Malá česká bouřka

Předseda sněmovny Václav Klaus propůjčil svou tvář k propagaci jedné značky lyží, za svou práci však nepřijal odměnu. Plakát, na němž ústavní činitel doporučuje zboží, vyvolal v uplynulých dnech bouřlivou diskusi. Část politiků, komentátorů i občanů je rozhořčena. Poukazují zejména na zahraniční příklady - podobný plakát by stál politika hlavu. Jak na druhé straně soudí Zdeněk Vališ, celá aféra tak trochu připomíná typicky českou bouři ve sklenici vody.

Předseda ODS a sněmovny je téměř všestranným sportovcem a samozřejmě i vášnivým lyžařem. To je všeobecně známo. Billboard u jedné hospody ve Špindlerově Mlýně, na kterém se Václav Klaus objevil s hordou rozdováděných dětí a lyžemi Völkl, působí tudíž velmi přirozeně. Zcela nepřirozeně by naopak působilo, kdyby tam místo Klause byl třeba Miloš Zeman nebo Václav Havel. Z tohoto zorného úhlu ovšem nikdo zmíněný billboard nehodnotí. Klaus není jen tak ledasjaký hejhula, ale vysoký ústavní činitel. V tomto ohledu už jistě není jeho vizáž na billboardu přirozená a normální. A nic na tom nemění ani fakt, že z jejího vyobrazení neměl žádný majetkový prospěch a že chtěl pouze udělat radost svému známému, majiteli hospody, před níž billboard stojí. Politik nemá v komerční reklamě co dělat. O tom není třeba diskutovat.

Něco jiného je ale velké rozčilování nad další ničemností Klause. Budí totiž podezření z pokrytectví. Člověk si také začne klást otázku, co všechno lze vlastně považovat v souvislosti s politiky za reklamu, ať už otevřenou či skrytou. V živé paměti mnohých pozorovatelů je dosud například let šéfa ODA Michaela Žantovského, někdejšího velvyslance ve Spojených státech, ve stíhačce F-16 v době, kdy se americký výrobce ucházel o zakázku pro českou armádu. Kolik automobilů různých značek už také ostentativně figurovalo na televizních obrazovkách při záběrech příjezdů či odjezdů politiků odkudsi kamsi? Proč nikdo neodsoudil prezidenta Václava Havla za jeho reklamní jízdu novou škodovkou? Tyto záběry byly opakovány mnohem častěji než obrázek zapadlého billboardu kdesi na horách. O senátoru Fischerovi, jehož tvář propagující vlastní cestovní kancelář civí ze stránek kdejaké tiskoviny, ani nemluvě.

Mohli bychom jít ještě dál. Před kolika obličeji našich potentátů se už vystřídaly mikrofony a diktafony s logy televizí Novy a Primy, různých radií i deníků? Záběry jsou pak vysílány do miliónů domácností v celé republice. Není tohle náhodou reklama komerčních médií? Celá aféra kolem Klause budí dojem klasické české bouře v sklenici vody. Na druhé straně, pravdou je, že dost lidí, novináře nevyjímaje, cítí k šéfovi sněmovny a ODS instinktivní odpor. Žádný jiný politik, dokonce ani Miloš Zeman, nevzbuzuje tak silné negativní emoce. I odtud může foukat vítr. A pokud jde o konkurenční politiky, ti zřejmě mohou mít pocit, že je Václav Klaus nekorektně předběhl na startovní čáře předvolebních billboardů. Navíc originálně a s veselou tváří. Největší reklamu ale udělali Klausovi po celé zemi oni i média. Jinak by si jediného billboardu u hospody ve Špindlerově Mlýně povšimli jen tamní návštěvníci.