Nebojím se AI v kinematografii, ale v politice, říká profesor z prestižní filmové školy v Kalifornii Pavel Jech
Málokdo zřejmě ví, že řada českých filmařů nejen pracovala v hollywoodském filmovém průmyslu, ale také vyučovala a dodnes vyučuje filmovou tvorbu v Kalifornii. V dlouhé historii k nim patří jména slavných režisérů, kameramanů či Oscary oceněných výtvarníků a scenáristů.
Profesor Pavel Jech, bývalý děkan pražské FAMU, vyučuje scenáristiku na prestižní Chapman University, jedné z nejlepších filmových škol v USA. Setkali jsme se v Beverly Hills před projekcí českého snímku Mord, který divákům uvedl a řídil po jeho projekci diskuzi s tvůrci. Zajímalo mě, proč vstoupil do nedoceněných stop výuky kinematografie věhlasných tvůrců pro nastupující generaci.
Máte zkušenosti z výuky na řadě vysokých škol Columbia, FAMU, Chapman universitě atd. V čem se nejvíce liší?
To je složitá otázka. Pořád si myslím, že FAMU je nejlepší škola, protože má vynikající historii, učí se v ní řemeslo a studenti mají výbornou podporu a je to malá škola. University v Americe jsou mnohem větší a různorodé. Na Columbii se nestuduje podle oboru, všichni studují vše co je potřeba zvládnout v kinematografii k realizaci filmu. Chapman je privátní škola, jedna z mála v oboru s ohromným počtem studentů asi 1600, zatímco FAMU, má necelé čtyři stovky. Studenti tam mají ještě jednu výhodu, mohou realizovat projekty podle vlastních představ.
Jaké jsou nejčastější dotazy studentů na různých kontinentech? V jakém smyslu?
Profesor Steiner, který přednášel politologii dlouhodobě i v Číně, mi předloni během rozhovoru se smíchem přiznal, že nejčastější otázkou, byl dotaz na směr k záchodkům… V Kalifornii díky blízkosti Hollywoodu je to jinak. Studenti hned od začátku přemýšlí o tom, jak se do filmového průmyslu úspěšně dostat. Uvědomují si, že čtyřleté studium, které stojí kolem 250 tisíc dolarů, bude potřeba splatit, a proto se snaží od začátku dostat k asistenci mezi zavedené filmaře. Znamená to, že se nejčastěji dotazují, jak začínat a pokračovat v oboru na profesionální úrovni. Málokomu se to podaří, přestože jsou velice nadaní.
Pracoval jste v České republice jako filmový tvůrce, scénárista i režisér. Proč jste opustil tento směr a věnoval se výuce?
Vždy jsem se věnoval na prvním místě pedagogii. To mě nejvíce baví a na to se usilovně soustředím. Když mám čas, tak se snažím tvůrčí práci věnovat, ale sebekriticky musím přiznat, že mě v současnosti nejvíc zajímá mentorování.
V Kalifornii vyučovala řada prominentních Československých filmařů. Od režisérů Jiřího Weisse, Ivana Passera, přes kameramany Franka Valerta, Roberta Buchara až po scénáristy Frank Daniela, Václava Koudelku atd. Měl jste možnost něco z jejich zkušeností převzít?
Je mi líto, neměl jsem možnost se s nikým z nich setkat s jedinou výjimkou Ivana Passera. Byl plný života, o kterém se rád bavil a na učitelské vzpomínky proto nikdy nedošlo. Byli jsme spolu na večeři v restauraci Musso a Frank na Hollywood bulváru. Největší radost měl z toho, když mi tam ukázal a popisoval vedlejší stůl, u kterého sedával Charlie Chaplin.
Jiří Weiss už byl po smrti, ale jeho student Alexander Payne, úspěšný tvůrce např. snímku Bokovka a dvojnásobný držitel Oscara, byl jeho žákem a ten mi o věhlasném režisérovi s úctou vyprávěl. A syn Franka Daniela, Martin, byl mým kolegou na FAMU. Frank mě hodně ovlivnil, protože byl velice úspěšný a přednášel v mém oboru teorie scenáristiky s dodnes moderními nápady.
Film je o komunikaci
Jeden z nejslavnějších hollywoodských filmařů Orson Welles, kdysi prohlásil, že filmové školy jsou nesmysl: „To co filmař musí, znát se dá naučit ve třech dnech.”
Wells to neměl nijak jednoduché. Celý život musel bojovat s vládci filmových studií. Byl ojediněle a neskutečně nadaný. Žil v jiné době i proto si mohl dovolit takovéto prohlášení. Dnes je situace v kinematografii složitější a mohou za to nejenom nové technologie, ale i náklady a rozpočty na tvůrčí procesy. Výhodou delšího studia je skutečnost, že se studenti mají možnost se navzájem poznat a objevit někoho s kým by chtěli spolupracovat. V Americe jsou všeobecně vysokoškolská studia drahá, na FAMU je to doposud bezplatné. Obojí podléhá talentovým požadavkům a dokonalému zvládnutí profese.
Zmiňujete se o nových technologiích. Umělá inteligence dokáže dnes natočit reklamní klip a napsat novinářský článek jen zadáním několika slov. Jaký vliv to bude mít na budoucnost scenáristiky?
Jsou o tom velké diskuze na akademické půdě. Já se toho osobně moc nebojím, protože film je o komunikaci mezi lidmi. Proto máme příběhy, které si navzájem sdělujeme. K tomu není potřeba, aby si to technologie vymýšlela. Větší strach mám z toho, že by se umělá inteligence mohla vrhnout do politiky.
Pavel Jech je absolventem Filmové divize Kolumbijské univerzity a také FAMU, kde v letech 2008 až 2016 zastával dvě funkční období děkana. Je aktivním lektorem scenáristiky a analýzy scénářů a pracuje jako odborný poradce pro Sundance Labs, Berlinale Talents, Středomořský filmový institut a pro Midpoint Center, které spoluzaložil a působí jako vedoucí studií.
Jech přednáší mezinárodně a jeho příručku o dramaturgii krátkých filmů – Sedmiminutový scénář – používají studenti po celém světě. Působil také ve více než deseti zemích jako scenárista a editor scénářů, včetně celovečerního filmu Grandhotel.
Dnes profesor Jech vyučuje na privátní Chapman univerzitě v Orange County.
