Zoo Liberec: Od bílých tygrů k záchraně vzácných druhů
Když se řekne „největší rarita Zoo Liberec“, většina návštěvníků si vybaví majestátní lvy, tygry, slony, žirafy nebo roztomilé surikaty či pandy. Jen málokdo si asi představí nenápadnou horskou ovci – uriala bucharského. Přitom právě tento druh patří mezi nejohroženější savce planety. V Česku ho chová jediná zoologická zahrada – ta liberecká.
„Naší největší raritou, přestože je návštěvnícky poměrně opomíjený, je urial bucharský. Jsme jediná zoo v České republice, která se chovem urialů zabývá, a ve světě existuje pouze pět zoologických zahrad, které tento druh chovají. Jedná se o ovci kruhorohou, která na tom není nejlépe ani ve své domovině v asijských velehorách, kde zbývá posledních několik set jedinců,“ říká mluvčí zoo Liberec Barbara Tesařová.
Nejstarší česká zoologická zahrada nedávno oslavila 121 let existence. Za tu dobu se proměnila v důležité centrum záchrany ohrožených druhů.
„Zoo jsou často jediná místa na planetě, kde se ještě daří zachraňovat celou řadu ohrožených druhů. Vlastně vytváří jakousi záložní populaci a fungují jako jakési archy Noemovy v případě, že by došlo k úplnému vyhubení ve volné přírodě,“ říká Tesařová a pokračuje:
„Vedle uriala bucharského patří mezi nejvzácnější obyvatele zahrady osel somálský nebo lev berberský, který byl dokonce ve volné přírodě již vyhuben a přežívá jenom právě díky chovům v zoologických zahradách. Můžeme se pyšnit jednou z největších kolekcí dravých ptáků, anebo také tropických žab a ještěrek.“
Mezi zajímavé chované druhy v zoo patří takin čínský, zebra bezhřívá a sob lesní, levhart sněžný, margay, pavián pláštíkový a mangabej žlutobřichý, viskača, dracéna krokodýlovitá nebo ara hyacintový. „Návštěvníci pak samozřejmě oceňují ty největší a nejcharizmatičtější druhy savců, jako jsou žirafy, slon, lvi, tygři, ale populární jsou například i pandy červené nebo surikaty,“ dodává mluvčí.
Zajímavým zážitkem je podle ní také možnost vyzkoušet si práci ošetřovatele a nahlédnout do zákulisí práce se zvířaty.
„Veřejnost si může vyzkoušet, že to opravdu není tak romantické starat se o zvířata, ale že to často obnáší i tvrdou práci, jako je třeba i úklid expozic. Do přímého kontaktu se zvířaty se nedostanou, stejně jako naši chovatelé. Naprostá většina zvířat se chová nekontaktně, snažíme se u nich zachovat co nejvíce jejich přirozených instinktů a návyků a nechceme, aby si vytvářela vazbu na člověka,“ vysvětluje Tesařová.
V minulosti byla liberecká zoo neodmyslitelně spjatá s bílými tygry. Před několika lety se ale rozhodla jejich chov ukončit.
„Zoologické zahrady by se měly zaměřovat na chov ohrožených druhů zvířat, které ve volné přírodě vymírají, a bílý tygr mezi ně nepatří. Jedná se o uměle vyšlechtěnou formu tygra indického, který byl navíc vyšlechtěn pouze z jednoho jediného jedince. A bílá barva se podařila udržet díky příbuzenskému páření. Takže veškerá populace bílých tygrů na světě pochází právě z toho jedince. Všechna mláďata si tak sebou do života nesou spoustu genetických vad,“ říká Tesařová a doplňuje:
„Bílé tygry jsme chovali asi 25 let, mláďata se za velkého úsilí podařila odchovat pouze třikrát – a často nebyla úplně zdravá. Nicméně poslední bílá samice Suria Bara u nás stále žije, je jí 16 let. Je to babička, ale stále je v perfektní zdravotní kondici.“
Nové území pro chladnomilné druhy
Zatímco některé druhy mizí, samotná Zoo Liberec se chystá růst. A to doslova – téměř zdvojnásobí svou rozlohu směrem k Jizerským horám.
