Nevoní jim syrečky
Opět se blíží chvíle, kdy Evropská komise zveřejní další hodnotí zprávu o České republice. Na druhé straně také Češi sbírají nejrůznější informace o společenství, aby věděli, do čeho by vlastně šli. A nástrahy, které by je čekaly, mají různou podobu. Některé jsou sice zcela nicotné, ale jak soudí Zdeněk Vališ, přesto by mohly ovlivnit rozhodování části občanů v referendu o připojení Česka ke společenství.
Sto dvacet tři švestkových knedlíků spořádal před několika týdny vítěz soutěže na tradiční slavnosti Trnkobraní ve Vizovicích na Zlínsku. Tato informace prošla všemi celostátními deníky. V jednom z nich se ale objevil zajímavý postřeh. Ve Vizovicích prý dnes na ulici nepotkáte člověka, který by zvedl ruku pro vstup České republiky do Evropské unie. Důvodem jsou právě ony trnky, neboli švestky, či ještě lépe, proslulý vizovický výrobek ze švestek, proslulá místní slivovice Rudolf Jelínek. Nad Vizovicemi se totiž stahují černá mračna v podobě přísného pohledu úředníků z Bruselu. Receptura, podle které se vizovický destilát tradičně vyrábí, prý odporuje předpisům Evropské unie. Zkuste se ale na Valašsku, v kraji slivovice, ohánět nějakými evropskými směrnicemi.
Faktem ovšem je, že pokud se českým vyjednavačům nepodaří přesvědčit bruselské byrokraty o tom, že výroba slivovice je v našem národním zájmu a tudíž by měla být udělena výjimka, s Rudolfem Jelínkem se budou muset vizovičtí rozloučit. Co si budeme nalhávat, becherovka je vlastně německý výrobek, i když se dnes smí vyrábět už jenom v Česku a fernet zase přišel z Itálie. Takže slivovice je vlastně jediným skutečně tradičním českým tvrdým alkoholem. Jestliže o jejím osudu ještě není definitivně rozhodnuto, u některých jiných českých alkoholů, zejména různých napodobenin whisky a brandy, je už dnes jasné, že den vstupu do unie bude znamenat jejich zánik. V těchto případech je vše jasné. Jde o ochranu tradičních zahraničních značek.
Nejvíce nepřátel si zřejmě udělá Brusel mezi pravidelnými návštěvníky hospod čtvrté kategorie, až jim odepře konzumaci tuzemského rumu. Ten se v Česku vyrábí z brambor, zatímco směrnice z Bruselu uznává za výchozí surovinu pouze cukrovou třtinu. Budiž! Nicméně není jasné, proč úředníkům Evropské unie vadí třeba staročeská medovina, která tak zachutnala panu Broučkovi při jeho výletu do 15. století. To ví snad jen evropský bůh. Čeští euroskeptici ovšem dostávají do rukou ještě další zbraně. Do evropských norem se nevejde ani řada tradičních českých jídel. S podezřením se dívají na český guláš, buřty s cibulí alias utopence a k dovršení všeho se ošklebují i nad pravými pěkně proleželými olomouckými syrečky. To není sýr, to jsou nohy Páně, zvolal prý kdysi nadšením jistý francouzský gourmet.
Podle Bruselu je ale nutné uplatňovat stále ostřejší hygienické normy. Houby s octem! Mimochodem, ty jim také nejsou příliš po chuti. Víte třeba proč doma nikdy nepřipravíte ten správný guláš, i když do něj vmícháte ty nejlepší suroviny a modlíte se přitom ke všem božstvům světa, zatímco v hospodě se snažíte vytřít chlebem nebo houskou z talíře ještě poslední zbyteček té dobroty? Vysvětlení je prosté. Ten guláš musí zkrátka alespoň dva dny zrát a mezitím se musí několikrát ohřívat. A to dokáží jen v českých hospodách. A právě to se nelíbí Bruselu. Vše ale ještě není ztraceno. Nedávno navštívily výrobnu olomouckých syrečků v Lošticích dvě komisařky z Bruselu. Podrobily celý proces zpracování velmi přísné kontrole a údajně daly nakonec svolení, že nenapodobitelný olomoucký tvarůžek smí vstoupit do Evropy.
