Lidovou kulturu v Česku zachycuje nová monumentální národopisná encyklopedie
Už jen pár hodin nás dělí od začátku letošního adventu. Tentokrát se ale v našem folklorním pořadu Ach synku, synku nebudeme věnovat typickým lidovým zvykům adventního období, ale dozvíte se například, jak by tuto předvánoční dobu popsali odborníci. V dnešním díle našeho cyklu Vám totiž chceme představit novou Národopisnou encyklopedii Čech, Moravy a Slezska s názvem Lidová kultura:
Advent podle této obsáhlé encyklopedie, která vyšla doslova před pár dny, znamená předvánoční období, které počíná první nedělí po 26. listopadu a zahrnuje čtyři adventní neděle.
"Z křesťanského hlediska je advent od 6. stol. n. l. stanoven jako doba příprav k náležité oslavě Kristova narození. Termín je odvozen z latinského adventus, což znamená příchod. A zahrnuje jak kajícnost a pokoru, tak radostné očekávání. V každodenním životě to znamená půst (tedy jednou denně se najíst dosyta a dvakrát lehce posilnit, při zostřeném půstu též tvrdé lůžko, pohlavní zdrženlivost a absenci masitých pokrmů)."
To je tedy příklad, jak tato rozsáhlá třísvazková encyklopedie popisuje advent. Věnuje mu celé dvě strany. Dozvíte se, jakou má historii, i to, že k hlavním adventním postavám patří mikuláš a lucky, ale také ambrož, barbora nebo perchta. A najdete tu také odkazy na odbornou literaturu, kde se můžete dozvědět daleko víc. Pod autorskou zkratkou lp u tohoto hesla se skrývá Lydia Petráňová, na celé encyklopedii však pracovaly desítky autorů. Jejich činnost jako vědecký tajemník koordinoval Lubomír Tyllner z Etnologického ústavu Akademie věd.
Pane docente, vítám Vás ve studiu.
"Děkuji."
Vy jste v těchto dnech pokřtil opravdu monumentální dílo, třísvazkovou Lidovou kulturu, Národopisnou encyklopedii Čech, Moravy a Slezska. Já jsem si v knihovně Českého rozhlasu ověřovala, že takovéto dílo tady nevyšlo, dá se říct, půl století. Pokud je vůbec budeme srovnávat s Československou vlastivědou. je to tak?
"Je to tak. Slovníkové dílo tohoto typu nevzniklo dosud nikdy a je to tedy první, a mám obavu, že i poslední případ, kdy vychází něco takového v tomto rozsahu. Oproti jiným národům, kde takové encyklopedie byly vytvořeny již dříve."
Když řekneme na začátek pár čísel: víte vůbec, kolik hesel tato monumentální encyklopedie obsahuje?
"My jsme si dali práci a spočítali jsme to, navíc to máme samozřejmě všechno v počítači. Takže počítač nám ukázal zhruba dva tisíce hesel. Tam jsou i hesla odkazová, jednořádková, která říkají: podívej se také tamhle... Takže můžeme mluvit o dvou tisících hesel."
My se ještě dostaneme k obsahu a řazení těch hesel, ale řekněte mi, jak dlouho a kolik lidí na vzniku této encyklopedie pracovalo?
"I to máme spočítáno docela dobře. Bylo to sto dvacet lidí a začali jsme roku 1993, bylo to tedy čtrnáct let, kdy encyklopedie vznikala. Mnozí z těch pracovníků se už, a to je nám líto, ani nedočkali jejího vydání. Encyklopedii vytvářeli také autoři, kteří měli ještě terénní zkušenosti se starou agrární kulturou, a ti už byli letití, takže se ani nedožili konce tohoto díla."
A teď se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu, k obsahu encyklopedie. Jak je tedy členěna? Jak byla vytvářena, na jakém principu?
"První oblast je teorie a metodologie oboru, druhá oblast jsou dějiny národopisu, dále národopisné regiony, to je velice zajímavá kapitola encyklopedie, dále hmotná kultura, lidové výtvarné umění, folklor a folkloristika a duchovní kultura."
