Miloš Turek

Název této pozvánky na výlet vychází z pojmenování naučné stezky, která vede z Úholiček severozápadně od Prahy na trojici vyhlídek na levém vltavském břehu. 

V málokterém městě lze nalézt různorodé scenérie na řece jako na Vltavě v Praze. Střídají se tu ostrovy, mosty, skály se siluetami Pražského hradu a kostelních věží. 

Za nejhezčí místo, kde lze shlížet na Vltavu, mnozí považují vyhlídku Máj nad nádrží Štěchovice. Zalesněný meandr na druhém břehu připomíná při troše fantazie Amazonii. 

K vyhledávaným vyhlídkám na Vltavu patří vrcholové partie Středočeské pahorkatiny nad meandry řeky. K nim se řadí i skalní stěny na svazích Drbákova nad přehradou Slapy.

První pozoruhodnou oblastí u Vltavy na její pouti ze Šumavy do Polabí, ve které se lze kochat výhledy na řeku a vrcholky hor, je okolí vodní nádrže Lipno.

Vodárenské věž sehrály zásadní roli při rozvoji  Prahy a v mnoha případech jde o cenné doklady architektonické a technické důmyslnosti našich předků.

Největší koncentrace dochovaných vodárenských věží je v historickém centru Prahy, ale Uhříněves na jihovýchodní hranici hlavního města v tomto ohledu nijak nezaostává.

Ve 20. letech 20. století se v architektuře prosadily materiály jako beton, železo a sklo a vodárenské věže dostaly zcela novou podobu, která však odpovídala jejich funkci.

Vodárenské věže v Radlicích a Hlubočepech stojí v místech, která mají svůj genius loci, ať už jde o slovanské legendy nebo o českou, resp. československou kinematografii.

V Praze 4 se dochovaly vodárenské věže, které reprezentují naprosto odlišné stavební slohy. Navrhovali je význační architekti – Jan Kotěra, Bohumír Kozák a Karel Hubáček.