„Na to se tady všichni těšíme, protože zoologická zahrada v tuto chvíli má pouhých 14 hektarů a druhů zvířat, které chováme, je celá řada. Ocitli jsme se tak na pomyslné křižovatce a buď jsme se mohli vydat cestou snižování počtu zajímavých druhů, anebo cestou rozšiřování o nové území. Podařilo se nám získat nové pozemky směrem do Jizerských hor. Aktuálně už probíhá projektování. A v tomto novém území, které pracovně nazýváme Údolí ohrožené divočiny, by měly najít domov především chladnomilné druhy zvířat, jako je tygr ussurijský, budou tam levharti, vlci, medvědi, anebo i chladnomilné druhy opic,“ vyjmenovává mluvčí některé budoucí obyvatele.
Součástí zoo je také záchranná stanice Archa, která poskytuje pomoc handicapovaným volně žijícím zvířatům.
„Dělí se na útulek pro domácí zvířata v nouzi a stanici pro volně žijící živočichy, kteří se dostali do potíží. Ročně ošetří kolegové z Archy více než dva tisíce druhů. Nejčastějšími pacienty jsou netopýři, zpěvní ptáci a také mláďata, která lidi odebírají z volné přírody s cílem jim pomoci, ale netuší, že jim často tím ublíží. V Arše tak teď máme i několik malinkých srnečků, zajíčků či mláďat ptáků,“ přibližuje mluvčí.
Záchrana daleko za hranicemi
Liberecká zoo ale nepomáhá jen doma – její aktivity sahají daleko za hranice Česka.
„Máme celou řadu terénních zoologů po celém světě. Působí v Africe, v Indonésii nebo třeba na Filipínách. A čtyři koruny z každé prodané vstupenky věnujeme právě do našeho fondu in situ (záchrana ohrožených druhů přímo v místech jejich přirozeného výskytu), ze kterého financujeme tyto naše ochranářské terénní aktivity,“ popisuje Barbara Tesařová.
„Nejvíce a nejdéle aktivní jsme především v oblasti Indonésie, kde pomáháme mořským želvám, ale také outloňům váhavým nebo luskounům. Naši zaměstnanci také úzce spolupracují s tamními složkami a snaží se chytat pytláky, kteří obchodují a kradou zvířata z volné přírody.“
Loni zoo například sehrála významnou roli v boji proti pašerákům a ilegálnímu obchodu s mořskými želvami na Sumatře, pomohla s rozmnožením vymírajících orlů opičích či do volné přírody vypustila další mláďata orlosupa bradatého.
Návrat orlosupů bradatých
Právě záchrana ohrožených dravců je jedním z hlavních pilířů liberecké zoo. Soustředí se na ni už čtyři desítky let. „Hlavně orlů a v poslední době víc a víc supů, protože to jsou ta nejohroženější zvířata z našeho pohledu. Naším stěžejním druhem je orlosup bradatý. Je to krásný a majestátný obrovský dravec, náš evropský, který byl ale v Evropě před více než 100 lety prakticky vyhuben,“ říká před voliérou orlosupa bradatého zoolog Jan Hanel.
V dnešní době probíhají reintrodukční snahy a projekt vrátit tohle zvíře zpátky do evropské krajiny. Zoo Liberec se do mezinárodního záchranného programu zapojila už v roce 2002. Za tu dobu se v zahradě vylíhlo již téměř 30 mláďat, z nichž 14 bylo vypuštěno na několika různých lokalitách.
„V Evropě se můžete setkat s orlosupem už v Alpách, kde nebyl mnoho desítek let, dneska nechci říct, že je to běžné zvíře, ale už tu hnízdí několik desítek párů, ve Španělsku ho můžete potkat, dokonce ho můžete potkat už i na Balkáně, kde nežil 80 - 100 let, takže projekt se daří, jde to pomalu, ale jsme na dobré cestě.“
Jan Hanel má k orlosupům zvláštní vztah. Vzpomíná na jeden okamžik, který ho dodnes motivuje v záchranných programech pokračovat.
