Na kole proti koronaviru

Pandemie koronaviru vyhání Čechy na kola. Rekreační cyklistika se těší dlouhodobé podpoře měst a obcí a v Česku je už mnoho let na vzestupu. Jenže na stezkách i silnicích je to hodně znát. Někdy až moc a v době koronaviru to platí ještě víc než jindy.

Foto: Vít Pohanka

Josef Klement, foto: archiv KDU-ČSL

Cyklotrasa č. 5061 se vine ze Žďáru podél Sázavy, která je tady ještě spíš potokem přes rekreační areál u Pilské nádrže, tedy Pilák. Pak po ní můžete pokračovat přes Polničku na Velké Dářko. Nepatří k těm nejrušnějším v Česku, ale i tady bývá už teď na jaře hlavně o víkendech hezky rušno. A místostarosta Žďáru nad Sázavou Josef Klement z KDU-ČSL si to pochvaluje:

„Loni jsme tam měřili počet průjezdů a došli jsme až k číslu 90 000 za tři měsíce od začátku června do konce srpna. To už se dá srovnávat s velmi oblíbenými vinařskými stezkami na Moravě. Samozřejmě chceme tu síť stezek rozšiřovat, abychom propojili obce v okolí. Uvažujeme také o zřízení půjčovny kol. Každý rok se prostě snažíme přispět troškou do mlýna a ta návštěvnost je tam úžasná.“

Foto: Vít Pohanka

Jenže cyklistů přibývá, cyklostezky musejí hlavně v okolí měst sdílet s in-line bruslaři, chodci, vyhýbat se jim, a to radost z projížďky může trochu kalit. A proto se v pořád ve větším počtu vydávají také na stinné lesní silničky, kam běžná doprava nemůže. Lesáci z nich obvykle mají pramalou radost.

Lesní rada společnosti Kinský, která v okolí Žďáru nad Sázavou obhospodařuje tisíce hektarů, Ing. Miroslav Matoušek má kancelář na Zámku Žďár:

„Netýká se to samozřejmě všech, jsou lidé rozumní, ale jsou také tací, nad jejichž počínáním zůstává rozum stát. Ty silničky se tam vybudovaly hlavně kvůli lesnímu hospodářství a jsou úzké. Těžká technika po nich sváží dřevo a největší problémy bývají při vyhýbání se cyklistům, kteří se často chovají, jako kdyby mělo přednost jízdy. Jsou někdy i s dětmi schopní podjet pod hydraulickou rukou, která nakládá dříví.“

Cyklostezka v pražském Podolí, foto: ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY 2.5

Mnohým cyklistům prostě schází to, čemu se říká právní povědomí, ale někdy prý také prostá lidská slušnost, vysvětluje lesní rada Ing. Matoušek. Na městské cyklostezce samozřejmě na pracující lesní dělníky narazíte jen těžko. Ale to neznamená, že taková projížďka bude zaručeně příjemná. Klasickým případem stezky, která se někdy stává obětí vlastního úspěchu, může být cyklotrasa A2 vedoucí přes pražské Podolí a Bráník dál na Zbraslav, dosvědčuje mluvčí Městské Policie v Praze Jan Čihák:

„Tam se střetávají různé zájmové skupiny. Nejsou to jenom cyklisté, ale také třeba bruslaři a a samozřejmě chodci a lidé, kteří si tam chtějí zaběhat. Na místě je určitě větší rozvaha a ohleduplnost. Strážníci tam dohlížejí v rámci běžných pochůzek. Ale možná bych měl ještě varovat, že někdy můžeme ve spolupráci s republikovou policií dělat namátkové kontroly výbavy, kterou mají cyklisté mít, a samozřejmě i případné kontroly na přítomnost alkoholu.“

Stanislav Kozubek, foto: archiv Stanislava Kozubka

Pro celkový pohled na cyklistiku v Česku jsem si zašel za Stanislavem Kozubkem. Dlouhá léta byl úspěšným mezinárodním závodníkem v cyklistice, po skončení aktivní kariéry vedl sekretariát Českého svazu cyklistiky a předsedal zvláštní komisi Magistrátu hlavního města Prahy, která se problematice věnuje:

„Cyklistů přibývá. My jsme si v komisi nechávali dělat průzkumy využití stezek a počtu cyklistů v Praze. Od roku 2012 jich pořád přibývá, i když je to nárůst jenom mírný, je tam.“

A to se odráží i na nehodovosti cyklistů:

„Ta také stoupá, ale není to nijak dramatické. Je ale samozřejmě důležité, aby si cyklisté hlavně na silnicích uvědomovali, že tam nejsou sami. Dlouhodobě přibývá aut, pohybuje se tam samozřejmě také hromadná doprava a chodci.“

A daří se zvýšit také povědomí o tom, že je opravdu potřeba se chránit, nosit helmy a podobně?

Ilustrační foto: 272447, Pixabay / CC0

„Já myslím, že se tohle začalo lámat v posledních tak pěti, možná deseti letech. Když na mezinárodních závodech zemřel jeden ukrajinský závodník po nárazu do hlavy, zavedla Mezinárodní cyklistická federace povinnost nosit helmy. To pomohlo k propagaci myšlenky, že jezdit bez helmy není normální. Začalo se to šířit z pomyslné špičky ledovce a postupně se to přeneslo i do běžné cyklistické dopravy," uzavírá Stanislav Kozubek, bývalý mezinárodní závodník a cyklistický funkcionář. Na nějaké podrobné přesné statistiky je ještě brzy. Je nicméně zřejmé, že krize okolo koronaviru počty cyklistů nesnížila, naopak je zvyšuje. A to s sebou přináší nejenom dobrý pocit z pohybu na čerstvém vzduchu, ale také úskalí, která je třeba mít na mysli.