Na Pražském hradě byla otevřena unikátní výstava o umění doby Lucemburků

Přes dvě stovky exponátů, které zapůjčilo 97 muzeí, galerií a soukromých sbírek z 11 zemí světa. I takto, v číslech, lze popsat největší výstavní událost letošní sezóny - výstavu Karel IV. - císař z Boží milosti. Od tohoto týdne ji mohou návštěvníci spatřit na Pražském hradě, kam byla přenesena z Metropolitního muzea v New Yorku. Během tří měsíců v závěru loňského roku ji tam vidělo 170 tisíc lidí. Podrobnosti má Milena Štráfeldová:

Už úspěch v New Yorku naznačil, o jak výjimečnou výstavu se jedná. Podle kurátorky Metropolitního muzea Barbary Drake Boehm měla expozice uměleckých děl z doby posledních Lucemburků vynikající ohlas:

"Mohu potvrdit, že výstava v New Yorku měla velký úspěch u kritiků i u veřejnosti."

Podobně se o výstavě vyjadřuje i galeristka a mecenáška výtvarných umělců Meda Mládková:

"Byla to nejkrásnější výstava, kterou jsem v životě viděla. Já jsem tam byla snad pětkrát, v New Yorku jsem kvůli tomu zůstala celý týden a chodila jsem tam neustále. Tam chodili lidi, sedali si a říkali: to snad není možné."

Výstava, na které jsou soustředěna nejvýznamnější umělecká díla, která v českých zemích vznikala za vlády Lucemburků, se chystala celých osm let. U jejího zrodu stál vedle kurátorky Metropolitního muzea z New Yorku Barbary Drake Boehm i český exilový kunsthistorik Jiří Fajt.

"Podle titulu výstavy Karel IV. - císař z Boží milosti jsme chtěli vyzdvihnout toho nejdůležitějšího z dynastie Lucemburků, kteří ve 14. a 15. století ovládali Svatou říši římskou a také obsazovali trůn českého krále. Samozřejmě by ho ale nebylo bez jeho otce a přihlédli jsme také k mecenátu jeho dvou synů."

Foto: ČTK

Kurátoři se tak kromě Karla IV. věnovali i jeho otci Janu Lucemburskému i synům Václavu IV. a Zikmundovi. Podle Jiřího Fajta to byly osobnosti, které české země a zejména Prahu vyzvedly na výsluní evropské politiky i kultury. Rozsáhlé studium, které výstavě předcházelo, ovšem také mění zažitý pohled na jednotlivé Lucemburky. Jan Lucemburský například vůbec nebyl tím králem cizákem, jak ho popsali doboví kronikáři, kteří stranili jeho manželce Elišce Přemyslovně. V Čechách byl přinejmenším stejně často, jako jeho syn Karel IV.

"Stejně tak apologie na Karla, které v podstatě neznají hranic, si musíme trošku poopravit. Karel byl samozřejmě nesmírně vzdělanou osobností, ale byl také naprostý pragmatik. a k tomu patří i určitý druh macchiavelismu. Známe příklady, kdy Karel dokázal s lidmi, kteří jej obklopovali, zacházet velmi cílevědomým způsobem. Využíval je k tomu, co sám potřeboval."

Podle Jiřího Fajta je třeba změnit i pohled na Karlovy syny, zejména na Zikmunda. Jeho obraz je v Česku tradičně zkreslený:

"Zikmund Lucemburský byl ale nesmírně cílevědomým a soustavným panovníkem, to byl ten pravý dědic Karla IV. Byl to zcela jistě největší panovník tehdejší Evropy."

Všichni Lucemburkové byli velmi uměnímilovní a umění také dokázali využívat pro své politické cíle a oslavu svého rodu. Dokumentují to i vystavená díla: gotické deskové obrazy, dřevěné i kamenné plastiky, relikviáře i středověké rukopisy nebo vzácné textilie. V Obrazárně Pražského hradu mohou návštěvníci vidět díla Mistra Theodorika i Petra Parléře, Mistra třeboňského oltáře i Morganova diptychu, soubor gotických dřevěných Madon, relikviářovou bustu sv. Ludmily nebo pečetidlo Pražské univerzity.

"Výběrem exponátů a jejich historickou a uměleckou hodnotou je tato výstava naprosto jedinečnou událostí v historii českého výstavnictví, nejenom výstavnictví Správy Pražského hradu. Bude pro diváky životní příležitostí vidět soubor uměleckých předmětů takové ceny pohromadě."

Foto: ČTK

uvedla k tomu Kateřina Horníčková ze Správy Pražského hradu. A komisařka pražské výstavy Duňa Panenková k tomu dodává:

"Přiznám se, že když kolegové sestavili první seznam exponátů, které by chtěli mít na své výstavě, trochu se nám podlomila kolena, protože se jedná o naprosto vrcholná díla špičkových světových sbírek,"

Duňa Panenková také uvedla, že při přípravě výstavy se setkali s velkou vstřícností ze strany zahraničních institucí, které jim exponáty zapůjčily:

"Jsou to prestižní instituce ve Spojených státech, především Metropolitní muzeum umění v New Yorku, Muzeum umění v Bostonu, muzeum ve Washingtonu, v Baltimoru, Gettyho muzeum. Je to skoro každá významná galerie v Evropě, Louvre, Kunsthistorischesmuseum ve Vídni, je to řada klášterů, knihoven. Těch institucí je celkem 97."

Podle komisařky Panenkové se pro výstavu podařilo získat i exponát, který se ještě nikdy nepůjčoval. Jde o tzv. Český protest, který je nyní uložen ve Skotsku. Ze země ho zřejmě v 17. století vyvezl Jan A. Komenský, když odcházel do exilu:

"Je sem zapůjčen Univerzitním archivem v Edinburku a jedná se o naprosto unikátní listinu, kde česká šlechta protestovala proti odsouzení Mistra Jana Husa. Ten protest měl nejenom zajímavou historii, ale zajímavý je také tím, že nikdy nikam nebyl půjčen."

Výstavu Karel IV. - císař z Boží milosti, která na Pražském hradě potrvá do 21. května, bude doprovázet i řada dalších akcí. V Tereziánském křídle bude instalována expozice Život na dvoře Karla IV., svět středověkých katedrál připomene výstava v křížení katedrály sv. Víta, chystá se cyklus koncertů středověké hudby i stavba historického jeřábu. Pro děti jsou na Hradě připravena divadelní představení a mohou si vyzkoušet i středověké výtvarné i řemeslnické postupy. Své výstavy v rámci "Lucemburského jara" chystají i město Praha, Národní knihovna, pražské archivy, Národní muzeum nebo Národní galerie. Zapojí se do něj i Židovské muzeum v Praze nebo hrady Točník, Karlštejn a Křivoklát.