Letošní cenu Gratias agit získala i vietnamská překladatelka povídek Oty Pavla

Nguyen Thi Mui

"Děláte to, co my schopni nejsme,"řekl tento týden ministr zahraničí Karel Schwarzenberg českým krajanům. Při předávání cen Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky ve světě jim poděkoval za všechno, co dělají pro propagaci Česka v zemích, kde našli nový domov. Ocenil ale i řadu cizinců, kteří šíří ve světě českou kulturu nebo se podílejí na humanitárních projektech. Byla mezi nimi i vietnamská bohemistka Nguyen Thi Mui. Rozhovor s ní připravila Milena Štráfeldová:

Karel Schwarzenberg
Toto úterý byly v pražském Černínském paláci uděleny letošní ceny Gratias agit. O jejich laureátech jsme se ve vysílání Radia Praha již zmínili, je to celkem čtrnáct zahraničních Čechů i cizinců a dvě organizace, jmenovitě krajanské Centrum českého dědictví a kultury v Texasu a humanitární hnutí Stonožka "Na vlastních nohou". To díky sbírkám, pořádaným samotnými dětmi, pomáhá dětem ve válečných oblastech. Ceny poprvé jako ministr zahraničí předával Karel Schwarzenberg a na adresu českých krajanů mimo jiné řekl:

"Dnes mám opravdu radostnou příležitost, poněvadž málokdy je něco tak krásného, než když člověk může poděkovat. Poděkovat lidem, kteří učinili asi nejvíc pro naši republiku. Ministři, velvyslanci atd. dělají svou práci. Ale opravdový obraz našeho státu, někdy bohužel lepší, nežli ten stav u nás je, vytvářejí ti, které tady dnes smíme pozdravit a ocenit. Společnost, která se tady sešla, je z nejrůznějších zemí. Částečně jsou to krajané, kteří už dávno pobývají v zahraničí, ale nezapomněli na starou vlast, starají se o naše kulturní dědictví, šíří je po světě a opravdu jsou to ti, na které se mohu nejlépe spolehnout, jde-li o prezentace našeho státu a našeho národa ve světě. Je to opravdu něco tak překvapujícího a tak krásného, že to skromné ocenění je vlastně příliš málo. Bohužel toho času ale o mnoho víc udělati nemohu. Tak ještě jednou opravdu srdečně děkuji. Vím, co to stálo za práci, za námahu a že jste se obyčejně také dočkali málo vděčnosti. Tak prosím přijměte alespoň tento malý důkaz, že jsme na Vás nezapomněli, a já Vám ho budu předávat se vší pokorou, poněvadž to, co Vy děláte, my schopni nejsme."

Jednou z oceněných se stala i vietnamská překladatelka a tlumočnice z češtiny paní Nguyen Thi Mui. Češtinu se učila už jako dítě:

"Já myslím, že čeština je asi mým osudem."

Nguyen Thi Mui (druhá zleva)
Kdy jste se s ní poprvé setkala a jak?

"V roce 1956. Bylo nás sto vietnamských dětí, které vyslal prezident Ho Či Min do Československa na studium. V roce 1971 jsem ukončila školu, vrátila se domů a od té doby pracuji ve Vietnamu. Doposud jsem ale v kontaktu s češtinou. A měla jsem loni čest i tlumočit panu prezidentu Klausovi, když byl na oficiální státní návštěvě ve Vietnamu."

Já se ještě vrátím k té Vaší první cestě do tehdejšího Československa. Jaký to byl pro Vás zážitek? Líbilo se Vám tu, nebo se Vám moc stýskalo?

"Než jsme jeli k Vám, tak nás pozvali na československé velvyslanectví. Tam byl promítán nějaký český film, kde jsem viděla krásně červené třešně. A ty se mi tak zalíbily, že jsem si přestala uvědomovat tu vzdálenost. Jenom jsem se těšila na cestu, že uvidím ty třešně."

Uměli jste alespoň pár slov česky, když jste přijeli?

