Městská knihovna v Praze vystavuje znovuobjeveného impresionistu Radimského

Foto: ČTK

Český impresionista Václav Radimský se z výstavních síní vytratil na celá desetiletí. Nyní se do nich kolínský rodák, který prožil téměř třicet let ve Francii a maloval po boku Claude Moneta, znovu vrací. V Městské knihovně v Praze byla koncem minulého týdne zahájena jeho dosud největší poválečná výstava. Galerii hl. města Prahy se tu podařilo shromáždit více než dvě stě Radimského pláten, hlavně ze soukromých sbírek. Na vernisáži výstavy natáčela Milena Štráfeldová:

Foto: ČTK
Václav Radimský byl ve své době mimořádně úspěšným malířem. Ještě mu nebylo třicet let, když získal cenu na pařížském Salonu i na Světové výstavě. Jeho obraz si zakoupil i francouzský předseda vlády Clemenceau. Radimský pravidelně vystavoval a také prodával desítky svých pláten i v Praze. Jeho obrazy Seiny nebo Polabí visely na přelomu 19. a 20. století v kdekterém měšťanském salonu v Čechách i ve Francii.

"Byl velmi známý, velmi populární, velmi žádaný, velmi kupovaný,"

říká autorka současné výstavy v Galerii hl. m. Prahy Naděžda Blažíčková - Horová.

"Radimský měl zajímavý osud. On sám patřil bezesporu k významným osobnostem naší malby. Ale nejenom české, také francouzské, protože polovinu svého života prožil ve Francii. A navíc se vlastně inspiroval francouzským impresionismem. Radimský byl prvním českým malířem, který se obrátil k impresionismu, přestože u nás tento sloh tolik nezdomácněl, anebo v jiné podobě. A byl prvním českým malířem, který s impresionismem seznamoval českou veřejnost. Radimský po krátkém studiu ve Vídni a v Mnichově odešel v r. 1888 do Francie. Po krátkém pobytu v Paříži a v Barbizonu se usadil v Giverny. Právě proto, že zde žil Claude Monet. A tvorba Claude Moneta ho zcela okouzlila, chtěl jít tím samým směrem, tou samou cestou jako Monet."

Já jsem si už prošla výstavu a zjistila jsem, že postava sedícího Claude Moneta, je jedna z mála figur, která na jeho obrazech je..."

"Ano. Figury maloval velmi výjimečně. Ve třech, čtyřech případech, co znám, ale jinak ne. On byl krajinář a šlo mu o něco jiného. Šlo mu ani ne tak o zachycení určitého, konkrétního krajinného výseku jako ostatním malířům, ale o zachycení atmosférických podmínek. Jaké bylo například počasí. Zachycoval krajinu v dešti, v bouři, ve větru, za slunce, při stmívání, za rozbřesku, za červánků. To ho zajímalo. On třeba maloval až čtyři obrazy najednou. Máme fotografii, kde má nad sebou dva a dva obrazy stejného formátu. Na nich měl stejný záběr krajiny, ale postupovalo to, jak bylo ráno, poledne, večer, slunce nebo déšť."

On byl tedy opravdu pravověrný impresionista!

"Ano, on byl pravověrný impresionista, francouzského typu. A když se vrátil po první světové válce do Čech, tak tu byl jako solitér. Jeho dílo nebylo příliš oceněno. Impresionismus už tu moc nekvetl a jeho současníci šli jiným směrem. Mladší generace malířů ho naopak zcela ignorovala a kritizovala. Josef Čapek, Otakar Mrkvička nebo Miloš Jiránek ho kritizovali, že je to macha, manýra a že Radimský je jenom jakýsi Monetův epigon."

Nicméně se tu stal komerčně úspěšným malířem...

"Ano, velmi úspěšným malířem. Dokonce známe jeho bonmot, že byl třikrát v životě milionářem: poprvé když se narodil, podruhé ve Francii, když se tam zavedl, a potřetí za první republiky, když se tady stal tak ohromně kupovaným a žádaným malířem. On byl nesmírně produktivní a pilný, ale pravda je, že něco v té kritice bylo oprávněné. Jak ztratil kontakt s Francií a tady byl takovým osamoceným solitérem ve vývoji českého malířství, tak ho nic nově neinspirovalo. On stále žil v tom, co maloval, když mu bylo dvacet sedm, třicet nebo čtyřicet let. A s přibývajícím věkem se samozřejmě i to odráželo na jeho malbě. Hlavně se už ale stal jakýmsi monotónním opakováním stejných momentů a krajin, které maloval předtím. A v té době už samozřejmě nikdo takto nemaloval, ani ve Francii ne. Takže se stal jakýmsi anachronismem."

On se opravdu na několik desetiletí téměř vytratil z výstav a z kulturního povědomí. Teď se do něj ale znovu vrací. Proběhlo několik menších výstav a toto je první velká výstava. Čím to je, že byl znovu objeven?

Foto: ČTK
"Víte, tyto módní vlny se opakují nejen u Radimského. Znám dobu, kdy Schikaneder nebyl nijak ve flóru. A dnes jsou jeho výstavy a obrazy ceněné! A zrovna tak je to s Radimským. A nejen Radimským. Mění se vkus, po určité době se ale lidé zase vracejí k těm starším autorům. Takže je to taková vlnovka, která se stále znovu opakuje."

Nejvýznamnějším obrazem na současné výstavě Radimského je jeho kolínský triptych. Zachytil na něm své rodné město v různých denních i ročních dobách. Na výstavu ho, poprvé v historii, zapůjčila kolínská radnice. Podle její tajemnice Dagmar Soukupové si kolínští svého slavného rodáka velmi považují:

"Václav Radimský je jednou z velmi významných osobnosti města Kolína. Několik desítek let v Kolíně žil, ať už přímo v Kolíně, kde se narodil, anebo v nedaleké Pašince. Kolín i přilehlé okolí velmi miloval. Neustále se sem vracel ze svých cest, po ukončení studia na gymnáziu. Je to velmi výrazná, významná osobnost, která zanechala rozsáhlé dílo. I město Kolín zakoupilo triptych Pohled na Kolín, obrovské monumentální dílo, které ukazuje pohled na Kolín v různých obdobích. Město jako takové velmi přiblížil veřejnosti i celému světu."

Foto: ČTK
Nakladatelství Arbor Vitae vydalo k pražské výstavě i rozsáhlou, reprezentativní publikaci. Ředitel nakladatelství Martin Souček upřesnil, co všechna tato první monografie o Václavu Radimském obsahuje:

"Shrnuje bádání k dnešnímu dni. Radimského obrazů je nesrovnatelně víc, my jsme ale hodně vybírali. Nakonec se tam ale dostalo 430 reprodukcí, které vytvářejí plastický obraz o Václavu Radimském."

Jak se v dnešní době daří vydávat tak výpravné a nákladné knihy?

"Je to velice složité, protože jsme možná jediné nakladatelství, které se specializuje na čistě výtvarné knihy. Bez ohledu na to, že je krize, jich vydáváme stále více. Pokles tržeb je značný, ale snažíme se!"

Výstava Václava Radimského bude v Městské knihovně v Praze otevřena do 5. února příštího roku.