To je velmi široký záběr. Do jaké hloubky jste v něm mohli jít?
"Samozřejmě ty úplně marginální jevy tam nemohou být, encyklopedie má ale ještě jednu výhodu. Má velice bohatý rejstřík, kde některá témata, některé předměty, jevy, obyčeje, které nestály za to, aby jim bylo věnováno heslo, najdeme v rejstřících. Je v nich několik tisíc rejstříkových hesel, takže lze poměrně dobře dohledat i jevy poněkud marginální."
Je třeba říct, že třísvazková encyklopedie má i biografický díl.
"Ano, to je velmi významná součást encyklopedie, která se zpočátku formovala samostatně. Když jsme se ale potom rozhodli vytvořit velkou encyklopedii obecnou, encyklopedii lidové kultury, došli jsme k tomu, že by bylo vhodné ten svazek národopisců připojit. A tak vzniklo dílo, které má dnes tři knihy, přičemž ta první kniha je právě věnována osobnostem národopisu. Jedná se o taková jména, jako byli Karel Jaromír Erben, Božena Němcová, Jindřich Jindřich, Vladimír Úlehla z Moravy, profesor Václavík, profesor Otakar Hostinský a tato velká jména české vědy a kultury."
Jsou tam i odkazy například na Jožku Uprku nebo další umělce, kteří se inspirovali folklorem?
"Joža Uprka by tam určitě měl být, protože jeho výtvarné umění souvisí úplně zásadně s lidovou kulturou. A najdeme tam i odkazy na další umělce nebo obory - například hudba je často na pomezí lidovosti a umělosti, které popisují i tyto jevy."
Čili tam bude i Leoš Janáček?
"Leoš Janáček samozřejmě! A mám dojem, že je někde i na titulní straně na obálce."
A my si teď můžeme poslechnout alespoň ukázku ze sběrů lidových písní, které se svými spolupracovníky prováděl počátkem 20. století na Moravě a na Slovensku:
Tento záznam na válečcích je z roku 1911. Vraťme se ale k Národopisné encyklopedii. Jsou v ní zachyceni i žijící umělci a interpreti?
"Ani ne tak umělci a interpreti, protože byl vydán Slovník folklorismu. Ten pojednává o osobnostech, které se věnují lidové kultuře jaksi z druhé ruky, tedy životu folkloru již v nových podmínkách. Tyto osobnosti jsou v tomto slovníku. V našem jsou některé ale také zahrnuty, protože se velmi často zabývaly i vědou, a jestliže vytvořily nějaká odborná díla, tak potom jsou i v naší encyklopedii."
A kdybychom teď mohli udělat takový test Vaší encyklopedie... Řekněme, že se blíží advent. Co všechno bychom mohli v encyklopedii najít?
"No ani ji neotevírám, advent tam musí být."
Spíš do jaké hloubky půjde to heslo?
"To byl a vždycky je velký problém všech encyklopedií a encyklopedistů: rozměr těch hesel, aby vyhověla proporcím encyklopedie."
To znamená, že by se tam našly i všelijaké adventní postavy jako perchty, lucky a tak dále?
"Perchty a lucky budou možná mít i samostatná hesla, a pokud ne, opět budou v rejstříku. V každém případě budou v encyklopedii zastoupeny. To jsou velmi známé postavy."
Jsou ve Vaší encyklopedii i nějaké odkazy na hudební záznamy, které by si mohli zájemci vyhledat?
"Tato encyklopedie nemá pendant v podobě CD a nějakých zvukových záznamů. Takový problém by řešily zvukové edice nebo zvukové encyklopedie a v tomto směru neznám mnoho takových projektů, které by nabídly i tento komfort. Ale možná, teď jste nám dala krásné téma k úvaze, že to bude Lidová kultura II a bude to antologie těch přímých, autentických forem folkloru.. Mne teď napadá, že v encyklopedii je velké množství hesel hudebních nástrojů nebo nástrojů lidové hudby. A jak by to bylo krásné, kdyby se řeklo pastýřská trouba a uživatel encyklopedie by si zároveň pustil ten zvuk."
