Jiří Trtík: Hudbou vyjadřuji harmonii s přírodou
Jiří Trtík je úspěšný český skladatel, který strávil několik let v USA a získal cenu pro nejlepšího českého skladatele koncertujícího mimo ČR. V poslední době se nejvíce proslavil operou o Franzi Kafkovi. Zajímají ho ale i jiná témata. Se svým souborem Stro.My se zaměřuje na životní prostředí a na harmonii s přírodou.
Nejprve bych se vás chtěl zeptat na vaši novou operu, která měla v Praze nedávno premiéru. Jmenuje se Kafkův dopis otci. Četl jsem velmi dobré hodnocení tohoto vystoupení. Jste s ním spokojený?
Jednoznačně, možná více než to. Velmi se mě dotkl i samotný proces tvorby tohoto díla, celková energie, atmosféra a samozřejmě publikum. Poslední dobou se říká, že mladí lidé nemají zájem o klasickou hudbu a o operu. Ale tohle nebyl ten případ. Na představení přišlo množství mladých lidí a dostávám zprávy od studentů, teenagerů, ale i ostatních generací. Dokonce i dnes mi přišla jedna zpráva o tom, jak je to téma aktuální a současné. O tom, jak se podobné věci dějí na denní bázi. Jsem z toho velmi nadšený.
Pojďme se pobavit o Kafkově dopisu otci jako o literárním díle. Řekl bych, že je to velmi specifický text. Prvně, je to dopis. Poměrně dlouhý dopis. Jedná se o velmi intimní, velmi osobní dílo. Co vás přimělo se o toto dílo zajímat?
Téma samotné, téma psychického zdraví, je něco, s čím se v dnešní době setkáváme neustále. Přišlo mi velmi aktuální, a abych byl upřímný, téma mi doporučil náš libretista Jan Škrob. Já jsem si dílo přečetl a absolutně jsem si ho zamiloval. Už dřív jsem věděl, že chci dělat Kafku, ale ještě jsem se rozhodoval, které z jeho děl. A Jan mě navedl tímto směrem.
Jestli to chápu správně, nejen že jste byl ovlivněn Kafkovým dopisem otci, ale také samotným způsobem, jakým je dílo napsáno, že? Měl jste možnost získat informace a fakta přímo o Kafkově životě?
Naštěstí ano. A měli jsme velké štěstí, že jsme se mohli potkat s Věrou Koubovou, která dílo Franze Kafky překládá. Velmi úzce jsme s ní při přípravě opery spolupracovali. Chtěli jsme si být naprosto jisti tím, že zůstaneme věrni předloze, kterou je samozřejmě samotný geniální autor Franz Kafka. A cítil jsem velkou odpovědnost pokaždé, když jsem se dotýkal některého z jeho děl.
ČTĚTE TAKÉ
Dílo pojednává o velmi složitém Kafkově vztahu s jeho otcem. Ale role Hermanna Kafky je spíše charakterem, že? Myslíte si, že každý otec má část Hermanna Kafky v sobě?
Ano, myslím si, že to tak je, protože ta postava je určitý symbol. Vyjadřuje téma naslouchání a pochopení a péče o děti. Snaží se ukazovat, že děti se občas chovají divně, jinak, než se očekává, a že chtějí například psát texty nebo skládat hudbu. Pro rodiče je pak občas těžké pochopit, proč to dělají, proč nedělají něco spolehlivějšího a dělají něco, co je nové a zvláštní. Mají strach, že jejich syn nebo dcera možná nejsou dost dobří a nenásledují své rodiče. A tak vzniká ten známý konflikt, kdy obě strany potřebují překonat vzájemnou nedůvěru a musí se začít navzájem emočně podporovat.
Kafka své dílo adresuje svému otci. Píše dopis Hermannu Kafkovi. Ve vaší opeře má Franz 12 otců. Proč tolik?
Důvodem je to, že v jedné části dopisu Franz přirovnává svého otce k mapě světa. Jeho otec na té mapě leží a pro Franze už nezbývá místo, otec je prostě všude. A to je přesně důvod, proč jsem postavou otce chtěl zaplnit celé jeviště. Aby pro Kafku už nezbylo místo. Musí se pohybovat na okraji nebo občas dokonce odejít až do zákulisí.
Postavu otce jste se tedy rozhodl rozšířit na 12 herců. U ženských postav jste to udělal přesně naopak. Jestli se nepletu, tak Kafkův dopis hovoří o několika ženách, převážně jeho sestrách. V opeře samotné ale pak jediná herečka ztvárňuje tři nebo čtyři postavy. Proč tomu tak je?
Je to dáno především tím, že Franz Kafka se v dopise příliš nevěnuje své matce a nemluví ani o svých četných přítelkyních. Víme samozřejmě, že ženy – přítelkyně, sestry i matka – sehrály v Kafkově životě velmi důležitou roli. Víme, že tento prvek musí být v opeře přítomen. Ale celkově se v dopise o ženách moc nedočteme. Proto jsme to udělali takto.
Jste vedoucím velmi zajímavého hudebního souboru zvaného Stro.My, který má určitě za cíl evokovat slovo stromy, je to tak? O co v souboru jde? O čem je vaše představení Koncert pro les?
Jedná se o specifický projekt, který byl založen v roce 2021 s myšlenkou Koncertu pro les. Jde o koncert s tanečním doprovodem a sborem. V samotném lese byl předveden pouze jednou, jelikož bylo složité najít místo, které by této akci vyhovovalo. Jsem velmi rád, že toto dílo, tato pocta stromům, je tu stále s námi, že je stále naživu, že ji můžeme znovu hrát. Myšlenka ukrytá ve skladbě je velmi důležitá. Cílem je přimět diváky, aby se zamysleli nad svým vztahem k přírodě. Jedná se o opak oproti klasickému romantickému pohledu. Když se podíváte na Smetanu, Straussovu Alpskou symfonii a podobná díla, poznáte, že jde o oslavu přírody. Ukazují, že příroda je věčná a že člověk je pomíjivý. Naše představa je jiná. V našem podání se k přírodě nechováme hezky, a pokud zabíjíme přírodu, zabíjíme i sami sebe. Naše příroda není věčná. Poskytujeme hodně odlišný pohled.
Letos na podzim se Stro.My představí v pěti zemích. V Polsku, Francii, Německu, Srbsku a u nás v Česku. Co je na programu?
Představujeme tři nová díla od českých skladatelů. Jedná se o skladby od Mikuláše Tichého, Jany Vöröšové a ode mne. Všechny uctívají život a dílo Bedřicha Smetany. Moje skladba se jmenuje Vltava (Recomposed). Myšlenka skladby spočívá v tom, že Vltava se za posledních 150 let výrazně změnila. Není to už ta stejná řeka, kterou pozoroval Bedřich Smetana. V současnosti má Vltava devět přehrad, devět obřích betonových staveb. A také je znečištěná. Bojuje se suchem. Proto přidáváme tento environmentální aspekt. Odpovídá to současnému stavu řeky a nesnažíme se předstírat, jak krásná je, snažíme se být upřímní. Měli bychom se více zaměřit na ochranu přírody a přestat se znečišťováním. Měli bychom s přírodou žít v souladu.
Překlad: Marek Stožický
Celý rozhovor v originále v anglickém jazyce si můžete poslechnout v podcastu Faces of Czech Music ve všech podcastových aplikacích.
Související
-
Česká fortissima ušima Lukáše Hurníka
Rok 2024 je rokem české hudby. Lukáš Hurník při této příležitosti přiblíží nejzajímavější skladatele a jejich díla.
