„Myslel jsem, že tam budu rok.“ Český klavírista nakonec v Číně zůstal dlouhá léta
Když před lety odjížděl klavírista a pedagog Richard Pohl do Číny, plánoval tam strávit nanejvýš rok. Nakonec v zemi prožil řadu let, vyučoval na univerzitách, koncertoval, propagoval českou hudbu a pomáhal studentům dostat se na školy v Evropě. V podcastu Hovory na dálku vypráví o kulturních rozdílech, čínském školství, životě v česko-čínské rodině i o tom, co ho po návratu domů překvapilo na samotných Češích.
„Přiznám se, že jsem tehdy myslel, že to bude maximálně rok,“ vzpomíná v podcastu Hovory na dálku klavírista a pedagog Richard Pohl. Místo toho se z krátkého profesního pobytu stala životní etapa, která trvala dlouhé roky.
Všechno je větší. A komunikace úplně jiná
Přestože se před odjezdem snažil o Číně zjistit co nejvíce, skutečnost ho překvapila.
„Talent je opravdu jen malá část. Všechno ostatní je tvrdá práce.“
„Všechno je takové enormní. Je to dané tím prostorem, množstvím lidí. Všechno je velké, všechno se dělá velkolepě.“
Ještě silnější dojem v něm ale zanechal tamní způsob komunikace. Naučit se jazyk podle něj nestačí.
„Opravdu je třeba chápat tu kulturu, která je za tím. Způsob komunikace je velice nepřímý a někdy až takový záhadný.“
Po letech života v Asii si na tuto odlišnost zvykl natolik, že po návratu do České republiky zažil nečekaný kulturní šok.
„Lidé jsou tady velice přímí, otevření a některé věci se opravdu říkají velice naostro a na tvrdo, což v Číně se standardně vůbec nedělá.“
Talent nestačí. V Číně rozhoduje disciplína
Jako pedagog měl možnost sledovat rozdíly mezi českými a čínskými studenty. Podle něj je v Číně mnohem silnější tlak na výkon a úspěch. Řada dětí se podle něj věnuje hudbě i proto, že v ní rodiče vidí cestu k budoucímu společenskému postavení.
„Mezi Českem a Čínou bych si nejradši nevybíral. Věřím, že si máme navzájem ještě mnoho co předat.“
„Je úplně běžné, že čínské dítě začne v pěti nebo šesti letech opravdu tvrdě pracovat a pak to nepřetržitě trvá a stupňuje se až do dospělosti.“
Pohl zároveň upozorňuje, že bez obrovského pracovního nasazení se neobejde ani hudební kariéra.
„Když se zeptáte jakéhokoliv profesionála, řekne vám, že talent je opravdu jen malá část. Všechno ostatní je tvrdá práce.“
Právě vysoké nároky čínského školství sehrály roli i v rozhodnutí vrátit se na čas s rodinou do České republiky. Jeho desetiletá dcera vyrůstala v Číně od narození. Českou školu si ale rychle oblíbila.
„Myslím, že je nadšená z toho, že má té školy mnohem méně, než měla v Číně.“
Česká hudba jako překvapení pro čínské publikum
Vedle výuky se Richard Pohl dlouhodobě věnoval také propagaci české hudby. Čínskému publiku představoval díla českých skladatelů často vůbec poprvé. Pořadatelé zpočátku nevěděli, jak budou posluchači reagovat na recitály složené výhradně z české klavírní hudby. Ukázalo se ale, že obavy byly zbytečné.
„Říkali, že je to takové krásné, romantické. Vůbec netušili, že máme takové nádherné hudební poklady.“
Zatímco Dvořákovu Novosvětskou symfonii nebo Smetanovu Vltavu mnozí Číňané znají, česká klavírní tvorba pro ně byla často objevem. Pohl proto své koncerty doplňoval vyprávěním o českých skladatelích a historii české hudby přímo v čínštině.
Most mezi dvěma světy
Během pobytu v Číně pomáhal talentovaným studentům dostat se na umělecké školy v Evropě, včetně České republiky. Sám přitom věří, že právě kultura a vzdělávání mohou propojovat země i v době, kdy se svět mění rychleji než dříve.
Na otázku, zda by si dnes vybral Česko nebo Čínu, odpovídá bez váhání:
„Já bych si nejradši nevybíral.“
A dodává, že největší hodnotu vidí právě ve schopnosti obou zemí vzájemně se obohacovat.
„Věřím tomu, že je mnoho, co si můžeme navzájem ještě říct a předat.“
Celý rozhovor si poslechněte v podcastu Hovory na dálku, který najdete ve všech podcastových platformách.
Související
-
Hovory na dálku
Poznejte svět očima Čechů, kteří se vydali za hranice a tam našli nejen nové domovy, ale také neobvyklé profese, životní zkušenosti a nové perspektivy.














