to díla s tématikou křesťanství, které si umíme dobře představit v kostele - Pieta Strahovská, Kladení do hrobu, Kristus Král, ale zároveň se nejedná o realismus. Tichý rád abstrahuje. Přitom zanechá soše, nebo reliéfu nějaký typický znak, nejčastěji ruce a dlaně. Podle něj právě zkřivené, kopistnaté prsty nejlépe vyjadřují bolest Ukřižovaného. Přitom rozpažené ruce symbolizují objetí a odevzdání - tedy lásku v křesťanském pojetí.

"Terezínský památník mě přitahuje svým posláním. Bude to pátá výstava. Čtyři byly samostatné, jedna s přáteli ve prospěch postižených dětí. Nyní je to výstava s názvem Ex amore, et dolore - Z lásky a z bolesti. Z toho se skládá v podstatě celá moje tvorba. Z bolesti, protože jsem během svého života dost trpěl - nemocí, veliká bolest pro mě byla ztráta syna. Tím jsem ovlivněn a to se i přenáší do mé tvorby. A památník Terezín mě přijde pro mé dílo velmi vhodné místo."

Prozradil jste, že vaše díla prozrazují i vaší bolest. Kromě jiného lze na nich vystopovat prvky křesťanství. Křesťanství je ale radostné náboženství?

"V křesťanství je radost i bolest. Já zpodobňuji velice často křížovou cestu. Nedávno jsme vysvětili v Praze u sv. Jindřicha mojí osmou křížovou cestu. je to práce na více než rok a půl. Je to má první křížová cesta v mém rodišti. Ostatní jsou ve Švýcarsku, Německu a jedna v klášteře ve Slaným. Samozřejmě, že tato tématika obsahuje i radost, ale, jak jsem již naznačil, v mém životě převažuje ta bolest. Je tam láska spojená s bolestí a bolest spojená s radostí."

Během čtyřiceti let komunismu v Čechách se křesťanské umění schovávalo v ateliérech. Bylo zakázané. Přednost se dávalo socialistickému realismu. Luděk Tichý, kterému je tento rok sedmdesát osm let, měl štěstí. Jeho dcera žije ve Francii, a proto mohl i za komunistů na pozvání své dcery jezdit do zahraničí. Díky tomu se občas zastavil v Německu, kde vytvořil například křížovou cestu, oltář a kde připravil mnoho svých výstav. A tak je Tichý dnes více známý v Německu než v Čechách.

"Někomu se podařilo dostat do zahraničí. To je můj případ. Měl jsem to štěstí, že jsem směl vyjíždět na pozvání své dcery, která žije legálně ve Francii. Takže jsem využil příležitosti. Také jsem dělal velice často přes Art-centrum. Jelikož jsem mohl vyjet na půl roku, nebyl jsem zaměstnán ani moje žena, tak jsem stihl udělat například kříž pro Duseldorf, Kolín nad Rýnem, ..."

Přijímá česká společnost křesťanské umění. Mohl byste se pokusit srovnat Čech se zahraničím?

"Česká společnost, bych řekl, za posledních 12 let poněkud zvykla na křesťanské umění, protože dřív neměli přístup k současnému modernímu křesťanskému umění. Na západě a z východního bloku Polsko, kde je asi 90 procent katolíků, což je s námi nesrovnatelné, bylo křesťanské umění preferováno a stavěli se v prvé řadě nové kostely. U nás se za totality postavili dva nebo tři kostely. Dnes se staví daleko více a do nich přichází současné křesťanské umění. Musím říci, že mezi našimi mladými lidmi je mnoho nadaných a navzájem se informují. Kontakt mladých výtvarníků má na něj vliv a obrovský význam. Dříve byl člověk odkázaný na socialistický realismus. Odkud chtěl dělat křesťanskou plastiku, tak mu to bylo zakázané, nesměl vystavovat. Dnes si může vystavit, kdo chce, co chce."