„Když jsem nastoupil do Zoo v Liberci, moje úplně první práce byla zajistit transport mláděte na vypouštění tehdy do Španělska. To se podařilo, transportní společnost přijela, zabalilo se zvíře do speciální přepravky, přivezlo se do Španělska. Po deseti letech jsem tam jel s dalším orlosupem a nade mě přiletěl pták, začal kroužit a dalekohledem jsme podle kroužků zjistili, že je to přesně to zvíře, které jsem tenkrát jako nováček vezl. A musím říct, že na tohle si vzpomínám hodně často a to mě u toho drží, abych pokračoval pořád dál,“ přiznává Hanel s úsměvem.
Orel opičí: Nejsložitější výzva
Na druhém konci světa, v tropických pralesích Filipín, se Zoo Liberec podílí na záchraně nejohroženějšího orla planety. Orel opičí, symbol filipínské přírody, čelí kvůli mizení tropického deštného lesa dramatickému úbytku populace.
„V přírodě je několik set, doufejme, posledních párů. Tam se muselo přikročit k technikám tzv. umělé inseminace. Ten projekt je složitý, protože orel opičí je velmi složitě odchovávatelný. Má jedno mládě jednou za dva roky. Nám už se ale podařilo v loňské hnízdní sezóně úspěšně oplodnit čtyři vejce. Tři se dobře vyvíjela, dvě mláďata se vylíhla, jedno se dožilo skoro vzletnosti, ale bohužel uhynulo z nějakých důvodů. Čeká nás tam ještě několik desítek let práce, ale začíná se nám to dařit, už jsou nějaká oplozená vejce i vylíhnutá mláďata. Doufejme, že jsme na dobré cestě,“ věří Hanel.
Naději přináší podle něj i veřejnost. „Filipínci si orla opičího zvolili národním ptákem. Je to jejich pýcha. Podpora veřejnosti je obrovská,“ dodává s tím, že na záchraně orla opičího spolupracuje Liberec s dalšími evropskými zahradami, jako jsou Zoo Olomouc či Zoo Wuppertal a přibývají další.
Běh na dlouhou trať
Záchranné programy Zoo Liberec se ale netýkají jen orlosupa či orla opičího. Je to třeba i sup hnědý, další obyvatel evropských velehor, Alp a Pyrenejí. „Máme speciální plemennou knihu koordinátora, který se věnuje tomuto druhu. A snažíme se odchovaná mláďata vypouštět do přírody. Zrovna stojíme před voliérou, kde nám roste jedno z mláďat, které se, doufejme, podívá do přírody v Alpách nebo někde na Balkáně,“ ukazuje na mladého supa Hanel.
Záchranných programů Zoo Liberec je hodně, přesto se plánují další. Jedním z nejnovějších projektů je boj proti masivnímu trávení supů v Africe.
„Říkáme tomu supí krize v Africe, kde jsou masivně po stovkách po tisících trávení supi pytláky, tráví je z bohužel pragmatických důvodů - když upytlačí slona či nosorožce, tak první, kdo ukáže strážcům Národního parku, že se tam děje něco nekalého, jsou kroužící supi. Otravy jsou tak masivní, že i přes devadesát procent jedinců určitých druhů už je v tuhle chvíli otráveno, nejsou prostě,“ konstatuje ornitolog Jan Hanel.
Nejtěžší na záchraně dravců je podle zoologa dlohodobost. Je to jako běh na dlouhou trať, než mládě pohlavně dospěje, může to trvat šest až deset let.
„Takže člověk dokáže za svůj život zvládne třeba dvě generace zvířat. A my potřebujeme, aby se zvířata množila v obrovských počtech. Když se vrátím k odlosupům bradatým, ten projekt probíhá více než čtyřicet let a teď teprve ty počty v přírodě začínají být tam, kde jsme si je před čtyřiceti lety představovali,“ říká.
„To je asi ta nejtěžší věc. Vydržet, protože občas se daří, občas se nedaří, ale je potřeba směřovat k přesně vytyčenému cíli, a to je to zvíře vrátit zpátky do přírody.“
Související
-
Ohrožené druhy pod ochranou: příběhy z českých zoologických zahrad
V letním videoseriálu se podíváme do největších českých ZOO, zjistíme, jak se podílejí na záchraně vzácných zvířat a jaké příběhy se skrývají za mřížemi i ve volné přírodě.