To my v rozhlase ale na rozdíl od encyklopedie dokážeme:
Dostáváme se k tomu, jaký byl vlastně Váš podíl na této encyklopedii...
"V počátku, když se formoval autorský tým, a já nesmím vynechat vedoucí redaktory - to byl prof. Richard Jeřábek z Brna a dr. Stanislav Brouček z Prahy - jsem byl hned na prvním zasedání rady zvolen vědeckým tajemníkem. To je člověk, který dohlíží nad celým průběhem vzniku encyklopedie. A to je tedy můj hlavní podíl. Navíc jsem ale spolu s prof. Dušanem Holým vedl tu část, která se týká folkloru a folkloristiky."
Já o Vás vím, že se věnujete právě hudbě. Proto by mne zajímalo, které z nahrávek, pokud se vůbec dochovaly, považujete za nejcennější? Já vím například o edici, kterou připravil brněnský folklorista Jiří Plocek jako nejstarší nahrávky moravského folkloru. Ze které doby vůbec pocházejí ty nejstarší záznamy?
"Ty nejstarší záznamy pocházejí přibližně z roku 1909 a jsou nejenom z Moravy. O tom se ví víc, protože se to tam spojuje s velmi atraktivní osobností Leoše Janáčka. Totéž ale probíhalo i v Čechách, v témže roce. Takovéto nahrávky pořídil prof. Otakar Zich v jižních Čechách u blatského dudáka Kobšíka. Ten prof. Zichovi na fonografické válečky nahrál ukázky dudácké hudby."
Dochovaly se tyto válečky?
"Ano, tyto válečky jsou dochovány a my jsme je s pomocí vídeňské Akademie věd digitalizovali. Daly by se v Etnologickém ústavu Akademie věd koupit v digitalizované, velmi luxusní nahrávce a v krásném vydání."
"To bylo roku 1929 a byly to nahrávky českého folkloru, které realizovala francouzská firma Patté pro Českou akademii věd a umění. Je to ohromně široká a velmi cenná edice, kterou momentálně také digitalizujeme. Doufáme, že během roku či dvou se objeví nejméně pěticédéčkové album s touto druhou várkou autentické hudby, tentokrát nahrané na šelakové desky."
Vy jste zmínil jedno jméno - etnolog Stanislav Brouček. Ten se dlouhá léta věnuje fenoménu českých krajanů ve světě. Jak je například vystěhovalectví a krajanství podchyceno v encyklopedii?
"Vy mně nahráváte! Samozřejmě vystěhovalectví je podchyceno v encyklopedii, jsou tam hesla na tato témata. A mám dojem, že je tam i mapa, která ukazuje směry vystěhovalectví z naší země. Mne zajímá, jak v tom cizím prostředí žila česká lidová píseň, a proto jsme třeba vydali některé písně našich krajanů z ukrajinské Volyně nebo písně Němců, kteří žili v Čechách a po roce 1945 odešli do Německa."
Říkáte, jak žila. Já jsem se několikrát měla možnost přesvědčit, jak žije! Naposledy před pár týdny na Ukrajině, ve vesničkách, kde se dodneška, po víc jak sto letech, zpívají písničky o dvaceti slokách, které tady už nikdo nezná.
"A je velmi zajímavé, že v těch písních a v tom, jak je zpívají, je petrifikován český jazyk z 19. století. V podstatě to, co Karel Jaromír Erben u nás zapisoval v terénu, tam žije v této prastaré podobě."
To mohu potvrdit, samozřejmě někdy se silným ukrajinským přízvukem.
