Manželé Rejškovi učili české krajany v USA tančit lidové tance

Manželé Eva a Radek Rejškovi z Prahy patří v Česku k nejznámějším folkloristům. Českým a moravským lidovým tancům se věnují už víc jak šedesát let. Začínali v proslulém Vycpálkově souboru lidových písní a tanců, od poloviny 70. let ho i vedli. Soubor v té době získal řadu významných cen. Od počátku 90. let vyučovali manželé Rejškovi české lidové tance i v zahraničí, v evropských zemích, ale i v Japonsku, v Hongkongu, Kanadě nebo Spojených státech. A právě na zážitky z Ameriky a ze setkání s českými krajany se jich zeptala Milena Štráfeldová

Eva a Radek Rejškovi

"My jsme v Americe byli třikrát. Poprvé se to místo jmenovalo Endicott v Pennsylvánii a tam skutečně byli krajani. Oni chtěli něco z Valašska, tak jsme tam učili Do hory ma poslali. Chtěli, aby to bylo postavené tak, aby s tím mohli vystoupit na jevišti. Takže to bylo jednoduché aranžmá. Písničku jsme je museli dobře naučit, i tu muziku jsme jim museli sehnat, tenkrát ji pro ně nahrála naše souborová muzika. A myslím, že dodnes se to tam ještě traduje, od lidí, které jsme tehdy učili. Podruhé to bylo něco jiného. To bylo pozvání od univerzity ve Stocktonu a tam jsme učili v kurzu, kde se zúčastnili hlavně Američané. Krajanů tam bohužel bylo minimum."

Jak to Američanům šlo a jak se jim to líbilo?

"Líbilo se jim to velice, protože nás na druhý rok pozvali zase. A já se tu musím zmínit o jedné věci. Když jsme tam byli podruhé, tak si vymínili, že uspořádáme tzv. Český den. Chtěli po nás, abychom to zorganizovali od začátku do konce. Takže se vařila bramboračka, vařilo se vepřo, knedlo, zelo, pekly se chodské koláče. Pila se slivovice, pivo tam samozřejmě bylo. My jsme to s Radkem pojali jako oslavu žní, udělali jsme věnec, šli jsme průvodem, hrálo se a zpívalo. Výzdobu jsme udělali, plakáty, Prahu a podobně, to už jsme si vezli od nás. A byli jsme šťastní, když potom na závěr za námi lidi chodili a říkali, že to byl jeden z nejkrásnějších večerů, co prožili."

"Když jsme tam byli poprvé, tak jsme měli takovou tělocvičničku. Ze začátku jsme měli málo účastníků. Pak jich tam chodilo pořád víc a víc, zřejmě si mezi sebou povídali, kde je to dobré a kde ne. A když jsme tam přijeli podruhé, když nám dali ten Český den, už jsme měli ten největší sál, protože bylo jasné, že do toho malého už se jim nevejdou,"

dodal k tomu Radek Rejšek, který lidové tance vyučuje už od r. 1949.

O tom, jak manželé Rejškovi například učili český tanec Starodávný v Japonsku nebo jak nacvičovali polonézu pro sokolský ples v Paříži, uslyšíte v dalším pořadu z folklorního cyklu Ach synku, synku, který Radio Praha vysílá na vybraných frekvencích tuto sobotu 17. května.