Malé velké potíže

0:00
/
0:00

S tím, zda napsat velké či malé počáteční písmeno, si asi tak často hlavu nelámeme. V každodenní komunikaci spíše mluvíme, a pokud je potřeba napsat do e-mailu nebo na obálku třeba složitější jméno ulice, vyřešíme to elegantně tak, že vše napíšeme velkými písmeny. A je po problému.

Aspoň pro tentokrát, protože ne vždy je možné to takto bezbolestně „obejít“.

Konkrétně u složitějších názvů ulic, u těch, které obsahují předložkové spojení, se poslední úprava snažila psaní velkých písmen sjednotit a zjednodušit. Proto nás nemusí trápit, jestli v ulici U Školyškola opravdu stojí nebo jestli tam kdysi byla a dnes tam stojí obchodní centrum. V těchto případech se píšou obě písmena velká bez ohledu na místní poměry. Někdy můžou být tamější obyvatelé ale natolik zarputilí a natolik se držet tradice, že by nám špatně napsané písmeno v názvu ulice neodpustili. Sáhneme-li po zmíněném elegantním řešení, vůbec nic nezkazíme.

Poměrně složité zásady psaní velkých písmen jsme se naučili ve škole. Víme tedy, že s velkým počátečním písmenem je potřeba psát vlastní jména – ať už osobní jména, jména zeměpisná, oficiální názvy institucí nebo jména dokumentů, výrobků, označení významných událostí atd. Velkým písmenem podtrhneme významnost pojmenované skutečnosti. Teorii známe, ale jak vypadá praxe? Proč nás například nevyvede z míry eBanka a způsob psaní jejího názvu? Počáteční malé e a následující velké B v názvu společnosti patří ke značce, k jejímu obchodnímu jménu, proto by se měl tento způsob psaní dodržovat i v jiných textech. Společnost je takto zapsaná v obchodním rejstříku a neexistuje žádný právní předpis, který by firmám nařizoval, aby se do obchodního rejstříku zapisovaly podle platných pravopisných zásad. V případě eBanky ale nastanou potíže v okamžiku, kdy se název banky dostane na začátek věty. Tam píšeme velké písmeno, a to se ale vylučuje s malým počátečním e v názvu společnosti. Při zakládání firmy je tedy dobré počítat s tím, že její jméno se objeví v různorodých textech a jeho podoba se může změnit.

Kromě originálního psaní názvů vlastních jmen, které neodpovídá zvyklostem češtiny, můžeme sledovat ještě s jinou tendenci. Není až tak neobvyklé setkat se s napsaným názvem Evropská Unie nebo Česká Republika, kdy se v názvu píšou chybně obě písmena velká. Ke slovu se zde dostávají zvyklosti z angličtiny, kde se v názvech jednoduše píšou ve všech slovech (kromě předložek a spojek) všechna počáteční písmena velká.

V češtině zatím složitě rozlišujeme, co je obecné jméno a co není, jak zní oficiální název, zkoumáme věcné souvislosti, zjišťujeme například, jestli už jsou Kavčí horyúředně pražskou čtvrtí, a v názvu se tedy píše velké H, nebo nejsou a zůstává malé h. Jindy nás zase zajímá, jestli je název české instituce použit v obecném významu nebo jde výhradně o konkrétní instituci. Sloužila k tomu jednoduchá pomůcka – pokud se uvádí celý název, tedy např. Ústavní soud ČR, Ministerstvo financí ČR, je třeba psát velké písmeno. Vezmeme-li v úvahu, že v České republice už jiný ústavní soud nebo ministerstvo financí není (jde vlastně o československý pozůstatek, kdy bylo třeba instituce rozlišit podle států), a oficiální název by tedy klidně mohl zůstat bez tohoto určení, jsme opět na začátku. O co jednodušší by bylo přistoupit na prosté pravidlo z angličtiny.


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.