Londýn: rozlučka na Velehradě
V neděli 24. března proběhla na londýnském Velehradě poslední bohoslužba a po ní rozlučka. Krajané se přišli rozloučit s budovou, kde se téměř 50 let scházeli. Charita, která se o Velehrad stará, budovu v havarijním stavu prodala a nyní hledá nový adekvátní objekt.
Budova londýnského Velehradu je nerozlučně spjata s jezuitským knězem Janem Langem (1919-2007). Langovi, který po válce odešel studovat do Londýna, zabránil v návratu do vlasti únorový puč. Vzhledem k tomu, že se po roce 1948 octla v Británii řada československých exulantů, kteří potřebovali pomoc, zasvětil svůj život práci pro tuto komunitu. V roce 1949 otec Lang založil českou farnost v Londýně a začal sloužit pravidelné české nedělní mše v kapli jezuitského kláštera na Mount street v centru Londýna. Tato tradice přetrvala půl století, téměř až do konce jeho života.
Jan Lang hledal objekt, který by posloužil jako středisko pro potřeby československé exilové komunity. Krajané se sice scházeli v tzv. Československém klubu, který vznikl po válce v londýnské čtvrti West Hampstead, ale toto zařízení fungovalo především jako restaurace a pro jiné aktivity nebylo příliš vhodné. V roce 1964 se podařilo koupit větší dům v Notting Hill nedaleko Hyde Parku, který byl nazván podle známého moravského poutního místa Velehrad. Jan Lang, sám rodák z jižní Moravy, měl k Velehradu a cyrilometodějské tradici blízko. Část prostředků na koupi domu věnoval otec Lang z finanční kompenzace, kterou obdržel za své věznění v Terezíně. Další příspěvek poskytla Roxana Mackay, někdejší sekretářka Jana Masaryka. Vznikla charita, která se o Velehrad jakožto stánek pro duchovní a kulturní potřeby Čechů a Slováků v Británii stará.
Velehrad začal žít čilým životem. Vznikla zde kaplička, kde probíhaly pravidelné mše, scházeli se tu krajané. Kromě toho Velehrad, kde je celkem 10 místností, sloužil jako ubytovna pro několik stárnoucích krajanů a nově příchozí exulanty. Zkouškou ohněm prošla budova v roce 1968, kdy posloužila jako dočasné útočiště desítkám rodin, prchajících z Československa. Intenzivní činnost na Velehradě pokračovala celá 70. a 80. léta. Fungovala zde česká sobotní škola, pěvecký sbor Hlahol, dokonce i ochotnický divadelní soubor, jehož duší byla herečka Sylva Langová. Na Velehradě probíhaly i politické aktivity: za aktivního přispění pátera Langa zde vzniklo tzv. Naardenské hnutí a konaly se schůze Evropské styčné skupiny (European Liaison Group), která koordinovala činnost exilových reprezentací zemí střední a východní Evropy, usilujících o podporu lidských práv a svržení komunismu. V roce 1978 byla na budově Velehradu instalována kovová plastika s plameny, připomínající oběť Jana Palacha. Jejím autorem je sochař Franta Bělský. Od té doby se vždy v lednu koná u tohoto pomníku pietní shromáždění. Před rokem 1989 se dav shromážděných od Velehradu vydával manifestovat před nedalekou budovu československého velvyslanectví.
Po roce 1989 se činnost i osazenstvo Velehradu začalo proměňovat. Exilových aktivit a krajanských spolků ubývalo a Velehrad začali více vyhledávat mladí Češi a Slováci, pracující nebo studující v Londýně. Po smrti pátera Langa se na Velehradě přestaly konat pravidelné bohoslužby. Navzdory tomu tu český a slovenský život pokračoval. Budovu využívala pro přednášky Společnost pro vědy a umění, konaly se zde setkání náboženského společenství mladých, slavily se všechny velké náboženské svátky, chodily sem mladé maminky s dětmi. Tyto aktivity probíhaly ve společenském salonu v přízemí budovy, ostatní místnosti byly využívány jako levná ubytovna.
Budova, která byla postavena koncem 19. století, postupně zchátrala. Přes dílčí rekonstrukce musela být část objektu uzavřena, protože nevyhovuje hygienickým a bezpečnostním předpisům. V této fázi se správní rada charity rozhodla Velehrad prodat a za utržení peníze pořídit nový objekt, který by lépe odpovídal současným požadavkům a byl vybaven větším sálem. Někteří krajané se proti prodeji Velehradu ohradili. „K prodeji jsme dospěli po dlouhé diskusi,“ říká člen správní rady Antonín Stáně, „bylo to jediné rozumné řešení, protože dva miliony liber na rekonstrukci nemáme. Náš postoj jsme vysvětlovali na všech možných fórech. Ano, přišlo několik negativních reakcí, ale bylo jich méně než 10. Naším úkolem je teď neprodleně zajistit, aby se česká a slovenská komunita měla kde scházet. V dubnu přejde budova Velehradu novému majiteli a pevně doufám, že v řádu měsíců budeme mít Velehrad nový. O jednom možném objektu v současné době jednáme.“
Na květnou neděli 24. března v kapličce Velehradu proběhla poslední mše. Sloužil ji pražský biskupský vikář Vojtěch Eliáš. Podle jeho slov se jedná o tom, že by česká biskupská konference vyslala do Londýna stálého českého kněze. Po mši následoval večírek na rozloučenou. Sešlo se několik desítek Čechů a Slováků všech generací, kteří mají k Velehradu nějaký vztah. Přišli například Ivan Schwarz, jeden z posledních žijících letců slavné 311. československé perutě RAF, novinář Jan Jůn a také hrabě Josef Czernin, člen správní rady Velehradu. „S otcem Langem jsem byl na Velehradě od začátku, ale většinu práce udělal on a moje jméno bylo jen na papíře,“ zavzpomínal Josef Czernin, „komunita, kterou dal Jan Lang dohromady je nesmírně důležitá a musí pokračovat dál.“
