Na Valašsku je folklórní soubor skoro v každé obci, tancují a zpívají i děti
Hry, kterými se na Valašsku bavili ogárci při pasení dobytka nebo sbírání trnek, ale i vánoční a novoroční koledy - to všechno předvedly dětské folklorní soubory na nedávných slavnostech v Rožnově pod Radhoštěm. Každoročně se sem na jeden z největších festivalů v Česku sjíždějí kromě dospělých tanečníků, zpěváků a muzikantů z celé severní Moravy také děti. Přímo v okolí Rožnova snad není jediná obec, která by neměla svůj folklorní soubor. Rožnovský festival navštívila Milena Štráfeldová:
Radhošť, Beskyd, Soláň nebo Vsacan patří k nejznámějším folklorním souborům na Valašsku. A mohli bychom pokračovat: Polajka, Jasénka, Javořina. Ten seznam by byl opravdu dlouhý. Patřily by k němu i rodinné muziky: Zetkovi, Štruncovi nebo Jílkovi. Lidové soubory a cimbálové muziky na Valašsku mají za sebou dlouhou historii, která se datuje i desítky let. Písně a tance jejich předchůdců zaznamenával už Leoš Janáček. A většina z těchto souborů se stará i o to, aby měla také své následovníky:
Dětské soubory z Valašska předvedly své umění i na nedávných Rožnovských slavnostech. Ty letošní byly o to slavnostnější, že Valašské muzeum v přírodě v Rožnově si připomíná osmdesát let své existence. Právě před osmi desítkami let tu totiž z podnětu sběratelů lidového umění bratří Jaroňků začal vznikat skanzen lidové architektury. Během let se rozrostl na Dřevěné městečko s kostelem, radnicí, hospodou i fojtstvím, na kopcích je Valašská dědina s chalupami pasekářů, salašemi, kovárnou i větrným mlýnem. Nejmladším areálem je Mlýnská dolina s mlýnem, hamrem, pilou i lisovnou oleje. Celý tento areál přitom vůbec není mrtvým skanzenem domů, které sem byly sneseny z Velkých Karlovic, Frenštátu, Štramberka nebo z Nového Hrozenkova. Ve Valašském muzeu snad nemine týden, aby tu neproběhla významná akce - jen v posledních týdnech tu byla Pekařská sobota, chystá se setkání kovářů nebo starodávný jarmark. Na oslavu osmdesátin se proto sjely desítky souborů z Česka i ze zahraničí. Včetně těch dětských - Malého Zálesí, Malého Radhoště nebo Malého Vizovjánku:
Odkdy zpíváte a tancujete?
"Deset, patnáct roků."
Kdo soubor vede?
"Paní Jitka Macková."
A kdy vy jste do souboru přišli?
"Já tancuju v souboru osm roků. Od sedmi let, od první třídy. - Já jsem začal asi v šesti letech."
V souboru máte čtyři skupiny. Kdy tam tedy přicházejí ti nejmenší a co tam tancují?
"V předškolním věku a učí se takové hry."
A teď už jste v té čtvrté skupině?
"Ano, v té nejstarší. "
Co všechno tancujete? Kolik máte pásem nebo pořadů?
"Hodně! Různé zvyky, taneční pásma..."
Co nejradši tancujete? Co se vám nejvíc líbí?
"Asi ovce. Máme tam ogarské hry a tam se vždycky vyblbneme,"
"Máme asi padesát dětí a zpracováváme pásma okolo Rožnova, tady to Valašsko. A chtěla bych k tomu říct, že člověk je strašně rád, že v době počítačů a vší techniky se děti chtějí zabývat folklórem, chtějí si zpívat valašské písničky. To je na tom to hezké. To nás vlastně uspokojuje, a proto to děláme."
Máte nadbytek dětí, které se Vám hlásí, nebo je musíte přemlouvat, aby k vám do souboru chodily?
"Nemáme problémy, abychom děti přemlouvali. Naopak, dětí máme dost, i rodiče se ptají. Nestěžujeme si, že bychom děti neměli."
Je u vás velká tradice tancování a zpívání?
"Ano, třeba náš soubor bude letos slavit šedesáté výročí, takže tradici máme. Většinou i rodiče těchto dětí už v souboru tancovali nebo dokonce jejich babičky. Prostě Zubří folklórem žije."