"Ne tak masivně, byly ale některé velmi pečlivé výzkumy třeba v Banátu. A to bylo dokonce už i před rokem 1968, kdy bylo určité politické uvolnění a vzpomněli jsme si na naše krajany v cizině. Máme taky výzkum na Ukrajině, za písněmi krajanů se ale dnes vyráží řekl bych příležitostně. My víme, že v jejich životě má píseň ohromnou roli, že je dokáže spojovat a že jim dokáže udržovat i jazyk. Já jsem kdysi slyšel velmi zajímavé vyprávění hraběnky Podstatské, která, než se po restitucích vrátila do Velkého Meziříčí, vyprávěla o tom, jak si v rodině vzpomínali na některá slova v češtině. Třeba si nemohli vzpomenou na slovo peří, pak jim ale naskočila píseň Sivá holubičko, kdes byla, kde jsi svoje popelavé peří ztratila? A takto, přes ty písně, si velmi často oživovali češtinu."
Víte o tom, že v některých opravdu hodně zapadlých krajanských komunitách se dodnes udržují staré zvyky, jako například autentické stínání kohouta na posvícení? Sama jsem to zažila v Moldávii v loňském roce.
"Tak to vidíte, to je neuvěřitelné! A to my máme u Krolmuse v 19. století. Tam se uchovala kultura o dvě století starší, která už u nás není."
O folkloru se často mluví v minulém čase. Je to tak doopravdy?
"Folklor žije dál, ale proměňuje se. Dřív souvisel se způsobem života a výrobním způsobem, který existoval v Evropě po tisíce let, ve 20. století ale zničehonic zahynul. To jsou všechny ty projevy hmotné kultury, lidového stavitelství, lidového zemědělství, lidového pastevectví, které přestaly fungovat v té prvotní podobě. S tím ale zaniklo ohromné množství jevů tradiční kultury hmotné i duchovní. Tak se může také mluvit o zmizelém světě, který je právě zachycen v knize Lidová kultura - Národopisná encyklopedie."
A jak tedy podle Vás odborníků vypadá současný folklor, současná lidová kultura?
"Samozřejmě cosi také existuje, někde dokonce v té prvotní podobě, stačilo by vyjet do terénu někam na Horňácko nebo na jižní Moravu. Nebo stačí i do jižních Čech, nemuselo by to být tak daleko. V jižních Čechách žijí velice bohatým životem dechovky. Celá řada věcí se upravila, podřídila novým podmínkám, vznikají jiné folklorní projevy, inovuje se to, co bylo, ale mnoho věcí skutečně zaniklo. Dá se říct, že kulturní dědictví není nikdy konstantní, není nikdy stálé, není na věky věkův. Kdybychom mu ale nevěnovali patřičnou pozornost, tak by možná zaniklo úplně."
Každoročně v Česku proběhne zhruba pět desítek velkých mezinárodních, celostátních i regionálních festivalů, nad kterými má záštitu Folklorní sdružení ČR. Jen letos se jich zúčastnilo kolem jednoho a čtvrt milionu diváků a vystupovaly na nich desítky našich i zahraničních souborů. O čem to podle Vás svědčí?
"Svědčí to o tom, že je stále dost lidí, kteří folklor potřebují a rádi ho poslouchají. Kdybychom jeli do Strážnice o posledním červnovém víkendu, je tam velká většina pořadů naprosto vyprodaná, stadiony jsou plné. Ale ne staříky, babičkami, ale mladými lidmi. A to je právě ta nová forma života folkloru, jak říkáme - z druhé ruky."
To bych mohla doložit tím, že na strážnické soutěži tanečníků verbuňku jsou chlapečci od pěti let a ti nejstarší pánové jsou kolem osmdesáti. A všichni si verbuňk zatančí.
"A lidé to velice entuziasticky sledují, prožívají, tleskají, mají své favority. Jsou tam posluchačské lobby a je to ohromný zážitek."
A nahrávkou tance vítězných verbířů ze strážnického festivalu náš dnešní pořad z cyklu Ach synku, synku končí. Přeji Vám pokojný advent a za měsíc opět na slyšenou. Ze studia Radia Praha se loučí Milena Štráfeldová.
