Věra Čáslavská: květina v zemi samurajů
Tohle přízvisko jí dali Japonci během Olympijských her 1964 v Tokiu. Květina olympiády.
Tak jako byla mnohonásobná zlatá medailistka OH, mistryně světa i Evropy Věra Čáslavská sportovní bohyní pro celé Československo, tak ji uctívali i lidé v Zemi vycházejícího slunce. A taky pro ně byla Věra San… Tak se s úctou říkalo samurajům. To pro jejich odvahu a houževnatost.
Střípky z Tokia
Věra Čáslavská vzpomínala, jak si při rozcvičování na přeskok nechala posunout odrazový můstek o dva a půl metru před nářadí. Přípravu gymnastek před závody sledovala tehdy plná hala, snad deset tisíc diváků. Teď to mezi nimi zašumělo, z takové dálky se neodrážela žádná žena. Jenže Věra dobře věděla, co dělá. Rozběh a odraz z takového místa, to už měla dávno natrénováno. A tak se rozběhla…Po doskoku celá hala bouřila. To byl skok! Vlastně přeskok. To byla ta samurajská odvaha. A houževnatost? Věra měla několik svých disciplín na zlato. Jednou z nich byla bradla. Její sestava byla protkána náročnými, originálními prvky. Bohužel, při jednom obratu jí sklouzly ruce a spadla z nářadí. Zlato bylo v nekonečnu. Ale pak na bradla znovu naskočila a před ohromenými diváky sestavu už bez chyby dokončila. Japonci si ji zamilovali. Problémem ale pro ně bylo, jak jí mají říkat. Příjmení Čáslavská, to byl pro ně nepřekonatelný jazykolam. Novináři je přepisovali jako Časurabusuká. Ale nakonec se to vyřešilo: z Věry byla Bera se samurajským San. Bera San.
Země gymnastice zaslíbená
Zájem japonské sportovní veřejnosti v olympijském roce 1964 o gymnastiku nebyl vůbec náhodný. Cvičení na nářadí vyhovovalo jejich naturelu více než atletika, navíc si vyžadovalo neskutečnou zručnost, přímo dril. A to jim bylo vlastní.
Však také Japonci patřili do absolutní světové špičky, která tehdy byla velmi úzká, spolu se Sovětským svazem a také Československem. U mužů o zlato bojovali především sovětští gymnasté s Japonci. V ženské gymnastice kralovala ukrajinská rodačka v dresu SSSR Larisa Latyninová. Na předchozích olympijských hrách v Melbourne a v Římě získala sedm zlatých a k tomu ještě hrst dalších stříbrných a bronzových medailí. Nakonec svou sílu ukázala i na Mistrovství světa v Praze, kde vyhrála víceboj, pouhé dva roky před olympiádou v Tokiu,. Na třetí olympiádě v řadě jí ale už bylo třicet let, na gymnastiku v dnešní době věk nevídaný. Přesto své prvenství dokázala ještě uhájit v disciplíně s uměleckými ambicemi, v prostných.
O trůn královny ji nadobro připravila Věra Čáslavská, se třemi zlatými medailemi nejúspěšnější ze všech účastníků Olympijských her 1964 v Tokiu. Její tehdejší popularitu v Japonsku si těžko dovedeme představit. Předcházející OH v Helsinkách, v Melbourne a v Římě v roce 1960 pochopitelně zaplňovaly sportovní stránky novin po celém světě, Zátopek byl tak slavný, že se ještě po dvaceti letech zmínka o něm dostala i do amerického seriálu M.A.S.H.
Jenže, teď se psal rok 1964 a nastávala doba televizní. V Japonsku, hned po Americe, snad nejvíce. A tak brilantní kousky Věry Čáslavské v gymnastických sestavách mohl vidět každý, stejně jako úsměvy půvabné a vždy elegantní blondýnky při zlatých ceremoniálech. A protože Země tehdy zdaleka nebyla globalizovaná, Věra byla pro Japonsko ta nejznámější a nejmilejší tvář na celém světě. Jako všechny herečky z Hollywoodu dohromady.
Japonsko nezapomíná
Život za železnou oponou lidem zhořknul, tedy těm na té špatné straně. Rozdělený, nebo jak se tehdy říkalo bipolární svět, se pomalu stal už samozřejmostí. Pár Japonců se přijelo podívat do Prahy na Hrad, Karlův most a na Karlštejn, od nás se k nim podíval málokdo. Japonsko pro našince, to byly nejprve tranzistoráky, pak televize, motorky a automobily… Sony, Honda a Yamaha.
A jak se to mělo s Věrou Čáslavskou v Japonsku? V podstatě nijak. Nebo také, sejde z očí, sejde z mysli. Jenže to, co se stalo na olympiádě v Tokiu 1964, to byla erupce sportovního nadšení, která se v Japonsku už nikdy neopakovala. A tak se s pádem železné opony a po listopadových událostech v roce 1989 Věra Čáslavská vrátila. Největší japonská televizní společnost NHK s ní a o ní natočila tříhodinový program, který odvysílala v prémiovém čase. Následovaly další a další rozhovory a filmy. A Japonci si měli zase o čem vyprávět. Nemohli pochopit, co se ta dlouhá léta s Berou Časurabusukou dělo, proč nikde nemohla být. A taky se dozvěděli, jaké to u nás v letech totality bylo, jakých dva tisíce slov ta Věra podepsala, co to bylo za odvážný kousek a jaký je ten Havel správný chlapík. Ale nejvíc se Japonci bavili tím, jak Věra před japonskými novináři vyšvihla v sukni a na podpatcích provaz, tedy špagát, jak sama říkala. Japonci chtěli Čáslavskou v Tokiu za velvyslankyni, hned, okamžitě! Nemůže být lepší kandidát. A snad by se to i stalo, kdyby mezitím nedošlo ke strašné rodinné tragédii, po které se Věra Čáslavská už nikdy nedala úplně dohromady. Když se po letech Japonsko doslechlo o odchodu milované Bera San, nastal zármutek, jako kdyby odešel nejbližší přítel. A v mnoha případech to byla ryzí pravda. Věra od svých přátel a ctitelů z Japonska dostala řadu darů, císařské kimono a střevíce, samurajský meč. A od samotného panovníka, japonského císaře, Řád vycházejícího slunce. Tedy nejvyšší vyznamenání pro pár vyvolených, pro opravdu výjimečné, jako byla Věra.
Úspěchy československých sportovců na OH 1964 připomíná výstava Olympijské Tokio v historické budově Národního muzea v Praze. Věru Čáslavskou připomínají kromě medaile, nebo původního gymnastického trikotu i dary, které dostala od japonských fanoušků a od císařské rodiny. Mezi exponáty je i kolo olympijského vítěze v dráhové cyklistice Jiřího Dalera a unikátní, dosud nepublikované fotografie reportéra Karla Nováka. Výstava potrvá do konce prázdnin.
