"Japonsko je odlišná kultura i společnost." Tokijská univerzita získala cenu Gratias agit

Tokijská univerzita mezinárodních studií je jednou z nejvýznamnějších vysokých škol v Japonsku se zaměřením na mezinárodní a jazyková studia. Je jedinou univerzitou v zemi, na které je možné studovat češtinu, českou kulturu a historii jako hlavní studijní obor. Univerzita získala cenu ministerstva zahraničí Gratias agit.

Do Prahy si ji přijeli převzít profesor Taku Šinohara a lektorka Markéta Bruna Gebhartová.

Jaká je historie založení České katedry na tokijské univerzitě?

Taku Šinohara a Markéta Bruna Gebhartová převzali ocenení z rukou ministra zahraničí Jana Lipavského|Foto: Hana Řeháková, Radio Prague International

"Katedra byla založená v roce 1991, těsně po sametové revoluci. Ještě na konci 80. let nebylo dost odborníků středoevropských studií. Před tím u nás pracovat dlouhou dobu pan profesor Eliči Čino, který tady studoval 9 let. Jeho velkým snem bylo založit katedru bohemistiky. A to se povedlo díky společenským změnám v Evropě. Tak vznikla katedra bohemistiky a polonistiky. To byl začátek."

Máte krásnou češtinu. Kde jste se učil?

"Já jsem na začátku let 90. let studoval tedy v Praze na Karlově univerzitě českou historii. A když jsem se vrátil do Tokia, tam bylo místo na univerzitě."

Jaké je povědomí Japonců o Česku. A co pro vás bylo překvapení, když jste přijel do Česka?

"V roce 1990 tady bylo velké nadšení z revoluce. Celková společenská, kulturní a intelektuální atmosféra byla taková vzrušená, což mě dojalo."

A běžní Japonci? Co vlastně o Česku vědí?

"Skoro každý Japonec znal Věru Čáslavskou z tokijských olympiád. Pak hlavně Dvořáka, Smetanu. A samozřejmě Čapka, to je klasika," říká profesor taku Šinohara. A jak dodává Markéta Bruna Gebhartová, známé jsou dneska i další věci.

"Třeba české počítačové hry a samozřejmě pivo."

Vy učíte na Tokijské univerzitě. Kdy jste do Japonska přišla?

"No, už je to 12 let."

Jaký je v Japonsku zájem o češtinu. Dočetla jsem se, že se zde dá bohemistika studovat jako hlavní obor. A kolik máte studentů?

Taku Šinohara a Markéta Bruna Gebhartová|Foto: Hana Řeháková, Radio Prague International

"Každý rok máme asi 15 studentů, bakalářský program je tam čtyřletý. Takže za ty čtyři roky, je to 60 studentů. Jak říká profesor Šinohara, pobývají také v Praze, v Olomouci nebo v Brně. To je pro ně důležitá zkušenost, protože poznají jinou kulturu, poznají Evropu. Jsou potom schopni fungovat všude po světě."

Jaké jsou jejich zkušenosti, když porovnávají zážitky z jednotlivých měst v Čechách, na Moravě?

"Praha nabízí hodně kulturních akcí, a zase je to příliš velké město. Na druhé straně třeba Olomouc je takový klenot kultury. Je to poměrně malé město."

"Já si myslím, že některým studentům se nelíbí, že je v Praze hodně cizinců, hodně Japonců, takže nejsou nuceni používat češtinu. Zatímco třeba právě v Olomouci i v Brně prostě musí. Tam těch cizinců tolik není. Tak to je taky důležitý faktor."

"Mohou se snadněji přiblížit k místní společnosti a taky k místním studentům než Praze."

Jaké jsou styky japonské univerzity s Českem?

"Nějaká delegace k nám zavítá dvakrát do roka. Naposledy tam byl pan ministr Lipavský ze svou delegací. Myslím, že v březnu tohoto roku."

A ve které oblasti najdou studenti uplatnění, když vystudují univerzitu?

"Studium bohemistiky je takové okénko do širšího evropského světa. Pracují třeba v obchodě, bankovnictví."

"Nacházejí dobré uplatnění. Jsou šikovní. V Japonsku je ceněno, jakou univerzitu vystudujete. Ta univerzita je prestižní, oni mají větší šance. Mohou snadněji pronikat do cizího prostředí. Takže to je výhoda. Také naše univerzita od minulého roku nabízí kurzy češtiny v rámci Open Akademy, což jsou večerní kurzy pro kohokoliv. A byli jsme docela překvapeni, jaký je o to zájem. Jsou tam lidé, kteří mají zájem o českou hudbu, o české umění. Teď čím dál tím víc sleduji zájem studentů, kteří chtějí v Česku studovat hudbu, nebo výtvarné umění. Takže to je, docela pozitivní zpráva."

Jak jste se k japonštině dostala?

"Já nejsem japanolog. Věnovala jsem se češtině pro cizince."

Co pro vás bylo nejvíc překvapivé, když jste přijela do Japonska?

"Všichni byli velmi milí a zdvořilí. Ale co mě překvapilo před těmi 12 lety, když člověk neznal japonštinou, tak se angličtinou nechytal. Já umím i další jazyky, ale bylo pro mě dost obtížné se tam orientovat. A kdybych neměla pomoc od přítelkyň, tak to byla těžká válka, taková určitá osamělost pro toho Středoevropana. Je tam odlišná kultura, společnost, pro pro Středoevropany opravdu těžké," vyprávěli o životě v Tokiu Markéta Bruna Gebhartová a historik Taku Šinohara.

Japonští studenti češtiny tu dvakrát ročně vydávají časopis s názvev Raz, dva, tři. Každý rok se také koncem listopadu koná univerzitní studentský festival Gaigosai, v jehož rámci studenti druhého ročníku nastudují divadelní hru v češtině a studenti prvního ročníku vaří česká jídla.

Mezi absolventy jsou i významní překladatelé. Patří k nim literární historik Keniči Abe, který přeložil díla Bohumila Hrabala, Karla Čapka, Michala Ajvaze, Anny Cimy či Václava Havla.