Našla nový domov v latinskoamerické hudbě

Temný hlas patří mladé newyorkské zpěvačce, která se narodila v České republice. Emigrovala spolu s matkou v roce 1987, bylo jí tehdy 11 let. Dnes patří k zajímavým osobnostem světové world music. V uplynulém týdnu skončilo její první turné, kterým se představila svoji latinskoamerickou hudbu českým posluchačům. Töpferová si píše vlastní hudbu, i texty, hraje na cuatro a zpívá.

"Mně bylo jedenáct let. Přece jenom člověk je v kulturním šoku, když jsme přijeli z režimu do Spojených států. A taky člověk nevěděl, kdy se sem bude moct zase vrátit. Tak člověk začal myslet tak jako, tak co s tím životem teď udělá. Chyběl pocit, že přijde nějaký návrat. Myslím, že to mě ještě víc inspirovalo k tomu, abych si našla svůj druhý domov. Tím pro mě nebyla úplně ta americká společnost, ale ta kombinace americké kultury s jihoamerickou, která tam dost prominentně funguje."

Vy jste začala zpívat v útlém dětství, ale věnovala jste se nejdřív klasické hudbě a taky ve vaší diskografii nacházíme desku zhudebněných básní dětí z Terezína. Co to bylo za projekt?

"Náš sbormistr v Seattlu, který vedl tamní církevní sbor, vybral, protože bylo 40. výročí vzniku Izraele, vybral tenhle projekt. Uskutečnili jsme to v roce 1988 a jsou to zhudebněné básničky z Terezína. Je to v angličtině, pro sborový zpěv a klavír. Byl to velmi silný zážitek, protože já jsem samozřejmě věděla o tom, že to mám v osobní historii, ale moc detailů jsem nevěděla, protože my jsme o tom tolik v rodině nemluvili, takže mě to inspirovalo k tomu víc o tom přemýšlet. A taky se o tom trochu víc dozvědět."

Ta hudba, kterou děláte dneska, z jakých vychází zdrojů?

"Ze zdrojů? No hodně rytmických, mě hodně inspiruje folklór třeba z Argentiny, rytmy jako třeba argentinská zamba, milonga, nebo venezuelský valčík, nebo merenge, které se počítá v pěti osminkách. Nebo i kubánské bolero a son a takové rytmy. To jsem se právě nejdřív učila spíš tu tradici, docela dlouho, než jsem začala komponovat i svoje skladby."

Aby se člověk ze střední Evropy vnitřně sžil s touhle hudební kulturou, asi se tím potřebuje začít zabývat hodně brzy.

"Asi ano, já jsem měla to štěstí, že jsem se začala učit španělsky už ve 14 letech, a zůstala jsem u toho, protože k té muzice mám strašně hluboký vztah."

A když si sama píšete hudbu, znamená to, že vycházíte z nějakých tradičních rytmů, ale kam to posouváte? Co se s nimi dál děje ve vašem zpracování?

"Já myslím, že sice je tam pořád hodně slyšet ty kořeny rytmů, ale co se týče textů... Třeba právě píšu o tom, kde žiju. Mám písničky přímo o New Yorku, jak padá sníh, takové metafory, které nejsou vůbec tradiční v té muzice. Takže ta kombinace je potom zvláštní. A na to cuatro hraju i rytmy, které nejsou tradiční na tom nástroji hrát. I když ten nástroj pochází z určité tradice, já na něj hraju i věci z Argentiny nebo z Kuby."

S Martou Töpferovou hovořil Vilém Faltýnek.