Mezinárodní cena za Vojcka - pro Český rozhlas po 40 letech

Chorvatské město Hvar není jen oblíbeným cílem českých turistů. Koná se tu také významná evropská rozhlasová soutěž, ze které letos vyšla vítězně právě Česká republika. Zvítězila tu rozhlasová nahrávka hry Vojcek od rakouského dramatika Georga Büchnera. Kolega Vilém Faltýnek se sešel s dramaturgem tohoto nastudování Hynkem Pekárkem, který prozradil, že naposledy české rozhlasové umění sbíralo ocenění v 60. letech na Prix Italia.

"Naše cena na Prix Marulic byla první mezinárodní cena pro českou rozhlasovou hru po 40 letech."

Co je vlastně Prix Marulic za soutěž?

"Je to soutěž, která byla evidentně zejména v regulích inspirována Prix Europe Festivalem. Ale má dost originální zadání, protože je to velmi speciální festival rozhlasových her, dokumentů a literárních pořadů, které oživují staré texty. Tam je přesně dán nějaký rok v 19. století, za kterým jsou ty texty moderní a nespadají do zadání. A jde vlastně o to, aby tvůrci přišli s nějakým novým pohledem na starý text. To zadání je myslím velmi originální, protože jinak ty festivaly, alespoň ty, které znám, nebo ty nejznámější, tedy Prix Europe a Prix Italia jsou vlastně volné, nemají tématické zadání."

Čím je ta inscenace režiséra Aleše Vrzáka a vaše úprava charakteristická? Nahrávka má 44 minut a kdo zná ten text, pochopí předem, že úprava je to razantní.

"Začnu od té úpravy, nebo spíš od scénáře, protože tady si myslím jde už trochu o scénáristickou práci. To je dané tím, že Vojcek je vlastně fragment, Büchner ho nikdy nedokončil, existuje dokonce několik různých verzí. Jsou dokonce i různá kritická vydání Vojcka, byl dokonce problém rekonstruovat z původního rukopisu scénosled, takže to se v průběhu staletí trošku měnilo. My jsme se opírali o překlad Ludvíka Kundery, který vyšel koncem 80. let a Kundera tehdy překládal poslední kritickou edici Vojcka. A samozřejmě došlo k redukci, protože Vojcek má mnoho postav, ktreré nemluví. To je pro rozhlas fatální problém, co s těmito figurami. Ale naštěstí ten příběh sám je natolik nosný mezi několika hlavními figurami, že ty ostatní figury jsou nechci říct do počtu, jsou spíš na divadlo, vytvářejí dramatický prostor. Ale tím, že rozhlas má možnost postavit ten příběh komorně, mohlo dojít k této redukci a dostali jsme se na těch 45 minut. Já jsem byl velmi pietní k autorovi, takže jsem nikdy nedopisoval vlastní repliky, ale přehazoval jsem některé, dával jsem repliky vypadlé figury figuře, která zůstala a tak podobně.

Režie myslím zaujala porotu hlavně tím, že se na Vojcka podívala skutečně nově. My jsme chtěli Vojcka představit bez obvyklých výkladů, protože Vojcek je zatížen inscenační historií. Představit Vojcka jako příběh, jako morytát, pouťovou píseň o lásce, vášni a zločinu. Což se myslím docela povedlo. Té inscenaci také velmi napomohla spolupráce Michala Rataje, který dělal zvukový design a hudbu, a ten vlastně celou tu inscenaci vyložil zvukovým plánem, který slovo potrhuje dosti emocionálně. A to myslím byla veliká porota před tou mezinárodní porotou, protože hudba je internacionální. A ještě bylo štěstí, že to je text, který každý zná."

Vy jste na Hvaru osobně byl, měl jste možnost slyšet i jiné nahrávky, jakou zkušenost jste si odtamtud odvezl?

"Odvezl jsem si zkušenost, kterou už si z mezinárodních festivalů odvážím dlouhá léta, že česká rozhlasová hra na tom není nijak zle. Myslím, že úrveň se světem je dost vyrovnaná. Samozřejmě teď nastoupila nová generace režisérů a zvukových designérů, kteří slyší na nové trendy ze světa, a to je myslím pro nás velká naděje. Chytáme ty nové trendy, které se projevují zvukovou důkladností ve zpracování inscenace, už nestačí sebelépe zrežírované slovo, ale velmi důležitý je zvukový plán."