Letošní ročník Mene Tekel bude věnován hlavně roli armády v totalitním systému
V pondělí 20. února začíná v Praze už šestý ročník festivalu proti totalitě Mene Tekel. Až do neděle budou na mnoha místech Prahy probíhat akce, které připomenou období komunistického režimu a především jeho oběti. Jen v letech 1948 až 1989 bylo z politických důvodů odsouzeno na čtvrt milionu lidí, s nimi ale trpěly i jejich rodiny. I letos budou podstatnou částí festivalu dopolední přednášky a besedy v Městské knihovně Praha, kde se budou moci žáci a studenti setkat s politickými vězni, například Augustinem Bubníkem nebo Janem Janků. A i tentokrát bude tato setkání moderovat historik a senátor Tomáš Grulich.
"Pro letošek je to armáda. Jednak její přerod v komunistickou armádu, budou tam ale i problémy Varšavské smlouvy. Budeme se snažit ukázat, že i armáda byla výrazně postiženou složkou po roce 1948."
My si umíme asi celkem dobře představit, jakou roli v totalitním systému hrála policie a Státní bezpečnost. Hrála v něm podobnou roli taky armáda?
"Samozřejmě hrála. Počínaje Černými barony a podobnými trestnými oddíly se i armáda podílela velmi rasantně na potírání jakékoliv politické opozice. Nesmíme zapomenout, že ze začátku, v roce 1948 a 1949, hrála armáda dokonce větší prim, než tomu bylo u bezpečnosti. Vzpomeňme si na "domeček" na Hradčanech, kam byli zavírání první vojáci. A to samozřejmě dělalo vojsko, nikoliv ministerstvo vnitra."
Jakou roli tam sehrály tzv. pomocné prapory?
"Pomocné prapory byly zneužívány především hospodářsky. Málokdy se hovoří o tom, že společnost po roce 1945 byla výrazně ochuzena odsunem Němců. Tady byl skutečně velký nedostatek pracovních sil. A armáda zneužívala svého výsostného postavení pro to, aby tyto lidi nahnala prakticky na nucené práce."
Pořady v Městské knihovně jsou určeny zejména dětem a studentům. Jak na to reagují?
"Reagují na to čím dál lépe. Člověk cítí, že mají i větší odvahu se ptát. A neptají se jenom na to, co se stalo, ale jak se to stalo a proč se to stalo. Dokonce mají i provokativní otázky, jestli se komunisti můžou vrátit a z čeho to vlastně máme strach. A já si myslím, že to je to nejlepší, co nás mohlo potkat. Že se ty děti ptají a ptají se odvážně."
O jak staré děti jde?
Tím trochu vyvracíte tradiční představu, že naše školy si nedokážou poradit s výukou dějepisu poválečného nebo toho nejnovějšího období po roce 1989. Myslíte si, že učitelé už tedy vědí, jak na to?
"Samozřejmě jak kde a jak kteří. My si neustále stěžujeme, že nemáme pomůcky atd. Není to pravda, protože je tady řada iniciativ, které vydávají cédéčka, DVD, publikace. Všichni si to můžou stáhnout z internetu. Pozvat si hosty nejenom z občanských iniciativ, jako jsou například Dcery 50. let, ale třeba i z oficiálních institucí, jako je třeba Ústav pro studium totalitních režimů, kde jsou zaměstnaní pedagogové. Takže nikdo si už nemůže stěžovat na to, že ty pomůcky nemá, a je to vždycky záležitost učitelů. Znám učitele, kteří to umí dobře. Bohužel znám taky ty, kteří to neumí."
Jak festival Mene Tekel přijímá veřejnost? Nejsou lidé tím tématem už trochu unavení?
"Setkávám se i s tím, že lidi říkají, proč sem pořád ty komunisty taháme. Vždyť už je to otrava, je to dvacet let...Jsou ale zase lidi, kteří napíší, že jsou vděční za to, že tuto věc děláme a tu dobu připomínáme. Já si myslím, že to tak má být. Někomu to bude jedno, ale myslím si, že stojí za to stále připomínat."
Festival Mene Tekel letos představí i tvorbu vězňů svědomí z Ruska a Kuby, přiblíží život rakouských žen v sovětském gulagu, chybět nebude ani rekonstrukce politického procesu, kterou připravili studenti Právnické fakulty UK, a proběhne i Den za svobodnou Čínu.
