Matějská pouť slaví na Výstavišti šedesátiny. Její historie ale sahá hluboko do minulosti
Kolotoče, dráhy, houpačky, autodromy, střelnice, stánky s občerstvením i s perníkovými srdci... Nejznámější česká pouť - Matějská - letos slaví úctyhodných 428 let a na pražském holešovickém Výstavišti se koná už po šedesáté. Na své si tam přijdou milovníci pouťové klasiky i adrenalinu.
Historie Matějské pouti se začala psát už v 16. století. Národní knihovna ji v záznamech eviduje od roku 1595. Proslavila se jako první jarní pouť v Praze, spojená se svátkem sv. Matěje 24. února. Původně měla náboženský charakter a konala se na cestě lemované kapličkami, v místech, kde se dnes říká Na Babě nebo U Matěje.
S poutí byla spojená i lidová zábava a tak kvůli omezenému prostoru a velkému zájmu se později poutě posouvaly po různých místech v okolí Dejvic. Asi největší slávu zažila Matějská pouť v době první republiky, kdy sem přicházelo kolem čtvrt milionu lidí.
V roce 1960 se Matějská konala na Letné, později lidé za atrakcemi dojížděli do Modřan či Břevnova. V areálu Výstaviště, tehdy pojmenovaném Park kultury a oddechu Julia Fučíka, se pouť poprvé konala v roce 1963 a tato tradice je zachována dodnes.
Díky únorovému termínu jde o první jarní pouť v Evropě. I přes většinou chladné dny, ji ročně navštíví desítky tisíc lidí. Těšit se mohou téměř vždy na nějaké novinky, většinou adrenalinové atrakce. Návštěvníci si tak užívají si lety vzduchem či bezhlavé pády z několikametrové výšky. Letos patří mezi novinky nejnovější model unikátního výškového řetízkového kolotoče nebo vodní horská dráha.
Podle dlouholetého šéfa Matějské pouti Václava Kočky, si ale navzdory technickému zdokonalování svoje stálé místo na akci zachovávají i tradiční atrakce. Jako například autodromy.
„Autodrom si zákazník ovlivňuje sám. Když vlezete na nějakou velkou atrakci, no tak tam vás zavřou a ta atrakce si s vámi dělá, co chce. Ale jako je klasický řetízák, tam se rozhoupnete a můžete vyhodit toho svého partnera nebo partnerku, nebo na autíčku si uhnete doleva, doprava - a ovlivňujete tu jízdu. Pochopitelně ty moderní atrakce jsou móda, teď to frčí, hlavně mezi mládeží, ale ještě nikdo nevymyslel nic takového, aby si zákazník sám ovlivňoval, jestli rychle, pomalu, zabrzdit, sundat nohu z plynu,“ prozradil nám před pár lety.
Autodrom, střelnice i tobogán
Autodrom patřil mezi oblíbené atrakce Matějské pouti i v dobách hlubokého socialismu. Tehdy na tuto akci zamířil do Parku kultury a oddechu Julia Fučíka snad každý, kdo se chtěl zabavit, protože podobných příležitostí něco tak velkolepého zažít v jednom dni možné nebylo.
Mezi oblíbené atrakce patřila také například střelnice, kde si mohli dospělí vystřelit růži z papíru. Lákadlem pro malé děti byly kolotoče s autíčky a vycpanými zvířátky. Pro větší děti zase “řetízkáče” a dráhy, jako například “lochneska”, kde se dalo sedět a házet za jízdy míčem do koše umístěného uprostřed atrakce. Pravý adrenalin si tehdy bylo možné užít na horské dráze, na kterou se ale hned tak někdo neodvážil.
Nechyběla ani klasika v podobě strašidelného zámku nebo třeba tobogánu, kde bylo zapotřebí vystoupat několik pater a poté se na koberečku spustit po podlaze dolů. Oblíbená byla i cukrová vata a perníková srdce, jak ostatně kdysi zpívala česká zpěvačka Iveta Bartošová. „… na Matějské pouti já to dobře znám, vyšplháme, máš-li zájem, vzhůru na tobogán. V strašidelném zámku můžem se pak bát. Pak mi koupíš srdce z lásky, jen co dostanu hlad...“
V 90. letech dvacátého století nabyla pouť masových rozměrů. Počet návštěvníků dosahoval až jednoho milionu. Od té doby ale klesal a nyní každý rok navštíví Matějskou pouť desetitisíce lidí.
