Nejen boj proti pytlákům. Liberecká zoo obnovuje v Indonésii i život pod hladinou oceánu
V pralese, na pláži, ale i pod mořskou hladinou. Zoologové ze Zoo Liberec po letech boje proti pytláctví, kdy se jim podařilo ochránit mořské želvy či poslední populaci loskutáka niaského, zaměřují své úsilí v Indonésii i na obnovu mořských ekosystémů.
S výsadbou mořských trav a korálů začali liberečtí vědci a zoologové v oblasti ostrova Bangkaru, který se nachází západně od Sumatry v souostroví Pulau Banyak.
„Ostrov nebyl nikdy trvale osídlený a je lokalitou s primárním tropickým lesem, což z něj činí jedno z posledních míst svého druhu v celé Indonésii. Tamní pláže slouží jako významné hnízdiště mořských želv a navíc je domovem pravděpodobně poslední životaschopné populace pěvce loskutáka niaského na světě,“ připomíná ředitel Zoo Liberec David Nejedlo.
Ostrov byl v minulosti pod značným tlakem pytláků, kteří za jednu noc dokázali odnést až 1500 želvích vajec. Tím výrazně ohrožovali přežití mořských želv, již zařazených na Červený seznam ohrožených druhů IUCN. I díky odborníkům z liberecké zoo se však podařilo snížit pytláctví v této oblasti na minimum.
„Díky zajištění stálé přítomnosti rangerů, kteří provádějí pravidelné hlídky a chrání pláž i les před nájezdy pytláků, shromažďují údaje o hnízdění želv i výskytu vzácných druhů ptáků, a také díky intenzivní spolupráci s místními komunitami, se se nám podařilo aktivity pytláků na ostrově zastavit. Přetrvávajícím problémem je však zhoršený stav mořských ekosystémů, na kterých jsou ohrožené druhy závislé,“ dodává Nejedlo.
Tyto podmořské „louky“ hrají zásadní roli v oceánském životě – jsou útočištěm a zdrojem potravy pro dugongy, želvy a celou řadu ryb i bezobratlých. Jejich kořeny stabilizují mořské dno a zároveň dokáží absorbovat velké množství uhlíku – až pětatřicetkrát více než tropické deštné pralesy na srovnatelné ploše.
K jejich poškozování však kromě klimatických změn a znečištění přispívá zejména nadměrný a nelegální rybolov, včetně ničivých metod, jako je použití výbušnin nebo kyanidových sloučenin, které devastují celé oblasti korálových útesů i mořských travin.
Ochránci přírody upozorňují, že tlak na rybolov je vysoký, ale jakmile se zlepší stav ekosystémů a jednotlivé druhy najdou prostor k životu a rozmnožování, bude to výhodné i pro místní obyvatele.
Místo plastu kokos nebo bambus
Terénní týmy ze Zoo Liberec zahájily monitoring už na začátku letošního roku, nyní přistoupily k výsadbě prvních stovek sazenic – bez použití plastů.
„K výsadbám využíváme pouze organické materiály – například kokosové pytlíčky nebo bambusové podložky. Na jejich výrobě pak spolupracujeme s místními komunitami, které do celého procesu od počátku zapojujeme. Na sázení trav se dokonce podílí i samotní rybáři, kteří tím získávají alternativní zdroj příjmu,“ doplňuje vedoucí oddělení ochrany přírody a výzkumu liberecké zoo Adéla Hemelíková.
První výsledky výsadeb by měly být známé během dvou měsíců. Pokud se ukáže, že jsou účinné, Zoo Liberec plánuje projekt rozšířit i do dalších lokalit. Cílem je vytvořit základ pro přirozenou obnovu celého mořského ekosystému.
Související
-
Ohrožené druhy pod ochranou: příběhy z českých zoologických zahrad
V letním videoseriálu se podíváme do největších českých ZOO, zjistíme, jak se podílejí na záchraně vzácných zvířat a jaké příběhy se skrývají za mřížemi i ve volné přírodě.