"Vůbec, ani slovo jsme neuměli. A pak v dětském domově jsme se začali učit. Byli tam s námi i tři vietnamští učitelé, kteří nás učili některé předměty ve vietnamštině, jinak jsme ale měli výuku v češtině."

Vzpomenete si na první české knížky, které jste četla?

Nguyen Thi Mui
"Já jsem hrozně ráda četla pohádky. Možná i díky čtení jsem se naučila česky dost rychle. Náš pan učitel, když nás učil, říkal, že kdo bude mít dobré známky z češtiny, bude odměněn poštovními známkami. A díky těm dobrým známkám z češtiny jsem měla dost bohatou kolekci známek."

Které české autory máte ráda a které jste i překládala?

"Loni před návštěvou pana prezidenta jsem přeložila povídky od Oty Pavla Smrt krásných srnců. A ještě jsem je stihla vydat do jeho návštěvy. Takže když přijeli, měla jsem tu čest věnovat panu prezidentovi knížky. České národní pohádky od Boženy Němcové a Smrt krásných srnců od Oty Pavla."

Božena Němcová se musí těžko překládat, že?

"Já bych ani neřekla. Překládala jsem bez nějakých problémů i Otu Pavla."

Co pro Vás byl naopak nejtěžší překlad? S čím jste se nejvíc poprala?

"Já bych řekla, že třeba Hrabal je dost těžký na překlad. Pořád mám v úmyslu přeložit Švejka, ale je dost náročný. Takže se asi budu spíš zaměřovat na nějaké kratší povídky."

Haškovy povídky jsou velmi pěkné a určitě by se čtenářům líbily...

"Snad právě během této návštěvy něco seženu, abych mohla potom /překládat/. Protože teď budu mít dost času na překlady."

Jaké české autory ve Vietnamu rádi čtou?

"U nás již dříve někdo něco přeložil, třeba básně od Seiferta, od Vítězslava Nezvala, něco i od Haška, od Čapka."

Nguyen Thi Mui
Co Kundera?

"Kundera myslím ještě nebyl přeložen, já jsem ale četla v češtině třeba jeho Žert."

Nechystáte se na něj? To je hodně těžké, že...

"Vždycky je problém s autorským právem. Než jsem dostala souhlas s překladem Oty Pavla, musela jsem to vyřizovat přes DILII a oni na mně chtěli nějaký honorář za autorské právo. Ačkoliv si myslím, že když jako cizinka šířím českou literaturu, mohla bych být osvobozená. Sešli ale z patnácti tisíc na osm, tak jsem to zaplatila a mám souhlas a Ota Pavel vyšel ve vietnamštině."

Má ještě Česká republika ve Vietnamu dobré jméno? Mívala...

"Stále, stále je má. Jakmile se hovoří o bývalém Československu a dnešní České republice, Vietnamcům se vybaví boty Baťa - u nás říkáme Bata. Dále křišťál, pivo a textilní průmysl. Myslím, že tyto produkty symbolizují novou novou přestavbu, Československo a Českou republiku. Takže Československo a Česká republika jsou dodnes velice blízkým pojmem."

A setkávají se ve Vietnamu skupiny lidí, kteří mají tento dobrý vztah k České republice? Kteří tu třeba kdysi studovali a pak se vrátili?

"Ano, ve Vietnamu je Společnost vietnamsko - českého přátelství. Občas se setkáváme. Jsou to většinou bývali absolventi českých škol. Když přijel pan prezident Klaus, tak byl na prezidentském fóru čas i pro setkání s těmito absolventy. Byl velmi mile překvapen. Pak v Ho Či Minově městě je hospoda s českým pivem. Pan prezident s paní Livií tam zavítali a byl také velmi mile překvapen, protože sál byl zaplněn jen česky mluvícími Vietnamci."

V našem vysílání Vám postupně představíme i další laureáty cen Gratias agit za rok 2007.

Foto: Martina Stejskalová