Místa k sedění nebo k sezení?

Nejsem asi zdaleka jediná, komu při jízdě vlakem nebo tramvají oči ledabyle zabloudí ke skromné cedulce informující o počtu míst k sedění. Někdo se možná ihned zarazí, někdo ukolébán kodrcavou jízdou začne pomalu rozjímat nad tím, proč není řeč o sezení, což mu připadá tak nějak přirozenější, a to i přesto, že přece sedíme a ne sezíme.

Oběd byl jeden a sněden!

Koncová kmenová souhláska se v příčestí trpném a v podstatných jménech od něj odvozených mění totiž i u řady dalších sloves – a poměrně často. Ve staré češtině byla typická pro slovesa 4. třídy, která řadíme ke vzoru „prosí“. Jejich příčestí tedy znějí např. prošen, narozen, vyproštěn, jištěn, pokažen nebo opožděn. Postupně se začaly prosazovat i tvary bez změněné kmenové souhlásky a v některých případech tak lze užít (k naší nevelké radosti) dva tvary: např. čistěn i čištěn, zmrazen i zmražen, vykostěn i vykoštěn. K těmto slovesům patří i výše zmíněné sedět.

Ještě nevyzpytatelnější jsou tvary příčestí u sloves odvozených od slovesa vědět– na jedné straně může být pověděn nebo napověděn, na druhé ale předpověděn i předpovězen, vypověděn i vypovězen. Hlavu nám může zamotat i sloveso jíst, popř. sníst, u kterého se jako první nabízí dobře znějící tvar jezen, snězen. Podle Pravidel českého pravopisu je jedině správný tvar jeden, sněden (najeden, přejeden). U nověji tvořených sloves se pak přestala kmenová souhláska měnit úplně. Asi by nás ani nenapadlo užít od slovesa nahromadit jiný tvar příčestí trpného než nahromaděn nebo od slovesa přemístit tvar přemístěn.

V současné češtině tak najdeme slovesa, ve kterých se koncová kmenová souhláska ve tvaru příčestí trpného a podstatného jména od něj odvozeného mění, a slovesa, ve kterých se v těchto tvarech souhláska nemění. K tomu přidejme slovesa, u kterých existují obě možnosti. A aby toho nebylo málo, setkáme se na jedné straně např. s podstatnými jmény slovesnými ježdění nebo zpoždění, ale na druhé straně zase s podstatnými jmény hnízdění a brzdění. Ten, kdo by se zde proto snažil najít nějakou pravidelnost, podle které by se řídil, když zaváhá, ani v tomto případě neuspěje.

---

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.