Náplava

0:00
/
0:00

V jazyce můžeme být svědky nejen vzniku nových slov a významů, ale i jejich návratu. Dnes i něco řekneme o slově náplava.

Ještě v druhé polovině 20. století Slovník spisovného jazyka českého (SSJČ) uvádí slova náplav nebo náplava, jen ve významu naplavenina. Naplavenina je definována jako: co voda naplavila; náplav (geol.), nános, usazenina. U slova náplav / náplava je příklad spojení už od Karla Havlíčka Borovského - náplav cizinců. Tedy metonymické přenesení významu z přírodního světa na svět lidský.

Nevíme nic o frekvenci užití těchto slov, ale protože následující jednodílný slovník (SSČ), který uvádí jádro slovní zásoby, zachycuje jen slovo naplavenina, potvrzuje se naše intuitivní znalost jazyka. Naše dnešní užití slova náplava vyplavalo ze zapomnění, nebo alespoň z periferie jazyka, aby vyjádřilo nový význam. Naše slovníky ho zatím nezachytily.

My se podíváme, jak se jeví v Českém národním korpusu:

Jsem jen náplava, tvrdí o sobě jedenačtyřicetiletý zvonař Petr Rudolf Manoušek, který na Zbraslavi žije přes třicet let. Slovem náplava totiž zbraslavští starousedlíci častují všechny, kteří se do jejich obce přistěhují.

Tento nový význam slova náplava znám i já. Podívejme se na další příklady tohoto užití:

Nejsem rodilý Západočech, jsem vlastně náplava, jak říkají ošklivým termínem rodilí Plzeňáci. Pocházím ze středních Čech...;

Neobjevil jsem se v Plzni jako kdejaká náplava. Jsem řádně Žumberou křtěný a stejně tak moji rodiče.

...je na Hanspaulce přistěhovalcem, náplavou, jak s úsměvem tvrdí jeho žena;

Podle kontextů vidíme, že za náplavu, cizí prvek v dlouhodobě budovaných komunitách starousedlíků vesnic, měst, čtvrtí jsou pociťováni přistěhovalí i po třiceti letech. Slovo náplava nese negativní rys. Nevím jestli náhodou něco nevypovídá o "české xenofobii".

V našich následujících kontextech se už význam slova náplava rozšiřuje:

Přijeli děti, vnuci, pravnuci a různé náplavy - tedy přivdaní a přiženění.

Tento i následující význam má s předcházejícím společný významový rys cizího elementu v nějaké uzavřené skupině lidí.

Nikdo si ale nesmí vlajkonoše plést s takzvanými hooligans. To je náplava vesměs mladších ročníků, mnohdy narkomanů a lidí se záznamem v trestním rejstříku...

V Čechách prostě náplavy nemají lidé rádi.


Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.

Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek..... Pozorování jazyka byla ověřena v Českém národním korpusu, podrobnosti o něm najdete na internetové adrese ucnk.ff.cuni.cz