Liška Bystrouška - Příběhy krve

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti patří k těm scénám, kam se čas od času vrací "putující" režisér Jan Antonín Pitínský. Na sklonku loňského roku, 6. listopadu tu měla premiéru jeho vlastní dramatizace Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky. Námět známý z Janáčkova operního zpracování nebo z rozhlasového čtení herce Karla Högera tu promluvil zcela novými, živými tóny.

Inscenaci zatím stihlo vidět jen málo kritků, kterých bychom se mohli zeptat na názor. Jedním z dvou, tří je recenzent časopisu Svět a divadlo Michal Čunderle.

"Ta inscenace je samozřejmě počin, kterýjednoznačně překračuje hranice tohoto Slováckého regionu a směle může vstoupit do konkurence s tím nejlepším, co se v současnosti na českých jevištích vyskytuje."

Těsnohlídkovu předlohu zdramatizoval režisér Jan Antonín Pitínský, jeden z předních divadelních režisérů dneška s výrazným múzickým cítěním a se sklonem k lyrismu. Jeho osobitá úprava s podtitulem "Příběhy krve" akcentuje v Bystroušce téma nesvobody plodící násilí.

"Je to látka poměrně významná, na českých jevištích se vyskytuje pravidelně. Tady ten Pitínského výklad je velmi netradiční, nestandardní, novátorský, ale přitom se Těsnohlídkovy, popř. Janáčkovy předlohy drží naprosto věrně a důsledně, jenom se to nevykládá po duchu Karafiátových Broučků jako hezký pohled na ta zvířátka, sentimentální idyla, nenásilná didaktičnost, tady je akcent jinde. Tady se důsledně prolíná lidský svět se zvířecím, vzájemně se to zrcadlí a to zrcadlení je ostré, nevybíravé, surové. Nejvíc patrné je to v tom, že vrch mají scény, které jsou při vší cudnosti velmi erotické a velmi přirozeně se prolínají do scén násilnických, kde vztahovým situacím dominuje agrese a síla."

"Jitka Josková hraje Bystroušku tak, že je lstivá jako liška a čistá jako holubice, že je to právě na pomezí někoho nebo něčeho, co je zkraje naprosto nepoznamenané, nepředsudečné, co se může vyvíjet jakkoliv, a protože se dostane pod výrazný tlak, protože je bitá a zbitá, tak začne kousat. Přitom si ale pořád chce udržet čistý štít. Tak je v tom taková zvláštní etická svárlivost."

Pitínský nepracuje v Uherském Hradišti poprvé: "Pan Pitínský ve Slováckém divadle už studopval Gazdinu robu, to bylo v roce 2000, o dva roky později, v roce 2002 uvedl vlastní adaptaci Dostojevského románu Bratři Karamazovi, s dramatizací Těsnohlídkovy Lišky Bystroušky se nyní vrací potřetí," vysvětluje herec a tiskový mluvčí slovácké scény Josef Kubáník.

Herci o spolupráci s Pitínským mluví superlativech. Miroslav Zavičár říká:

"My když zkoušíme... nebo já nevím jak ostatní, ale já když s ním zkouším, trak ani nepociťuju, že bych byl unavený nebo že by ta práce byla nějak náročnější než u jiných režisérů. Možná v pozornosti, ale s ním to jde tak automaticky, dokáže udělat takovou atmosféru...

...atmosféru, že naláká herce, aby se na to těšili a oni s chutí na to jeviště jdou a zkouší cokoliv. Lozit po oponě a podobně. Pan Pitínský řekne: Zkuste vylézt jako liška po oponě. A já bez váhání jdu a vylezu. Jenom aby to viděl. Řekne si: Ha, to by mohlo být dobré a pak řekne: Ale, to vypadá blbě, běžte dolů..." dodává představitelka Bystroušky Jitka Josková.

Pohybová stylizace světa zvířat je inspirována tradičními japonskými fraškami kjógen: Snažili jsme se hledat podobnost zvířat s lidmi. Co má třeba liška podobné pohyby - jako žena. Takže nechodíme po čtyřech. I v kostýmech: nemáme ocásek a ouška, to tam neuvidíte. myslím si, že tímhle to dostalo větší zajímavost, pohybem jsme se snažili přiblížit zvířata lidem."

"Každý čin je na jevišti vyjádřen určitým jasným pohybem. Choreograf Igor Dostálek se snažil herci představujícímu to a to zvíře najít jeden jasný, charakteristický pohyb, který by to zvíře jasně pojmenoval. Nešlo o to, aby to bylo popisné, aby diváci hned napoprvé věděli, tak tohle je slepice, protože se chová tak a tak, ale aby viděli velmi prazvláštní svět, který má svoje pravidla. Ve kterém se ani pořádně neorientují, ale vidí, že ten svět sám o sobě funguje," říká Kubáník.

Co soudí kritik Michal Čunderle o šancích inscenace? Je-li skutečně vydařeným divadelním dílem, bude mít šanci přesáhnout region, ve kterém vznikla?

"Uherské Hradiště je prostě bokem všech těch center jako je Praha, Brno, Ostrava a je zřejmě dost náročné takovou inscenaci vyvézt, aby ji mohlo vidět větší množství lidí. Navíc stejně, i když se to zahraje jednou dvakrát v Praze, přijde tam jen elita. Pakliže to nenasnímá televize, těžko to bude mít nějaký patrnější přesah."